Jiná III. (Avengers FF)

13.

Pohled Naomi

Notnou chvíli jsem jen stála a dívala se do prázdna. Z hlavy mi úplně vypadlo, co jsem viděla na obloze a měla tak potřebu spěchat do vesnice. Probrala jsem se až když jsem ucítila otření chlupů o mé lýtko.

,,Co tady sakra děláš? Říkala jsem, že máš zůstat!'' Zamračila jsem se na Arona a vzala ho do rukou. ,,Tohle není to nejlepší místo na toulání, Arone.'' Pokračovala jsem, jenže jeho moje názory nezajímali.

Dostal se z mého stisku a skočil mi na ramena. Čumáčkem mi ukazoval k obloze a mě došlo proč jsem vlastně před tím tak chtěla odsud zmizet.

,,Sakra.'' Vylétlo ze mě než jsem se rozběhla směrem k vesnici.

Uznávám že nebýt Arona, stála bych tam možná ještě doteď. Firhat už touhle dobou bude nejspíš ve vesnici. Napadlo mě. Teda pokud na mě nezapomněl a nešel mě jít hledat. Utrousila jsem v duchu, ale o tom jsem značně pochybovala. Když jde o Nisu, automaticky přebírám druhé místo. 

Zabrzdila jsem těstě aniž bych byla v nebezpečí pádu. Díky tomu pár kousků hlíny spadlo přes okraj. Na první pohled jsem si všimla hloučku kolem mého bratra, Nisy a...ještě někoho, kdo zářil jako nějaká hvězda. Nechápavě jsem se zamračila a rozhodla se jít dolů, teda pokud nějak vymyslím jak se tam dostat. Vím, že bych mohla seskočit, ale Arona úplně ohrožovat nechci. Povzdechla jsem si a pomalu, krůček po krůčku jsem sešplhávala dolů.

Když už jsem byla asi metr nad zemí, rozhodla jsem se to urychlit a seskočila na zem. Mezitím co jsem se starala abych, docela z vysoké výšky nespadla dolů, všichni se přesunuli k domu Cagatay. Nikdo mi neměl potřebu uhnout a tak jsem si trochu pomohla. Věřte, že jejich myšlenky byste číst teď opravdu nechtěli. Nebylo v nich nic hezkého. Odstrčila jsem poslední osobu a pak vkročila do útrob tetina obydlí.

Jako první co jsem viděla, byla Cagatay která klečela u ležící Nisy s obkladem na čele. Cagatay měla zavřené oči a své ruce měla jen pár centimetrů nad paží Nisy. Svého staršího bratra jsem nikde neviděla.

,,Pokud hledáš Firhata, poslala jsem ho domů. Jeho pohledy mi byly nepříjemné.'' Ozvala se Cagatay. ,,Měla by si jít za ním. Křídla si nevyléčí sám.'' Otočila se na mě.

V jejích očí bylo vidět trochu šoku. Ani jsem se jí nedivila. Rozcuchaná, špinavá s několika šrámy a modřinami po celém těle mě ještě neviděla. Nevinně jsem se usmála a pokrčila rameny. Lehce protočila očima a vrátila se ke svému.

Otočila jsem se k odchodu, ale zastavila jsem se u východu. Aron mě napodobil a posadil se na zem.

,,Bude v pořádku?'' Zeptala jsem se.

,,Nebýt tebe, byla by mrtvá a tvůj bratr také.'' Řekla jen a spustila ruce podél těla.

Sundala Nise starý obklad a vyměnila ho za jiný. Nechápala jsem to. Kdyby byla v pohodě, tak tu neleží v bezvědomí. Utrousila jsme v duchu.

,,Mně ale nepřijde, že by jí bylo nějak extra fajn.'' Namítla jsem a otočila se k ní celým tělem. ,,Co je s ní? Můžu za to já?''

,,To rozhodně ne.'' Ozvala se hned. ,,Víš...Nisa a její zdraví je komplikované a bez jejího svolení ti nemůžu nic říct.''

Jen jsem přikývla a chtěla už odejít, ale tetin hlas mě zastavil.

,,Ráda bych ti to řekla, ale dala jsem slib.''

,,V pohodě. Jen jsem chtěla vědět, jestli si mám připsat na svůj pomyslný seznam další oběť.'' Řekla jsem zády k ní a pak se konečně rozešla pryč.