Otrava

XIII.

Rozplývavá skříň stála přesně tam, kde ji viděl naposledy. Usadila se na ní pěkně silná vrstva prachu, ale jinak vypadala nepoškozeně. Trochu se tomu divil, neboť téměř všechno ostatní bylo spáleno ohnivým hadem, který se tu prohnal minulý rok. Zpod skříně vyčuhovala tmavě modrá vazba knihy. Nápadně mu připomínala jednu z jeho učebnic. Se zájmem se pro ni sehnul. Ale ale, stará učebnice lektvarů...komupak asi patří?

Tato kniha je majetkem Prince dvojí krve

Že by to byla opravdu...? Ano! Snapeova stará učebnice, jež kdysi patřila i Potterovi. Jaké štěstí. Už poznával Snapeův děsný rukopis, kterým bylo pravidelně psáváno V na jeho písemných pracích do lektvarů. Učebnici zastrčil do kapsy školního hábitu, prozkoumá ji později-má na práci důležitější věci.

Těsně u dveří našel prázdnou láhev sherry. Přičichl k ní. Smrděla odporně. Na svůj účel však bude stačit. Vložil ji do skříně.

,,Harmonia nectere passus." Zašeptal s hůlkou před nosem. Ozval se svist.

,,Harmonia nectere passus." Ve skříni to zabouchalo. Bez váhání ji otevřel. Láhev sherry se válela po dně skříně. Teď měj jistotu, že se bezpečně dopraví na nějaké místo. Jestli to bude právě ono místo, které potřeboval, to zatím nevěděl.

Draco tiše zaklel. Větší smůla ho snad potkat nemohla. Z venčí zřetelně slyšel hlas Nacissy Malfoyové. 

,,...nebo spíš tyhle? Já nevím, jsem si jistá, že tyto by se tetě Marie-Claire také líbily..."

,,Rád vám prodám všechny, které si vyberete." Z Borginova hlasu bylo znát, že chce zákaznici co nejdříve odbavit.

,,Dobře, vezmu si tedy tyhle." Narcissa položila na pult bohatě zdobenou krabičku s proskleným vrškem, v níž se ukrývaly zlaté klipsové náušnice. Byly do nich vsazeny dva velké, lesklé růženíny. Draco neznal nikoho jiného než tetu Marie-Claire , kdo by byl ochoten něco takového nosit. Povolil napnuté svaly. Chyba.

Dveře rozplývavé skříně vrzly a začaly se pomalu otevírat. Borgina jakoby bodla včela, mávnutím hůlky rychle zažehnal blížící se pohromu.

,,Co tam máte, Borgine? Není to ta rozplývavá skříň, co vede do Bradavic?" Zajímala se Narcissa. Zvědavě pokukovala po skříni.

,,Jo...je to ona, ale je rozbitá a teď se mi v ní něco motá. Za chvilku se na to podívám."

Narcissa zaplatila za náušnice, galeony v jejím váčku vesele cinkaly, nebylo jich tam málo. Když se za ní konečně zaklaply dveře, Brogin si oddychl. Musel by jí snad prozradit, že se ve skříni ukrývá její syn, který si přišel pro svou (ne zrovna lacinou) objednávku?

Podal Dracovi lahvičku, jejíž obsah vypadal jako obyčejná kuchyňská sůl.

,,Co to je?"

,,Kyanid sodný, NaCN."

,,To mi teda hodně řeklo." Odfrkl si Draco.

Borgin zakoulel očima. Malfoyovic výrostek byl pořád stejný. Nos až do nebeských výšin, plno zbytečných otázek, poukazujících na jeho tupohlavost. Jen ty nagelované vlasy už díkybohu nenosil.

,,...Prostě jí to nasypeš do chřtánu, ale chraň tě bůh, jestli to nasypeš na sebe, nebo zředíš vodou, pak je to žíravý. Ona to spolkne, ale před tím ji radši nějak zacpi pusu, mohla by zvracet, nebo ječet. Jasné?" Dokončil svou instruktáž a přísně se na Draca podíval. Ten jen přikývl.

,,Jak to, že to neznám?" Zeptal se, převracejíc lahvičku v dlaních.

,,Mudlové jsou vynalézaví."

Těžko říct, co Draca vedlo k takovému činu. Možná svědomí, možná láska, nebo Choina dýka, schovaná pod její postelí, připravená kdykoliv zabíjet.

S vynaložením veškerého úsilí jsem dopsala tuhle kapitolu a obohatila ji cca o 200 slov. Jsem moc ráda za reads, které přibyly opravdu rychle. Byla bych také velmi potěšena, kdyby jste zanechali nějaký názor v komentářích, ale nechci vás k ničemu nutit, že ano, já když něco čtu, taky to většinou nedělám :D

ADL