Otrava

XXIV.

Ocitla se v pokoji doslova nasáklém smaragdovou barvou. Podlahu pokrývaly tmavé parkety, na nichž stály čtyři postele, jejich povlečení bylo, jak jinak, sladěné do barev Zmijozelu. Za těžkým stříbrným závěsem se pravděpodobně nacházelo...okno? Dělat okno v místnosti pod vodou jí připadalo jako docela nepraktická záležitost.

Z Hermiony pomalu vyprchával prvotní vztek, který nahradila zvědavost. Jaké poklady se mohou v doupěti Zmijozelského prince ukrývat?

,,Kdo tu s tebou ještě bydlí?"

,,Jen Blaise. Po tom, co odvedli Crabba odešel Goyle na Kruval." Draco se ležérně opíral o skříň, stojící v rohu, se rty mu cloumal úsměv-byl očividně Hermioninou zvídavostí potěšen. Odrazil se nohou s úmyslem měkce dosednout na postel. Nedalo by se říct, že by se mu to přímo povedlo. Do stehen ho zatlačila tvrdá deska.

Vlastně složka s výkresy. Byly na nich převážně spoře oblečené ženy, jež se nápadně podobaly Hermioně. Draco většinou kreslil rudkou nebo uhlem, ale občas udělal výjimku. Bledými prsty uchopil tenký štětec a za použití tmavých anilinových barev vytvářel mistrovské dílo. Nikdo však nesměl tyhle krásky vidět. Nikdo. Nyní ho však napadl skvělý tah. Střelec vezme dámu. Had obtočí lvici. Vytáhl černou složky zpod peřin. Hermionin zrak se teď věnoval výhradně jí.

,,Co to je?" Plně se soustředila na předmět v Malfoyově ruce, tudíž si nevšimla, že jí Malfoy krade něco, co bude v další kapitole potřebovat.

,,Složka, Draco ji protočil v ruce., Mám pro tebe...řekněme návrh, Grangerová."

,,Ne." Zněla její okamžitá odpověď. Vzápětí si však uvědomila, že své rozhodnutí stojí za to přehodnotit.

,,A jak zní?"

,,Protože se o to evidentně zajímáš, ukážu ti obsah složky. Na oplátku ovšem chci, abys pro mě něco udělala."

Hermiona dala najevo hlasitý nesouhlas, doprovázenými několika přisprostlými urážkami. On si ji sem dotáhne a ještě ji bude využívat?

,,No, protáhl, jak míval dříve ve zvyku a Hermioně tím opět připomněl stará školní léta, vzhledem k tomu, že já mám hůlku a ty ne..." Hermionina ruka putovala k pravé kapse hábitu. Již zmíněný kousek dřeva bohužel nenašla. Věnovala tedy Dracovi pohled, který jasně říkal, že to tak nenechá.

,,Ber, nebo nech, Grangerová, ale tu hůlku jinak neuvidíš. I kdybys to třeba řekla...zatím si s ní může pohrát nějaká z těch Hagridových stvůr."

Před Dracem stála krásná mladá žena. Její hubené tělo zahalovaly smaragdové šaty. Přes hrudník, za nějž se rozhodně nemusela stydět, se táhla navlněná lesklá látka tmavé zelení, která následně přecházela v černý pás, sloužící jako volnější korzet. Z něj se spouštěla sukně, překrytá uhlovou látkou. Tento výjev kazila jen jediná věc-Hermionin kyselý výraz.

Draco se ale dostával do svého živlu. Připadal si jako Leonardo DiCaprio v roli Jack Dawsona, až na to, že byla Hermiona naštěstí ošacená...počkat...řeklo se naštěstí?

Sedíc na barové stoličce hleděla do prázdna. Díkybohu ji Malfoy nenutil se usmívat. I tak jí nebylo zrovna do zpěvu. Očima, jak rentgenem, zkoumal každou částečku jejího těla, což jí opravdu nebylo příjemné.

,,Tu ruku dej, prosím tě..." Než stihl doříct větu, zvedl se a rázem se octl blíž, než by bylo Hermioně milé. Vzal její ledově studenou ruku do své, posunul ji o pár centimetrů výš k pasu. V tom místě začalo Hermioně mravenčit, mráz jí tancoval po zádech, jakoby krb nebyl pouhých pár metrů od ní. Už by mohl tu ruku pustit...už by se mohl vrátit zpět na své místo a dále pokračovat v činnosti, která připadala Hermioně mnohem sympatičtější, než to, co, co se právě chystal udělat. Nebo ne?

Poslušně hlásím že žiju...ačkoliv to tak nevypadá...tuhle kapitolu jsem chtěla napsat už včera, ale jaksi nabyl čas (jakože vážně nebyl) a snad další kapitolka v zase v pondělí...snad :D Jinak, kdo nečtete When they started to turn, tak určitě začněte :,D Moc díky za reads, comments a votes (už přes dva tisíce přečtení, jste úžasní!).

Pokuste se nechcípnout z toho vedra :)

ADL