Jiná III. (Avengers FF)

8.

Pohled Naomi

Uběhly asi tři dny, co jsem zjistila že má telekineze nefunguje a měnění podob taktéž. Přišla jsem na to, když jsem chtěla svoji ruku prostrčit malým otvorem v kmeni kde byla ukrytá sladká tekutina, kterou pijí hlavně děti.

Ruka člověka by se bez obtíží dostala dovnitř. Napadlo mě a chtěla se proměnit, ale nic se nestalo. Ve skutečnosti mě to ani nepřekvapilo. Vlastně jsem to i tušila.

Od té doby jsem se většinou všem vyhýbala. Bohužel ne vždy se mi to podařilo. Děti prostě musí mít v sobě nějaký kompas, kterým jim vždy při hledání pomůže najít ty, které chtějí. Ať jsem se schovala kamkoliv, Levi mě vždy našel a bylo mu jedno když jsem mu několikrát dala jasně najevo, že mi je jeho přítomnost nepříjemná. Trávil se mnou všechen volný čas. Pletl mi různé copánky, vyprávěl mi různé vtipné historky, abych se alespoň trochu usmála. Musela jsem uznat, že někdy se mu to i povedlo. Nosil mi kousky sladkého ovoce a dokonce si troufl i na menší květinu. 

Na večer jsem Leviho vždy dovedla k Nise, která nás vždy vyhlížela. Pokaždé jsem počkala, až Levi vyletí k obydlí. Na rozloučenou mi zamával a pak i s Nisou zmizel uvnitř domu.

,,Leviho jsi úplně učarovala.'' Ozvala se Nisa, když jsem jí pomáhala při přípravě jídla na večer. Aron u toho samozřejmě nesměl chybět. Zamilovaně se na vonící maso díval, ale více se nedovolil. Hned by mu jedna přiletěla.

Nechápavě jsem se na ni podívala. Já? A někoho učarovat? To určitě.

,,Každý večer před spaním o tobě mluví.'' Vysvětlila. ,,Vypráví mi, co jste v daný den dělali. Naposledy se takhle usmíval, když byla maminka ještě naživu.''

Přestala jsem krájet maso a podívala se na ni. Smutně se na mě usmívala. Měla sytě žluté oči jako každý jiný, křídla trochu ve světlejší šedé barvě a černé vlasy měla rozpuštěné, až na dva dlouhé copánky které se jí táhly po stranách hlavy. Hruď jí zakrývala tmavě fialová látka a boky ji obepínala sukně stejné barvy, která měla po stranách stehen dva rozparky.

Úsměv jsem ji v chabé podobě oplatila a vrátila se ke své činnosti. Po nějaké době jsme měly hotovo a já se pak s Aronem nenápadně vytratila pryč. Bohužel v poslední době nenápadnost mou silnou stránkou nebyla. Ztratila jsem půdu pod nohama a byla přehozena přes rameno jako pytel s pískem. Ani Aron se únosu nevyhnul.

,,Můžete mi vy dva vysvětlil, kam mě to nesete?!'' Rozkřikla jsem se na Firhata s Levim. ,,Přísahám, že jestli mě Firhate okamžitě nedáš dolů, skončíš se zlomeným nosem!''

,,Vyhrožuješ zbytečně, sestřičko.'' Ušklíbl se. ,,Potřebuješ si pročistit hlavu. Poslední dobou jsem tě skoro neviděl a podle Leviho vyprávění, jsem usoudil že zmizení tvých některých schopností ti stále vrtá v hlavě.''

Po téhle větě jsem se na Leviho podívala. Šel poslušně za mým bratrem a v náruči držel Arona. Nevinně se na mě usmál, když jsem ho ho obdařila svým zamračeným pohledem, ale nějakým způsobem jsem byla uvnitř sama sebe ráda za jejich snahu.

,,Bude se ti to líbit.'' Řekl když mě po nějaké době postavil na zem.

Pod nohama jsem ucítila mokro díky vlhkosti, která se tu držela. Myslela jsem si, že mokro je tu kvůli včerejšímu dešti ale tuhle myšlenku jsme zahnala, když jsem uslyšela zvuky vodopádu. Nechápavě jsem se podívala na Firhata, který mě obešel a rozhrnul velké listy před námi. Hned jsem si všimla kamenné cesty, které vedla k dotyčnému zvuku. Levi pustil Arona na zem, kterého jsme měla hned na rameni, protože vodu dvakrát nemusí. Se smíchem mě oběhl a vydal je do útrob tmavého houští. To mě svým způsobem donutilo se pohnout vpřed. Přeci jenom, mám za Leviho určitou zodpovědnost. Cítila jsem, že mě Firhat následoval a byla jsem i ráda, když byl za mnou. Asi dvakrát se mi podařilo uklouznout na mokrých kamenech, které se čím dál zvětšovaly a já tak neměla možnost chodit po půdě, která pak zmizela. Spolu s ní zmizely i stěny z rostlin a nahradila je skála. I tma se trochu zvětšila, ale pak zmizela úplně když jsem se dostali ven.

Přímo přede mnou byl nádherný vodopád, který vytékal ze skály a vléval se do největšího, křišťálově průzračného jezírka. Kolem nás byly ještě o trochu menší vodní plochy, kde jsme většinou zahlédla klidně plovoucí rostliny. Připadala jsem si jako v míse, kde jediná cesta vede vede přes tmavé houští.

,,Říkal jsem ti, že se ti to bude líbit.''

,,Dobře, příště ti budu věřit.'' Protočila jsem očima s menším úšklebkem.

,,Jdete?''

Oba jsme se otočili stejným směrem. Levi byl pár metrů před námi s úsměvem vepsaným ve tváři a mokrými vlasy. Lehce jsem se tomu zasmála a rozešla se za ním. Firhat šel hned vedle mě.

,,Kromě nás tří by o tomhle místě nikdo nic vědět neměl. Pokud budeš chtít, můžeš se sem jít vždy schovat před ostatními.''

,,Jenže to by jste o tomhle místě nesměli vědět ani vy dva.'' Ušklíbla jsem se. ,,Stejně by mě Levi nějakým záhadným způsobem našel.'' Namítla jsem a podívala se na rozjíveného klučinu před námi.

Zůstali jsme tam až do večera. Různě jsme se bavili a dělali si různé naschvály, díky čemuž jsme do vesnice dorazili jako čtyři mokré slepice. Ano. I Aron schytal několik ran vodou. Samozřejmě se to neobešlo bez nadávek Cagatay a Nisi, když nás spatřili. Leviho starší sestra ho hned vytahala za ucho, čemuž jsme se já s Firhat tajně smáli a pošklebovali se. Bohužel ani nás dva trest neminul. Od Cagatay každý dostal jeden pohlavek, ale ani tak nám úsměv ze rtů nezmizel.

,,Koukejte se jít oba převléct do suchého!''

,,Rozkaz, pane!'' Naznačila jsem zasalutování a snažila se udržet vážný výraz, který mi stejně nevydržel ani deset vteřin. Firhat na tom byl podobně.

,,Přestaňte šaškovat a jděte!''

Tentokrát už jsme poslechli. S Firhatem jsme se rozešli domů, ale i tak jsme se cestou ještě chechtali.

,,Co jsi to vlastně dělal s tou rukou?'' Zeptal se mě, když už jsme byli doma a převlékali se do suchého.

,,Myslíš zasalutování?'' Pozvedla jsem obočí a zapnula si opasek s dýkou okolo pasu.

,,Nejspíš jo.'' Pokrčil rameny. ,,K čemu to zasalutování vlastně je?''

,,Jde o jistý druh pozdravu. Vyjadřuješ tím úctu někomu, kdo...kdo má vyšší hodnost než ty, je prostě nad tebou.'' Snažila jsem se vysvětlil, i když bych řekla že jsem se do toho spíše zamotávala. ,,Na Zemi se takhle zdraví v armádě.''

,,Takže jsi vlastně Cagatay vzdávala úctu.''

,,Myslela jsem to spíše ve srandě, ale když to tak chápeš nebudu ti tím motat zbytečně hlavu.'' Poplácala jsem ho lehce na vršku hlavy a obešla ho.

Jeho propichující žlutý pohled mi neunikl. To ani nešlo.

,,Copak ty nepůjdeš ven?'' Zeptal se, když mě viděl v síti s Aronem na břichu.

,,Promiň ale ne. Jsem už docela unavená a ani nemám hlad.''

Po dokončení věty následovalo mé dlouhé zívnutí, které Aron napodobil.

,,Jak chceš. Dobrou.'' Lehce mi mávnul než seskočil dolů.

Líně jsem se protáhla a zavřela oči. Aronovo příjemné vrnění mě pomalu uspávalo až jsem po několika minutách opravdu zcela usnula. 

                                                                          *****

Všechny zdravím!

Jak jde zatím život?

Mně se v celku docela daří. Teď mám týden prázdnin, ale i tak budu cvičit. Přijala jsem pozvání do menšího orchestru, takže se na ty věci co budeme hrát alespoň tím jedním okem podívat musím.

Snad jste si kapitolu užili a zanecháte tu i nějaké komentáře či hvězdičky.

Přeji zbytek hezkého večera.

Čauky!