Otrava

I.

Hermiona, usazená na malé taburetce hleděla do zrcadla. Spatřila v něm krásnou, štíhnou ženu v nádherných šatech. Jedině její výraz prozrazoval, že ji válka nějak poznamenala.

Zázračným způsobem se jí podařilo zkrotit neposedné oříškové vlasy, které teď ve vlnách splývaly, přehozené přes rameno, až k loktům. Hermiona je sepnula lesklou sponou ve tvaru motýla, na jehož křídlech zářily různobarevné kamínky.

Nad jejími šaty srdce plesalo. Světle zelené, z jemňoučké látky, bez ramínek. Hermiona vypadala jako lesní víla. S líčením jí pomohla Ginny, která právě v safírové róbě pobíhala po ložnici, usmívala se od ucha k uchu.

„Já se tak těším!" 

Z očí jí sálala radost a nedočkavost. Hermionu se jí však nakazit nepodařilo, ta se jen pokusila se o úsměv. Nebyla si úplně jistá, jak moc dobrý je Ron tanečník. V mysli se jí stále objevovala představa jeho v hábitě po tetě Tessie. Díkybohu na vlastní oči viděla, jak ho se slastným úsměvem spálil.

,,Už jen půl hodiny!" Zachichotala se Ginny. Nevypadala na to, ale ráda si užívala tyto "holčičí chvilky" bez svých bratrů.

,,George přijde?" Zeptala se nevzrušeně Hermiona, aniž by odtrhla oči od knihy v hnědé kůži, jež před chvílí sebrala z nočního stolku.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Hvizd sirény, skluz a pád.

,,Kdo to...?!" Hermiona byla rázem u dveří (a že to v těch šatech zvládla opravdu rychle). Už měla ruku na klice, když ji za pas popadla Ginny.

,,Blázníš? Nikdo nás přece nesmí vidět!" Drtila v zubech kletby, poukazující na Hermioninu nezodpovědnost.

,,Jen jsem se chtěla podívat, kdo to byl!" Opáčila Hermiona, která se vší elegancí dosedla na taburetku.

,,A tady sis to rozmazala." Podotkla Ginny a ukázala kamsi pod Hermionino obočí. Už zvedala hůlku, aby to napravila, černá šmouha od řasenky však náhle zmizela sama.

,,Zdravím, dámy!" Zářící Parvati se právě zjevila ve dveřích. Přes sebe si přehodila černý hábit, aby skryla své jemně růžové šaty. Připravovala se společně se svou sestrou u Havraspárských. Po válce se často stávalo, že se studenti vyskytovali jinde, než ve své vlastní společenské místnosti.

,,Slyšela jsem novinky!" Harmioniny oči se navzdory Parvatiinu tónu dále věnovaly knize.

,,Hmmm a jaképak?" Zamumlala nevzrušeně.

,,No přece to, že jste měly návštěvníka!"

,,Neměly, vždyť sem ani nedošel..." Ginny s Parvati se pustily do tichého rozhovoru, v němž probíraly, kdo to asi mohl být. Hermiona se stále zaměstnávala knihou, dokud Ginny neprohlásila:

,,Tak! Je čas všechny ohromit!" A trojice dívek se vydala ke schodišti.

,,S kým vlastně jdeš?" Zeptala se Hermiona Parvati. Ginny samozřejmě bude dělat společnost Harry.

,,S Blaisem."

,, Zabinim? Myslela jsem, že jde s Daphne Greengrassovou."

,,Ne, ta jde s Malfoyem." 

,,S Malfoyem?!" Hermiona se nezapomněla ušklíbnout.

,,Jo, prý se s Pansy strašně pohádal..." Zavánělo to pěkně dlouho konverzací.

,,Tak a dost! Přestaňtě drbat a koukejte se hezky usmívat!" Houkla Ginny, zřejmě si jí nezamlouvalo, že ji do hovoru nezapojily také.

Jejich podpadky, na kterých se udržely jen silou vůle, zvonily o dlažbu před poslednímy schody, jež vedly do Vstupní haly. Zde postávalo pár chlapců, ještě bez dívčího doprovodu. Všechny oči bez vyjímky spočinuly na nich. I ty šedé si je se zájmem prohlížely.

 Odhodlala jsem se zveřejnit první kapitolu...vyskytuje se tam dostkrát se, ale snad si toho nevšimnete :D

                                                                                                                                                               ADL