Otrava

IV.

Světla Velké síně pozhasínala, bylo ozářeno jen pódium, po kterém právě majestátně kráčel Percy Weasley v doprovodu Audrey, jeho snoubenky. Oba v rukách drželi složený útržek pergamenu. Percy ten svůj otevřel jako první. Zhluboka se nadechl, posunul si brýle s kostěnými obroučkami a slavnostním hlasem, jež se rozhléhal po celé síni, spustil:

,,Letošním králem plesu se stává Roger Davies z Havraspáru!" Velkou síní burácel potlesk, okenní tabulky se jen silou vůle udržely na místě, když se Roger (nezapomínajíce na kouzelný úsměv), odebíral za Percym na pódium.

Audrey se na publikum usmála, havraní vlasy si přehodila přes ramena a začala hlasitě předčítat.

,,A letošní královnou plesu se stává...(nejméně čtvrtina dívek si právě okusovala své opečovávané nehty, čímž ničila pečlivě udělanou manikúru)...Hermiona Grangerová z Nebelvíru!"

Na Hermionině tváři se objevil ohromený výraz. Něco takového opravdu nečekala. Předpokládala, že se královnou plesu stane nějaká velmi oblíbená dívka, jako Cho, nebo Ginny. Ona nikdy nebyla ta, co si s opačným pohlavím rozuměla, ba právě naopak. Polovinu svého volného času trávila pohřbená v knihách. Pořád lepší, než aby s Parvati probírala, co si vezme do Prasinek na sebe. Co se to s chlapci stalo, že si zvolili právě ji?

Nicméně se ladnými kroky vypravila k pódiu. Roger se na ni sladce zazubil. Nemohla odolat a úsměv mu opětovala. Dříve nechápala, co na něm jiné dívky viděly a teď to pochopila. Možná lépe než potřebovala.

Hermioně posadili na hlavu zlatý diadém (nápdaně se podobající jistému viteálu), Percy, Audrey, profesorka McGonagallová i spousta dalších významných kouzelníků jí potřásli rukou.

,,Foto pro Denního věštce!" Zakrákal mužík v rudém hábitu, vousy, protkané stříbrem se mu pletly pod nohy.

Roger jí omotal ruku kolem pasu. Hermioně běhal mráz po zádech, v jejím břiše nastal zuřivý tanc motýlků. 

,,Úsměv prosím!" Dlouhovousý (zajímavé slovo, není-liž pravda?) mužík se schoval za velkou černou bednu, kterou by jen málo lidí opravdu nazvalo fotoaparátem. Hermiona ukázala svůj dokonale běloskvoucí chrup, ale očima pátrala po Velké síni. Vzadu v rohu se krčilo bledé stvoření, jehož platinové vlasy svítily přes celou síň. Jeho výraz připomínal kyselou okurku a stříbrnýma očima probodával Rogera. Hermionin mozek však neměl čas nad tím přemýšlet, musela se připravit na tanec krále a královny plesu.

Zaujali taneční postavení uprostřed parketu, jen co si ji Roger přitáhl víc k sobě, začaly znít první tóny Don't close your eyes, tedy krásné waltzové melodie. Hermiona měla waltz velice ráda, většinou si při něm počítala, čistě z principu. Dnes ale na počítání čas nezbyl, měla totiž plnou hlavu Rogera. 

Tyrkysovýma očima se ztrácel v jejích, hnědé, mírně rozcuchané vlasy mu zavířily při každé otočce. K jejich značné nelibosti se tanec chýlil ke konci.

,,Zůstaneš ještě na jeden?"

,,Ráda." Obdarovala ho úsměvem.

Nebyl to však jen jeden tanec. Roger si odmítal nechat královnu plesu ukrást, což ho stálo pár ošklivých pohledů. Hermiona tančila, dokud ji nohy unesly a když ji začal, podobně jak Malou mořskou vílu, bolet každý krok, naznala, že je čas jít spát.

,,Doprovodím tě." Odpověděl Roger na její návrh, odebrat se do ložnice. Hermiona souhlasila. Popřála mu dobrou noc, už se chystala projít otvorem za Buclatou dámou, ale Roger ji chytil za ruku. Jeho rty se na okamžik dotkly její tváře. Zároveň s tím se Hermioně zdálo, že slyší chřestot brnění a tichou, avšak velice peprnou nadávku.

,,Dobrou noc." Zašeptal Roger, než zmizel ve tmě.

Nuže panstvo, je tu další kapitola. Nutno podotknouti, že je delší, což vás nepochybně těší a mě také, ale další část bude, na úkor této, opravdu kraťoučká...Pokusím se přidat ji už zítra, čímž (alespoň doufám) vám projasním to nemožné pondělí.

ADL :-*