Jiná III. (Avengers FF)

28.

Pohled Leviho

Den oslavy Přívalových dešťů byl tady. Už od brzkého rána bylo ve vesnici rušno. Tak znáte to - příprava výzdoby, dokončování posledních detailů, rozruchy mezi nastávajícími partnery. Díky rituálnímu tanci, který budou totiž tančit, si slíbí věrnost a oddanost na celý život. Jsem docela rád, že tohle nemusím podstoupit jako má sestra.

Vyšel jsem na čerstvý vzduch. Nisa s Firhatem byli už dávno pryč. Pravděpodobně pomáhali s přípravami někde v místech vesnice. Za celý minulý večer spolu nepromluvili ani jedno slovo. Mlčel jsem i já. Byl jsem dost chytrý, abych poznal, kdy je lepší mlčet. Místo toho jsem si raději šel lehnout. Nejdříve to vůbec nešlo. Spánek se nedostavil. Myslel jsem na Naomi. Na slova, co jí Firhat řekl a na to jaký jsem měl v tu dobu z něho strach. Proto, než jsem zavřel oči, jsem měl jasno že ráno půjdu za ní.

Seskočil jsem a začal plachtit ve vzduchu. Všechno vypadalo tak titěrně. Několik postaviček pobíhající sem a tam. Usmál jsem se tomu. Po chvíli jsem přistál na prknech ze dřeva. Trochu to zavrzalo. Nesměle jsem odhrnul hnědou látku, abych mohl vejít. Na první pohled jsem ji nemohl najít. Bylo tu hrozné ticho. Mohl jsem tak slyšet i tlukot svého srdce.

Podíval jsem se do tmavého kouta na hoře. Stačilo se zasoustředit a mohli jste vidět dívčí obrys ze strany. ,,Naomi?'' Oslovil jsem ji a trochu se přiblížil. Neodpověděla. ,,Přišel jsem zjistit, jestli si v pořádku.'' Podrbal jsem se na zátylku. Zase nic. ,,Vím, že to co ti řekl Firhat nebylo zrovna nejhezčí...'' ,,Myslíš?'' Ozvala se posměšně. Zaváhal jsem. Povzdechla si a pak se zhoupla na zem. Vyšla na světlo, které prosvítalo skrz látku. Všiml jsem si tak opuchlých očí.

,,Firhat tě ke mně pustil?'' Rýpla si. Rozešla se ke mně. Popravdě jsem měl trochu strach. Nevypadala dvakrát přátelsky, ale obešla mě a vzala si lahev s vodou, co byla u zdi. Nejspíš její poslední. Nevím, kolik v ní bylo vody, ale vypila ji všechnu na jeden hlt. Zápěstím si utřela pusu. ,,A pak, kdo je tu nezodpovědný.'' Zadívala se do prázdna. Po chvíli pustila prázdnou lahev na zem, div se málem nerozbila. 

,,Popravdě nikdo neví, že tu jsem.'' Řekl jsem nejistě. Zmateně se na mě podívala. ,,Je to moje rozhodnutí a navíc, jak si říkala včera...'' ,,Vím, co jsem říkala.'' Zavrčela zle. Pusu jsem hned zavřel. Všimla si toho a promnula si obličej. ,,Promiň. Já jen...nechci se bavit o včerejšku.'' Hlesla zlomeně. Opřela se o jednu ze zdí a sjela po ní zády dolů na podlahu. Uslyšel jsem jemné našlapování. Aron k Naomi došel, aby si mohl vedle ní sednout. S menším úsměvem ho pohladila po hlavě.

Udělal jsem to samé. Posadila jsem se vedle Naomi a opřel se o zeď jako ona. Ruce jsem si opřel o pokrčená kolena a díval se na své spojené prsty. Nic jsem neřekl. Jen jsem jí dělal společnost. Nevím, jestli za ni byla vděčná, ale opřela si hlavu o mé rameno. Pootočil jsem lehce hlavu, abych ji alespoň trochu viděl do tváře. Měla ji kamennou. Dívala se stále na to samé místo.

Setrvali jsme tak několik minut, dokud se neozvala - ,,Firhat má pravdu.'' Nechápavě jsem se na ni podíval. ,,V čem?'' Zeptal jsem se. ,,Jsem nezodpovědná.'' Uchechtla se. ,,Jsem ta nejnezodpovědnější osoba co existuje.'' Zasmála se upřímně. Nechápal jsem kam tím mířím, ale taky jsem se zasmál. ,,Já jsem zase zbabělec.'' Řekl jsem. Cítil jsem její pohled. ,,Nedokázal jsem se postavit Firhatovi.'' Vysvětlil jsem a zadíval se na podlahu. Úsměv mi ale stále visel na tváři.

,,Podle mě, jím nejsi.'' Plácla mě po lýtku. ,,A ty zase nejsi nezodpovědná.'' Oplatil jsem jí to. Podívala se na mě a nedůvěřivě si mě prohlédla. ,,Ne, vážně. Byl jsem rozhodnutý s vámi jít. Šel bych, i kdyby si mě odmítla.'' Řekl jsem po pravdě. Usmála se. Zvedla hlavu a pak se postavila na nohy. Vypadala už mnohem lépe. Napodobil jsem ji. Ještě jednou se na mě podívala a položila svou dlaň na vršek mé hlavy. ,,Díky, Levi.'' Místo odpovědi jsem ji objal. Potichu se zasmála a objetí mi opětovala. ,,Jsi úžasný kluk. I tvá sestra je úžasná. Rodiče by byli na vás pyšní.'' Řekla. Při tom mi vískala mé vlasy. Pro sebe jsem se usmál.

,,Měl by si možná už jít.'' Trochu mě od sebe odstrčila, ale stále mě držela za paže. ,,Nechci aby si měl další malér u Firhata.'' Usmála se. Přikývl jsem. Rozešel jsem se ven, ještě jsem se ale ohlédl. ,,Přijdeš večer?'' Zeptal se s naději, že řekne ano. ,,To si přece nemůžu nechat ujít. Pokud můj bratr něco zkazí při rituálním tanci, ráda se mu vysměju.'' Mrkla na mě. Zasmál jsem se. Rozloučil jsem se s ní a letěl pomoci s přípravami.

Pohled Naomi

Levi odešel a byla jsem tu jen já s Aronem po boku. Pohladila jsem po hřbetě a chtěla se rozejít k síti, ale uslyšela jsem zaklepání. Zmateně jsem se podívala ke dveřím. Pomalu jsem se k nim rozešla. Aronovi jsem řekla, aby zůstal na místě.

Vykoukla jsem ven, ale nikoho jsem neviděla. Podívala jsem se na dřevěná prkne, kde ležela květina. Měla velké okvětní listy žluté barvy, které se zevnitř zbarvovaly do modra. Sebrala jsem ji ze země a zaujatě si ji prohlížela. Na jednom s listu u stonku bylo něco napsáno.

Chtěl jsem ti ji dát už dávno, ale nikdy jsem nemohl odhadnout tu správnou chvíli. Doufám... že jsem neudělal chybu a odhadl to správně.

Uvidíme se večer,

Orhan

Usmála jsem se a květinu k sobě přitiskla. Podívala jsem se na oblohu. V dáli se začaly hromadit dešťové mraky. Zalezla jsem dovnitř a po celou dobu se nepřestala usmívat. Tenhle den bude určitě dokonalý. 

Pohled třetí osoby

Nastal večer. Celá vesnice byla vyzdobena nejrůznějšími druhy květin, ale nejvíce pozornosti zaujal strom, který byl v podstatě srdcem této vesnice. Jeho červené květy začaly kvést, vždy v době oslavy Přívalových dešťů. Strom totiž cítil příchod vody.

Uprostřed vesnice byl rozžhavený velký oheň, kolem něhož seděli obyvatelé vesnice. Někteří tančili. Někteří jen seděli, povídali si a hodovali. Hudba byla slyšet všude. Rozléhala se všude po okolí, to však i smích, který tu všude panoval. Nebylo tu nikoho kdo by se alespoň jednou nezasmál.

Starší žena se spokojeně povzdechla. Seděla v čele velkého ohně. Vlasy, barvy uhlí, měla spletené v prostém copu, který ji sahal až na zem, když seděla. Přes hruď měla přehozenou bílou síťovinu, která byla ve středu spojena. Sahala ji až po boky, kde pak měla bederní roušku stejné barvy. Na pravé straně seděla její dcera s Carol Danvers a na levé synovec s jeho budoucí partnerkou a jejím o něco mladším bratrem. Všichni samozřejmě slavnostně vystrojení s rozdílem, že budoucí pár byl pomalován bílou barvou po celém těle.

Bohužel, někdo chyběl. Žena si dělala starosti. Nevěděla, jestli se její neteř vůbec ukáže. ,,Ví někdo něco o Naomi? Za chvíli to začne.'' Zadívala se na oblohu plnou tmavých mračen. Nikdo neodpověděl, ale po nějaké chvíli se ozval jeden z nich nejmladší - ,,Říkala, že přijde.'' Říkal to s dost jasným znakem nejistoty. ,,Jak to víš?'' Zeptal se mladý muž a trochu se zamračil. ,,Není to snad jedno, Firhate? Hlavně, že přijde.'' Utla ho jeho teta. Firhatovi se to moc nelíbilo. Už tak byl dost vyvedený z míry, když se dozvěděl koho jeho sestra poznala. Doufal, že se tu sním neobjeví.

S prvním zahřměním přišla i očekávaná osoba. Ladným krokem šla za skupinou v čele ohniště. Vršek bílých vlasů měla spojený v ohonu, zatímco vlasy v dredech měla rozpuštěné na ramenech. Hruď jí zakrývalo barevnější peří připevněné k ohebnému provazu, který se zapínal za krkem a zády. Spodek byla zakrytý sukní, která se skládala z několika provázků zlaté barvy. Na rukou měla připevněné třásně, která měla každá žena, když měla tančit. I ona byla pomalovaná bílou barvou.

Skupinka na ni fascinovaně zírala. Její sestřenice se ozvala jako první - ,,Věděla jsem, že ti padnou.'' Postavila se, aby mohla nově příchozí obejmout. Ta se usmála a objetí ji ráda opětovala. Naomi se se všemi přivítala. Výjimkou byl její bratr, kterého pozdravila lehkým kývnutím hlavy. Ten nad tím protočil očima, ale raději nic neříkal. Nechtěl přilévat olej do ohně.

Naomi se posadila mezi Ziru a Carol. Ta se na ni lehce usmála, ale hlavně si ji prohlížela. Až teď si všimla žluté květiny v jejích vlasech. Tušila od koho je a dělalo jí to trochu starost. Nejvíc se ale bála toho, že jestli si ho Naomi vybrala jako svého budoucího partnera, jak se zachová Firhat.

Tohle ale nebylo nic proti tomu co se dnes ještě stane.