Jiná III. (Avengers FF)

5.

Pohled Naomi

Nohou jsem klepala do rytmu hudby, která se linula vzduchem. Bubny držely stálý rytmus a různé flétny a trubice hrály zvláštní melodii, která i tak byla chytlavá že se několik osob rozhodlo si zatančit u velkého ohně.

Seděla jsem opodál a jen je sledovala. Byla to směsice prapodivných pohybů, které mi nedávali smysl. Ženy různě pohybovaly boky a jejich partneři na tom byli podobně. V pravidelných úsecích hudby se muži zastavili, chytli svoje partnerky za ruce a klekli na jedno koleno. Ženy je jednoduše obešli a tančili s následujícím partnerem. Zvláštní tanec. Napadlo mě.

Po nějaké době hudba utichla a všichni se rozešli zpátky na svá místa okolo ohně. Po chvíli se objevil můj bratr, který doprovázel Cagatay k jejímu místu, kde měla dobrý výhled na všechny okolo. Až když se posadila se znovu rozezněla hudba, ale ne k tanci nýbrž jen jako podklad, kdy se všichni bavili, jedli a pili.

Seděla jsem sama s Aronem po boku a jen se dívala do plápolajícího ohně. Já vím, zábavná činnost. Po chvíli ke mně přišel můj bratr. Nechápavě jsem ho sledovala.

,,Nechceš jít spíše k nám?'' Zeptal se a ukázal za sebe.

,,Nechci nějak rušit a navíc je u vás ona.'' Kývla jsem hlavou k Ziře, která se bavila s Cagatay. ,,Kdybych tam přišla, nedopadlo by to dobře.'' Vlastně ani nechápu co dělá vedle mé tety. Pomyslela jsem si.

,,Hele, patříš k nám do rodiny a navíc teta chce aby si se s námi najedla.'' Vysvětlil mi. ,,A Ziru budeš muset nějak překousnout, protože to je dcera Cagatay.'' Dodal tlumeně.

,,Cože?!'' Vytřeštila jsem oči a možná i trochu nahlas vykřikla, až se na mě pár očí podívalo. ,,To si mi měla v plánu říct jako kdy?'' Zeptala jsem se ho a postavila se.

Odpovědí mi bylo mlčení.

,,Tak jinak. Měl si mi to v plánu vůbec říct?''

,,Stejně by si na to přišla brzy sama.'' Hájil se.

Protočila jsem očima. Super, takže mě nesnáší má sestřenice. To je dobrý vědět.

Než jsem si uvědomila co se děje, tak jsem byla odtažena svým bratrem. Několikrát jsem se mu snažila vytrhnout, ale i když se mi to povedlo stejně mě chytil za druhou ruku. Kruci. Posadila jsem se na jedno místo a Firhat si sedl hned vedle mě. Seděla jsem v tureckém sedu, takže jsem měla Arona uprostřed klína.

Hudba se mezitím změnila v tančící do které jsem se zaposlouchala a úspěšně tak ignorovala pohledy od Ziri. Znovu jsem sledovala taneční páry a usmála se, když jsem viděla i pár dětí, které se snažili napodobit svoje rodiče.

,,Chceš si zatančit?'' Zeptal se Firhat vedle mě. ,,Není to zas tak těžký.'' Dodal, když viděl můj vyděšený pohled.

,,Neřekla bych.'' Namítla jsem s pohledem zabodnutým do jednoho z párů, které jsem skoro nestíhala sledovat jak byli rychlí.

,,Souhlasím s Naomi.'' Ozvala se Zira a dala si kousek ovoce do pusy.

Zaraženě jsem ji sledovala a stejně jako můj bratr. Slyšela jsem dobře? Ona souhlasí se mnou? To se změnilo od kdy?

,,Pro někoho jako ty, je ten tanec nenaučitelný.'' Ušklíbla se. ,,Proto ti radím, aby jsi zůstala sedět na místě a jen se dívala, protože by sis mohla něco udělat.''

Její úsměv byl stejně falešný jako zuby bezdomovce, kterého jsem jednou potkala na Zemi. Raději jsem jí na to nic neodpověděla, což jsi užívala. Držela jsem klidnou masku jak jen to šlo, ale věděla jsem že jestli se nějak dobře nevypařím, skočím po ní s dýkou v ruce. Už jen její hlas mě vytáčel. Firhat si všiml mých bílých kloubů a zatnuté čelisti. Věděl že v nitru musím zuřit. Proto jsem mu byla vděčná, když Ziru vyzval k tanci a ještě víc se mi ulevilo když jeho nabídku přijala. Povolila jsem kluby na rukou a trochu se uvolnila.

,,Zira umí provokovat, že?''

Otočila jsem se na Cagatay, která se dívala před sebe. Dívala se do ohně a ani okem nemrkla. 

,,Ani jsem si nevšimla.'' Mávla jsem rukou.

,,Opravdu?'' Podívala se na mě s pozvednutým obočím.

Sklopila jsem pohled a raději se věnovala Aronovi.

,,Má to po svém otci.'' Přesunula svůj pohled zpátky k ohni. ,,Povahově je celá po něm.''

Bylo na ní vidět, že její mysl se zasekla v dávných vzpomínkách. Podmračená tvář jí prozradila.

Nejdříve jsem váhala, ale po chvíli jsem se odvážela podívat do její mysli. Viděla jsem několik dívek, které trénovaly boj, jak se zbraněmi tak s holýma rukama. Byly na skalnatém místě, kde kousek od nich byl vodopád s průzračnou vodou. Všimla jsem si, že kameny byly kluzké když zrovna dvě dívky proti sobě bojovaly. Jedna z nich málem spadla do vody vedle sebe.

Dívky z činnosti vyrušil zvláštní křik. Na vrcholu vodopádů stál muž. Chystal se ke skoku. Dívky na něj všelijak pokřikovaly, ale to vzpomínka pořádně nezaznamenala. Muž po chvíli opravdu skočil dolů, ale těsně nad vodou roztáhl svá křídla. Poletoval na vodní hladinou, aby nabral co největší rychlost a pak rovnou mířil k uchváceným dívkám. Nohy položil na hladinu a doslova doklouzal až ke břehu. Dívkám věnoval několik flirtovních úsměvů, když kolem nich procházel ale jeho pohled se zasekl na jedné dívce, které se držela vzadu. I ona mu věnovala jeden pohled než se rozhodla odejít. Muž ji ale hned dohonil a nespustil ji dokud mu neprozradila své jméno.

,,Cagatay.'' Řekla jednoduše a obešla ho s menším úsměvem na rtech.

Tady vzpomínka skončila a já nechtěla hlouběji zasahovat do jejího soukromí. Cagatay se stále dívala vpřed, ale pak se na mě znovu otočila.

,,Tak jsem jejího otce poznala.'' Chabě se usmála, ale když viděla můj zaskočený výraz, usmála se ještě více. ,,Myslela sis, že nevím o tvých schopnostech?''

,,Vlastně si pomalu zvykám, že před tebou nejde nic utajit.'' Řekla jsem zamyšleně. ,,Co se s ním stalo?''

,,Proč jsi se nepodívala sama?''

,,Nechtěla jsem ti zasahovat do soukromí.''

,,To už jsi v podstatě udělala.''

Obě jsme se zasmály, ale pak Cagatay úsměv ochabl.

,,Zemřel.'' Odpověděla. ,,Zira ho ani nepoznala. Nebyla ještě na světě, když se to stalo.''

,,To je mi líto.'' Soucitně jsem se usmála a chytila ji za ruku. ,,Musel být skvělý. Měla jsi štěstí, že si někoho takového potkala.''

,,Ty snad ne?''

Chvíli mi trvalo než jsem odpověděla. Ani nevím nad čím jsem přemýšlela. Jednoho jsem přece potkala, ale nejsem si stále jistá. Nikdy jsem nic podobného necítila. Až když jsem potkala jeho, se ten pocit nečekaně objevil a usadil ve mně.

,,Odpovídat už nemusíš.''

Několikrát jsem zamrkala. Nemusím? Vždyť jsem nic neřekla.

,,Tvůj úsměv odpověděl za tebe.'' Mrkla na mě a pak se napila.

Schovala jsem tvář do dlaní. Ježiši! Já se usmívala a ani jsem o tom nevěděla. Slyšela jsem smích, který vycházel z Cagatay. Po chvíli jsem ruce sundala a modlila, aby už na podobné téma rozhovor nebyl.

*****

Zdravím!

Tak jsem nakonec stihla dokonce i 3 kapitoly za týden. Nebojte pro mě je to taky šok.

Dnes zase tak ukecaná nebudu, takže se s vámi loučím.

Snad se kapitola líbila a ještě chci poděkovat za komentáře a hvězdičky, co tu zanecháváte. Moc si toho vážím!

Hezký zbytek večera.

I love you! ♥