Jiná III. (Avengers FF)

18.

Další den brzy ráno

Pohled Naomi

,,Mohl jsi mě alespoň upozornit, že to zvíře v pocitu nebezpečí vylučuje hrozně páchnoucítekutinu.'' Zavrčela jsem na Firhata, který šel vedle mě se škodolibým výrazem vyrytým vetváři.,,Promiň, ale každý si tímhle musí jednou projít.'' Pokrčil rameny. ,,Hlavně ti nezkušení.'' Dodal a jeho úsměv se ještě zvětšil. Zavrčela jsem a pustila mrtvé zvíře na zem. Firhat se na mě zmateně podíval. ,,Co to děláš?'' Zeptal se. ,,Tak když jsi tak zkušený, tak tu smradlavou věc můžeš dotáhnout do vesnice sám.'' Vyprskla jsem a rozešla opačným směrem. ,,Počkej! Naomi! Já to tak nemyslel!'' Křičel na má záda, ale já na něj ukázala oba své prostředníčky a pokračovala v chůzi. Bylo mi fuk že neví co to znamená. Prostě jsem neměla náladu si vyčerpávat hlasivky.Cestou jsem se snažila oprášit, ale tekutina všechnu špínu ke mně přilepila a nešla dolů.Povzdechla jsem si. Tohle bude chtít pořádnou koupel. Napadlo mě. Naštěstí jsem věděla ojezírku s vodopádem, který je jen kousek ode mě. Vykročila jsem tedy daným směrem.Odhrnula jsem listy, které mi překážely ve výhledu. Dívala jsem se na nádherně průzračnouvodu s menším vodopádem vytékajícím ze skály. Na některých místech hladiny senacházely květiny s odstínem nachové barvy. Nad nimi poletovaly malincí tvorečkové žlutébarvy, kteří v nich pravděpodobně žili.Usmála jsem se. Několika kroky jsem se přiblížila k okraji a sklonil se. Přejela jsem rukou pohladině. Nádherně vlažná. Narovnala jsem se a mířila blíže k tekoucí se vodě. Trávunahradila rovná kamenná zem, po které to trochu klouzalo. Sundala jsem svůj opasek sdýkou a položila ho na velký kámen vedle sebe. Pak jsem se vrhla na nátepníky na rukou anohou. Jako poslední jsem si svlékla sukni, která nevábně páchla, spolu s vrškem oblečení.Medailon jsem si nechala na sobě. Krůček po krůčku jsem se rozešla do vody, která mi uvodopádu sahala jenom po pas. Vkročila jsem do tekoucí vody a namočila si i zbytek těla.Přilepená špína na mé kůži pomalu mizela, ale zápach stále přebýval. Došlo mi, že tadyrozhodně sprchový gel nenajdu a vonné bylinky mě díky mému rozčílení nenapadlo natrhat.Promnula jsem si oči. Díky brácho. Řekla jsem v duchu kousavě. Po chvíli ke mně připlavalvelký list s dotyčnými bylinkami. Zmateně jsem list vzala do ruky. ,,Je to to co potřebuješ, ne?'' Řekl mi povědomý hlas. Otáčela jsem se kolem sebe, ale nepodařilo se mi nikoho zahlédnout.,,Použij je. Přebijí ten zápach.'' To vím i bez tebe. Řekla jsem v duchu a vzala bylinky do dlaní. Trochu jsem je namočila ve vodě. Pak jsem je rozmačkala ve dlaních a rovnou použila na kůži i hlavu. To co mi zbylo jsem použila na své šaty. Po chvíli jsem sebe a šaty omyla. Vylezla jsem z vody na souš, kde jsem se oblékla ještě do mokrých šatů. ,,Doufám že si byl otočený zády, když jsem se oblékala.'' Promluvila jsem, když jsem si připevňovala nátepník k ruce. ,,To bych ti asi lhal.'' Zasmál se a vykročil ze stínů. ,,Neboj. Byl jsem otočený, ale musím přiznat že to bylo náročný.'' Vykročil ke mně. Já se mezitím posadila a ponořila chodidla do vody. Orhan si sedl vedle mě, ale nohy si nehodlal namáčet. Podívala jsem se na něj s pozvednutým obočím. ,,Nemáš rád vodu?'' Zeptala jsem se. ,,Dvakrát ji moc nemusím.'' Odpověděl mi. ,,S vodou nemám dobré zkušenosti.'' ,,Alespoň vím co použít až mě znovu budeš šmírovat.'' Ušklíbla jsem se. ,,V tom případě si budu příště dávat pozor.'' Oba jsme se lehce zasmáli. Musela jsem uznat, že i když jsem Orhana znala jenom chvíli, byla s ním docela zábava. Jenže jedna myšlenka mi stále nedávala smysl. Proč jsem Orhana nikdy ve vesnici nepotkala nebo ho alespoň nezahlédla. Nechápala jsem to. Za tu dobu co tu žiju, bych ho minimálně měla potkat aspoň pětkrát. Lehce jsem se zamračila a zahleděla se do vody. ,,Děje se něco?'' Zeptal se starostlivě. ,,Já jen...'' Začala jsem. ,,Už jsem tady docela dlouho. Ve vesnici znám každého jejího obyvatele, ale tebe ne. Nikdy jsem tě nezahlédla, což mi přijde trochu zvláštní.'' Podrbala jsem se vzadu na zátylku. ,,Chápu tě. Kdybych byl ve tvé kůži, přišlo by mi to taky zvláštní.'' Přitakal. ,,Víš, já ve vesnici úplně vítaný nejsem. Jsem... odpadlík jako moji rodiče.'' Sklonil svůj pohled k zemi. ,,Odpadlík? Ale...proč?'' Zeptala jsem se zmateně. ,,Říká se, že moji rodiče mohou za to, že náš bývalý domov byl zničen. Byli prý spojeni s fialovým titánem, kterému poskytovali informace. Nevím to jistě. Stálo se to když jsem byl malý.'' Zamračil se lehce. ,,Když ti co utekli, tedy i moji rodiče se mnou, vykázali nás hned jak se naše chodidla dotkla půdy. V dospívajícím věku jsem o rodiče přišel a od té doby žiju sám.'' Pokrčil rameny a podíval se na mě. Pohled jsem mu opětovala, ale v lítostivém provedení. Ani nevím jak, ale po pár minutách jsem ho držela v objetí. Nějak jsem tušila, že ho potřebuje. Cítila jsem jak se celé jeho tělo napjalo. Trochu jsem se dotáhla. ,,V pořádku?'' Zeptala jsem se. ,,Jo...jen...'' Hledal správná slova. ,,Už si ani nepamatuji kdo mě takhle naposledy objal.'' Usmál se a znovu si mě přitáhl k sobě. ,,Můžu se na něco zeptat?'' Ozval se a já se dotáhla. ,,Vím že blízké době se budou konat oslavy kvůli přívalovým dešťům a tam se většinou chodí v párech.'' ,,Opravdu? Já o tomhle moc nevím.'' Přiznala jsem. ,,V podstatě jsem ani neměla v plánu tam jít.'' ,,To bys ale měla.'' Namítl. ,,Teď si řekl...'',,Já vím co jsem řekl, ale i tak.'' Utnul mě. ,,Navíc ještě máš čas na to aby sis našla partnera. Podle mě se někdo ukáže.'' Mrkl na mě. Pozvedla jsem jedno obočí a měřila si ho podezřívavým pohledem. Ta poslední věta se mi úplně nezamlouvala.,,No, budu muset jít. Firhat se po mě už jistě shání.'' Postavila jsem se na nohy. ,,Jinak díkyza ty vonné byliny.'' Pohladila jsem ho po rameni s úsměvem a pak se rozešla po kamennécestě pryč. Celou dobu jsem cítila jeho pronikavý žlutý pohled v mých zádech. Za hustými listy jsem se otočila. Můj úsměv se automaticky o něco zvětšil. Uvnitř sebe jsem cítila takový zvláštní pocit, který už jsem dlouho necítila. Naposledy jsem něco podobného cítila se...,,Naomi!'' Polekaně jsem se otočila za vzdáleným hlasem svého bratra. Naposledy jsem sepodívala za sebe a pak se rozběhla za hlasem Firhata. ,,Naomi! No tak vylez! Nechtěl jsemtě nijak urazit!'' Po málo minutách jsem ho našla, ale nestačila jsem zabrzdit. Dokonale jsem do Firhata narazila a skončili tak na zemi. Já dopadla celkem do měkkého, ale můj bratr zase takovéštěstí neměl. ,,Promiň. Nějak jsem to neodhadla.'' Usmála jsem se nevinně. ,,Jasně, ale byl bych radši, kdyby si ze mě slezla.'' Vysoukal ze sebe. Vyškrábala jsem se zpátky na nohy a pak jsem pomohla i svému sourozenci. ,,Kde jsi byla? Všude jsem tě hledal.'' Namítl zatím co ze sebe oprašoval špínu. ,,Potřebovala jsem se umýt a navíc jsem chtěla být sama.'' Překřížila jsem si ruce na hrudi. ,,To je sice hezký, ale stále jsi mi neodpověděla.'' Zamračil se. ,,Hele, jsem už dost stará a už ti dávno nemusím hlásit, kde jsem byla nebo co jsem dělala.'' Prskala jsem, ale pak jsem se přinutila ke klidnějšímu tónu. ,,Raději půjdeme. Ať o nás nemají ostatní strach.'' Obešla jsem Firhata a aniž bych počkala, rozběhla jsem se do vesnice.

*****

Zdravím!

Po několika 'letech' vám přináším novou kapitolu.

Snad potěšila.

Mějte se a brzy (tedy doufám) se zase uvidíme.