Otrava

XXIII.

,,Na shledanou, děkuji za vaši péči."

,,Nemáte zač, slečno." Madame Pomfreyová se dále věnovala povlékání peřin, zatímco Hermiona s úsměvem na rtech opouštěla ošetřovnu. Její úsměv ale vzápětí velmi rychle zmizel.

,,Slečno Grangerová? Mohla byste tohle zanést panu Malfoyovi, nechal to tady." K Hermioně vzduchem připlula zazátkovaná lahvička s obsahem, podobným metyloranži. Zmohla se jen na kývnutí hlavou. Co provedla, že musela za tím blonďatým spratkem courat jako domácí skřítek? Dobře, možná nemusela kluběnky zpod postele krmit zbytky od snídaně, ale i tak to nebyl čin nějak závažný. Příště si z nich, místo provizorních domácích mazlíčků, udělá ping-pongové míčky.

***

Draco vysedával na okenním parapetu ve třetím patře. Cítil se jako páv, povýšený nade vším a nade všemi, tedy kromě Hermiony. Pořád si v mysli zobrazoval její tvář, když ho viděla posledně. Nemohl se tomu přestat smát. Ta představa rozjasnila jeho den natolik, že byl schopen se konečně vymanit ze spárů Pansy, jejíž křik ho od Choiny smrti slýchal čím dál častěji a Blaise, který se neustále mořil s úkoly, učením a podobnými věcmi. Ti dva mu teď vážně nepomáhali.

Ze snění ho probraly tiché kroky. Kdo to zase ruší? To nemůže být ani chvíli sám?! Ovšem (jak už to tak bývá) nic ho nemohlo mileji překvapit. Spatřil Hermionu, která nesla v heboučkých rukách jeho oranžový lektvar.

,,Přine..." Slabý začátek.

,,Co měl znamenat ten pohled na ošetřovně?" Předběhl ji a navzdory tomu, že se na něj dívala vcelku vyrovnaně, jí tváře polil ruměnec.

,,Běžně nevídám chodit polonahé kluky po ošetřovně."Odbyla ho ledabylým hlasem. Draco se ušklíbl, nebyla tahle holka pro něj naprosto úžasná?

,,Abych nezapomněla proč jsem tady, vážený pane Malfoyi." Ušklíbla se také, podávajíc mu lahvičku. Draco však do svých dlaní nevzal jen lahvičku-popadl s ní i Hermioninu ruku (ačkoliv ještě neměl v plánu ji o ni žádat).

,,Co to..."

,,Pojď!" Táhl ji směr Zmijozelská společenská místnost.

Hermiona si tiše kladla spoustu otázek, například; Kam to jdou? Proč ji táhne za sebou jak pytel brambor? Co má v úmyslu? A hlavně, proč jí sakra naskákala husí kůže? Ani nestačila na všechny vymyslet tu nejnepravděpodobnější odpověď a už stáli přede dveřmi společenské místnosti, doupěte hada.

,,Tam nejdu!" Zaprotestovala hlasitě.

,,Ale jdeš." V neuvěřitelné rychlosti ji zasypalo zmenšovací, zastírací a umlčovací kouzlo. S hromadou sprostých slov, které díkybohu nebylo přes umlčovací kouzlo slyšet, ji Draco schoval v dlaních.

Omlouvám se, že jsem vás ochudila o můj oblíbený otevřený konec :D ale prostě to nejde všude...jinak jsem moc vděčná těm, co dali šanci mé nové povídce (When they started to turn), momentálně se dále tvoří; Mám v pokoji Hitlera, Grape sugar, Dozorkyně, Hodinář...snad je zde někdy v budoucnu najdete. Možná budu mít náladu na nějaký 'Bellamortík' (Bellatrix+Voldemort) Zajímalo by vás to? Jo a poslední věc, kdybyste našli nějakou zajímavou povídku (jakoukoliv kromě 1D, 'Bíbra' a dalších sra*ek) dejte mi o ní vědět, moc ráda si ji přečtu...

ADL