Otrava

XX.

Její vlasy se, jako malí hádci, plazily po sněhově bílém polštáři. Oříškové oči měla zavřené. Pravou rukou svírala cíp peřiny, levačka se schovávala pod hlavou. Pravidelně oddychovala, občas něco zamumlala ze spaní. Byla zkrátka nádherná. Dracovy rtuťové oči zkoumaly každičký centimetr Hermionina těla, nemohl se toho pohledu nabažit. Růžové tváře, kulatý nosík a ty rty. Ach bože, ty její sladké rty. Každý chlapec na kilometry daleko je musel chtít cítit na svých. Stejně tak Draco, majestátně trůnící na parapetu ošetřovny. V ruce držel rudou růži a neodolal pokušení s ní každou chvíli nonšalantně mávnout.

Nevydržel to. Hbitě seskočil z parapetu, jeho hůlka opsala ladnou křivku a na Hermionině nočním stolku se objevila váza plná čiré vody. Opatrně do ní ponořil růži, jakoby byla z porcelánu. Ještě poslední pohled, plný odolávání neokusit její rty.

***

Ve společenské místnosti bylo následující večer velmi rušno. Nebelvírští zřejmě neměli v plánu nechat tlachání, ani kdyby je to mělo stát drahocenné hodiny spánku. Vzduch voněl asi jako týden používané ponožky a po pár bůhvíkde sehnaných máslových ležácích už nikdo nepochyboval, že byla Hermiona napadena nějakým nebezpečným tvorem (jímž Pansy rozhodně byla :)).

Netrvalo dlouho, než panty portrétu Buclaté dámy prosebně zaskřípaly. V jediné únikové cestě stála profesorka McGonagallová, rty stáhla v tenkou čárku, zamračeně hleděla pře sebe.

,,Co to má být?!" Procedila mezi zuby. Těch pár tváří, co tam zbylo, zbledlo strachy. Z této situace bez školního trestu nevyváznou.

,,Máslový ležák?! Creevy!"

Zpoza rohu vystoupil uzardělý chlapec. Vlasy myší barvy* se mu lepily k temeni hlavy, z nosu mu trochu teklo, slzavýma očima, které obkružovaly fialové stíny, hleděl do země. Nebyl opilý, to zanedbatelné množství alkoholu v máslovém ležáku na něj vůbec nepůsobilo a koneckonců...byl zvyklý na větší. Smutek ze smrti bratra často utápěl v ohnivé whiskey. Docela se bál, aby vůbec dostudoval, proto byl školní trest to poslední, co potřeboval.

,,Pane Creevy?"

,,Ano, paní profesorko?"

,,Uvědomujete si, že za takovýto čin bych neměla mít problém vás vyloučit?" Přísně na něj hleděla.

,,Ano, paní profesorko."

,,Krucifix Denisi! Vzchopte se! Přece se nezničíte kvůli bratrovi, který zemřel jen proto, že byl hloupý!" Rozzuřený hlas profesorky McGonagallové se odrážel od stěn místnosti, div, že nevysklil zapocené okenní tabulky.

,,Můj bratr nebyl hloupý." Pronesl Denis tiše. Nezněl ustaraně, spíš nebezpečně, jako zmije, která se odmítá poddat svému vyvolávači.

,,Potkáme se zítra ve tři hodiny, v mém kabinetu." Dveře Nebelvírské společenské místnosti zapadly za profesorkou, mizející v doprovodu šustotu kostkovaného županu a v hradu konečně zavládl klid.

*Podle knihy by měl mít 'vlasy myší bary'...jak si tu barvu Rowlingová představuje vážně netuším, ale pro mě jsou Creevyovi prostě blonďáci :)

Po náročném kolovém výletu do Rakouska jsem opět zpět ( to máte radost, co? :D) s novými kapitolami. Tak snad někdy během týdne...

ADL

P.S.

Děkuju za 99 votes...ještě jeden...ještě jeden :,D a skoro 900 reads...