Řekni Mi Že Mě Miluješ

-13-

Dylan zaparkoval auto kousek od školy,
aby nás někdo neviděl vystupovat. Je to divný pocit, když tohle musíme dělat. 

" Tak se pak nějak uvidíme" Usmál se a dal mi malou pusu na rozloučení. Sice se uvidíme, ale nebudeme moct být takto blízko. S úsměvem na tváři jsem mu ještě zamávala a pak už se soustředila na cestu.

"Nazdar!" Objala mě Evelyn, která tady stála sama. Čekala jsem s ní i Brada, který se tady nenacházel.

" Kde je tvůj princ?" Zasmála jsem se a porozhlédla se okolo ní, jestli se náhodou někde neschovává. Jenže z omylu mě vyvedla ihned, jak řekla důvod.

" Je prej nemocnej, a tak zůstal doma" řekla zklamaně a podívala se na telefon. Spoustu lidí už šlo do školy, proto jsme je následovali a rovnou přešli ke skříňkam.

-----

Vychutnávám si salát, který tady na škole opravdu umí. Sedím sama, protože Evelyn má ještě hodinu a vlastně mi to ani nevadí. Na sezení sama jsem i vcelku vzniklá, takže si nestěžuju. Jenže když si užívám samotu, ucítím vedle sebe pohyb. Otočím hlavu a tam nesedí nikdo jinej, než Josh.

" Nazdar Brynn, jak je?" Řekl a vyndal si vedle mě své jídlo. Se samotou je konec.

" Čau, dobrý, co ty?" Usmála jsem se a dělala, že mě to hrozně zajímá. Nemám na něj náladu, když vím, že je to nevlastní brácha Dylana. Nějak se mi znechutil.

" Ujde to. Hele potřeboval bych pomoct" malém mi zaskočilo kus rajčete. Sice nevím, co to bude ale už jen ta otázka zněla poněkud zvláštně.

" S čím?" Řekla jsem potichu a doufala, že řekne něco normálního.

" Vůbec nechápu tu matiku, a ty jsi jedna z nejlepších ze třídy" usmál se. Nejlepší? To bych zrovna neřekla. Ale je pravda že s matikou jsem nikdy neměla nějaký velký problém.

" Ty chceš doučovat?" Nevím proč jsem se ptala, i když jsem odpověď už věděla. Nikdy jsem nikoho neučila a nevím, jak bych to zvládla.

" Prosím, nemůžu teď propadnout!" Zaškremlal a podíval se na mě. Chvíli jsem nad tím váhala. Teď ho v tom nemůžu nechat.

" No dobře. Kdy máš čas?" Usmál se a vrhnul se mi okolo krku. Já se jen uchechtla a podívala se na něj.

" Úterý a čtvrtek? Vždy po škole" Navrhl. S tím jsem neměla problém, proto jsem mu na to kývla a s tácem odešla od stolu. Jen jsem se otočila, abych viděla jak mi zamával. Usmála jsem se a raději se koukala před sebe.

-----

Protože dneska je stále úterý, znamená to první schůzku s Joshem. Nějak mi ještě nedochází, že bydlí v baráku společně s Dylanem, který o tom ještě ani neví. Trochu mě to děsí.

Čekám před školou už dobrých deset minut. Nevím, co mu tak dlouho trvá a vlastně mě to ani nezajímá. Dneska na něj už pořádně nemám ani náladu.

" Ahoj, promiň, něco mě zdrželo" přiběhl ke mě Josh a začal se ihned omlouvat. Já jsem mu na to jen kývla a pak beze slova odešla směrem k jeho domu, který vím kde je.

-----

Dorazili jsme do jeho pokoje, který byl hned vedle toho Dylana. Sice bych raději šla do nich, ale bohužel musím do těch druhých.

Měl ho podobný, jen jiný nábytek. Samé barvy, které spolu krásně ladily. Světlo z venku sem skoro nesvítilo, protože jeho žaluzie byly zatáhnuté.

Jako kdyby mi četl myšlenky tak k nim přešel a všechny je roztáhl. Sluneční paprsky se konečně dostali do tohodle prostoru.

" Tak? Začneme?" Zeptala jsem se abych už to měla za sebou. On jen přikývl a sedl si ke stolu, kde byla i menší židle připravená pro mě. Nesměle jsem si na ní sedla a vyndala si učebnici z matiky.

-----

"Potřebuju si odskočit. Omluvíš mě?" Řekla jsem asi po hodině učení. Potřebuju už na záchod, a taky si na chvíli od toho všeho oddechnout.

" Jasně, zajdu nám pro pití" vstal ze židle stejně jako já a společně jsme opustili jeho pokoj. Před dveřmi mi ukázal na jiné dveře, kde měl být údajně koupelna. Kývla jsem a vešla do dveří.

Velká černá koupelna. Co jiného jsem mohla čekat. Ihned jsem vykonala svou potřebu, a podívala se na sebe v zrcadle. Dlouhé, nugátové vlasy byly lehce zacuchané, což způsobilo dnešní vítr. Měla jsem kruhy pod očima z toho, jak v noci blbě spím. Jen jsem se naposled podívala na svůj odraz v zrcadle a pak vyšla ven. Ale jakmile jsem vzala za kliku, narazila jsem na něco. Lépe řečeno do někoho.

" Co tady děláš?" Vykulil na mě svoje krásné oči. Skenoval mě pohledem a čekal, co ze mě vejde.

" Doučuji Joshe. Promiň, zapomněla jsem ti to říct" omluvně jsem se na něj podívala. On se ale jen usmál a sevřel mě v jeho medvědí obětí. Ihned jsem ucítila jeho silnou vůni, kterou mám tak ráda.

" V pohodě, aspoň se budeme vídat častěji" dal mi pusu na čelo. Zvedla jsem svůj zrak k němu.

" Už půjdu, Josh tu bude každou chvíli" řekla jsem i když jsem nechtěla. Bylo by opravdu divný, kdyby nás tady viděl.

" Dobře. Ráno jsem u tebe" opět mě přitáhl do polibku. Obmotala jsem mu ruce okolo krku a nechtěla ho pustit. Proč mě tak hrozně přitahuje? Jsme jak dvě tělesa. I když já vlastně nevím, fyzice jsem nikdy nerozuměla. I když je podobná matice. Ale teď už učení stranou. Uslyšela jsem kroky. Odtrhla jsem se od Dylana a lehce ho strčila. Ten to pochopil a zaplul do svého pokoje. Já stála u koupelny a dělala, že z ní teď vyšla.

" Už můžeš jít domů. Necháme to na čtvrtek" pousmál se Josh mezitím, co jsme vcházeli do pokoje. Tam jsem si vzala batoh a pobalila si učení.

" Tak se měj" usmála jsem se a objala Joshe na rozloučení. Pak jsem se jen otočila a vydala se směrem domů, kam už se celý den těším. Spíše do své postele, kde strávím celý zbytek dne.

-----

Ahoj! Jsme na konci 13 kapitoly:) snad se líbila, a budete číst i dál<3

Vote nebo komentář potěší;)

ps: omlouvám se za gramatické chyby

Vase helca!