Otrava

XV.

Roger, usazen na své posteli, zíral do prázdna. Hermiona se k němu tulila, ale copak mohla zmírnit jeho šok a žal? Cho byla v poslední době možná až příliš hysterická, protivná a ukňouraná, ale rozhodně si nezasloužila odejít do světa mrtvých tak brzy.

,,Rogere, můžu dovnitř? Vím něco, co by tě jistě zajímalo, kdyby ses neutápěl ve své melancholii." Za dveřmi ložnice byl slyšet Lenčin zamlžený hlas.

,,Pojď dál." Roger setřel kyselé slzy, jež se mu kutálely po růžových tvářích. Nepotřeboval, aby nikdo kromě Hermiony věděl, že brečel.

Lenka vplula do místnosti. Trochu připomínala Šedou dámu, nebýt toho, že na sobě měla svítivě růžové podkolenky.

,,Cho, na rozdíl od Rogera jí nedělalo problém toto jméno vyslovit, byla od plesu pod vlivem nepovedené kletby Imperius."

,,Cože?!" Zaznělo naráz z Hermioniných a Rogerových úst. Lenka přikývla.

,,Seslal ji na ni Crabbe, protože chtěl, aby s ním šla na ples."

,,Takže za to může ten debil Crabbe!" Rogerovy tváře se rozhořely, z očí mu létaly blesky a vůbec, vypadal velice nebezpečně, jako rozzuřený býk.

,,Teď ho nenajdeš, mluví s ním profesorka McGonagallová." Pronesla nevzrušeně Lenka.

,,To je jedno!" Rozrazil dveře ložnice a vmžiku byl pryč.

,,,Jdu za ním!" Hermiona se vytrhla Lence, která se ji marně pokoušela zadržet. Vlastně si ani nemyslela, že by Hermioně dokázala vymluvit to, co má v plánu. Byla vždy tak rozhodná a nekompromisní. Lenka jednou viděla mudlovský film a nacházela se tam přesně takováhle scéna. Jak se jen jmenoval...?

Hermiona mezitím pádila chodbami hradu. Všude narážela na hloučky štěbetajících studentů, jichž se Choina smrt nijak nedotkla. Celá udýchaná stanula přede dveřmi ředitelny. Roger se opíral o zeď a vztekle hleděl před sebe.

,,Vypadni Hermiono, vyřídím si to s ním sám." Zasyčel tónem, jímž s ní nikdy nemluvil. Nechápavě se na něj podívala.

,,Nerozuměla jsi?! Táhni do háje!"

,,Rogere, ale co...proč...vždyť už s ní přece nic nemáš!"

,,Měl jsem! Vždycky! Po tom, co se rozešla s Potterem tu byla vždycky jen pro mě! To já ji přišel utěšit a vrátil jí sebevědomí! Jen kvůli té kletbě jsem se s ní rozešel! Čekal jsem, že ty její nálady přejdou...Ty pro mě nejsi nic, Grangerová, tak už to konečně pochop a vypadni!"

Tíha jeho slov dosedla na Hermionu až několik vteřin poté. Za žádných okolností nehodlala brečet. Alespoň ne tady a teď. Vynaložila veškeré úsilí k zadržení slz, narovnala se, pozvedla bradu, se vší elegancí se obrátila a důstojně odkráčela pryč.

Tak Hermionka je konečně free . A Draco o tom ještě neví :) Okay, dobře....přidám jsem ještě jednu podobně dlouhou kapitolu, protože až do pondělí nic nebude a zároveň jako odměnu za 463 reads a 28 votes.

ADL