Otrava

VIII.

V Nebelvírské společenské místnosti seděla ta proslulá trojice. Smáli se a klábosili, jakoby se nikdy nic nestalo. Oheň v krbu vesela praskal, jiskry tančily kolem plamínků, jež hladově olizovaly dřevěná polínka. Celá tahle scéna zářila radostí a klidem.

,,Opravdu se ještě jednou omlouvám, Hermiono." Ron se rozvaloval, jako král, v křesle nejblíž krbu.

,,Vždyť víš, že nemáš proč, jsi přece kamarád." Mávla rukou Hermiona.

,,Co jsi dneska vlastně dělala?" Harry se narovnal v křesle, ruku si máchal v misce s výtažkem z hrbouna. Pravděpodobně nějaké nezdařené kouzlo, s nímž mu Hermiona nestihla pomoci.

,,Učila se, vždyť mě znáš..."

,,Víš, Hermiono, když už jsme u toho učení...mám napsat pojednání o využití úponice jedovaté při přípravě lektvarů a..."

,,Jistě, pomůžu ti."

***

Už to byly dva dny, co se Hermiona znovu bavila s Ronem a Harrym. Kdovíproč se cítila mnohem lépe. Volná odpoledne samozřejmě trávila s Rogerem, procházkami po zasněžených pozemcích, nebo v nějaké prázdné učebně...Dnešek však byl určen k samostudiu v její ložnici. Nechala si od Fairy přinést snídani a později i oběd.

,,Paní je velice pilná." Usmála se skřítka, snažíc se, aby nerozlila kávu, kterou Hermioně přinesla.

,,No...ano, ale už toho mám po krk, nedonesla bys mi zase nějakou knížku, prosím?"

,,Ale jistě paní!" Fairy se uklonila a zmizela.

***

,,Zlodějka knih, Markus Zusak, může být, paní?"

,,Samozřejmě, děkuji Fairy." Opět hluboká úklona v podání skřítky a následně zmizení, doplněné drobným prásk.

Hermiona uznala, že bude přece jenom lepší, když alespoň na chvilku vystrčí nos z ložnice. Usadila se tedy v křesle nejblíže krbu, schovala hlavu za opěradlo a znovu se začetla.

***

,,...kde je Hermiona?" Ptal se zrovna Harry, když rozevíral portrét Buclaté dámy.

,,Asi v dívčí ložnici, celý den se učí." Uchechtl se Ron.

,,Že ti to ale přijde vhod, teď to za tebe našprtá a pak ti ještě napíše úkoly." Dean Thomas ukázal svůj bílý chrup. Trávil Vánoce s rodinou, zbytek prázdnin bez kamarádů si však nenechal ujít.

,,To teda. Fakt, s ní je to tak lehký. Stačí se jen usmát, dělat, že lituješ své chyby a máš ji. Napíše ti všechny úkoly, půjčí ti knížky z knihovny...Já nevím, na co ty holky myslí, že je se nechají takhle využívat..." Ronův úsměv náhle ztuhl. Hermiona nečekaně vstala z křesla. Kniha spadla na zem.

,,Možná myslí na tvoje dobro, víš!" Rázným krokem se rozešla k portrétu, cestou tvrdě uhodila Rona do obličeje.

Čím děle šla, tím větší nabírala rychlost. Z úst se jí draly tiché vzlyky. Nechtěla brečet, ale tenhle podraz si o její pláč prostě říkal.

Ocitla se přede dveřmi Havraspárské společenské místnosti. Orel z klepadla na ni zvědavě koukal.

,,Krásná dívenka z Nebelvíru. Takhle pozdě? A ještě ke všemu uplakaná! Nebelvíři někdy pláčou?" Zajímal se.

,,Otázku, prosím."

,,Copak zlatu podobá se

A rovná se jeho kráse?

Štěstí přinese ti dámo,

což je ti už jistě známo."

,,Felix felicis." Vypravila ze sebe Hermiona a vpadla do místnosti.

Většina Havraspárských (podobně jako ona) trávila večery studiem. I teď se jich zde pár nacházelo, s knihami v rukách. Ona je ignorovala a zamířila přímo ke dveřím Rogerovy ložnice. 

Díkybohu byl v místnosti sám. Ležel na posteli s bleděmodrým povlečením, nad ním se skvěl hedvábný baldachýn. Vypadal jako princ, čekající na políbení.

Hermiona chvíli stála ve dveřích, oříškovýma očima se věnovala výhradně jemu. Roger vstal, objal ji kolem ramen. Neptal se, co se stalo, to počká. Hermioně z očí vytryskly vodopády křišťálových slz. On ji posadil na postel a s její hlavou na rameni čekal, až se vybrečí.

Po pěti minutách pláče, kdy se pod nimi málem vytvořilo jezero, vykouzlil Roger sklenici vody.

,,Povíš mi, co se stalo?" Hermiona přikývla.

,,Kluci.Totiž Harry s...s...,,Jo s Ronem.", oni přišli do společenské místnosti, když jsem si četla a...oni si mě nevšimli. Začali si povídat o tom, že se se mnou usmířili jen kvůli úkolům a jak jsem blbá, že jsem na to nepřišla."

,,Nejsi blbá. A jestli chceš, můžeš spát tady."

Huňaté vlasy rozhodila na polštář, hnědé oči zavřela prakticky hned, jak si lehla. Vypadala zcela jinak, než jak ji vídal na chodbách. Tak uvolněná a roztomilá. Žádná z dívek, které kdy viděl spící (nutno podotknout, že jich bylo hodně) nevypadala tak krásně. Roger ji pozoroval, nemohl se toho pohledu nabažit. Jedna noc na zemi Rogerovým zádům rozhodně vadit nebude.

Je to tu. Sedm set slov, musím říct, že mi to dalo docela zabrat. Užijte si neděli, zítra nic nebude :,D.

ADL