Otrava

XVII.

Hermiona tiše procházela sedmým patrem. Smuteční obřad Cho ji rozhodil, Rogerovo chvání ještě více a potřebovala si o tom popřemýšlet. Srovnat si myšlenky v hlavě, které momentálně připomínaly hromádku pomíchaného pexesa. Mimochodem, pexeso jí nikdy nešlo, prostě neviděla smysl v tom, hledat dva stejné obrázky mezi tucty dalších. Existovalo přece tolik druhů jiné, mnohem záživnější zábavy. Jako například četba knih...

Ze snění ji vyrušil tlumený smích. Kdo může mít náladu se teď smát? A ještě ke všemu (no to snad není pravda!) v Komnatě nejvyšší potřeby! Naposledy z Komnaty slyšela smích Draca Malfoye a tento, tento jí ho nebezpečně připomínal! Měla však dojem, že tam slyší ještě někoho, ale zaboha si nemohla vzpomenout, komu hlas patří.

,,...nežer už prosím tě!" Napomenul neznámý hlas Malfoye.

,,No jo." Zahuhlal Draco s plnou pusou kdovíčeho, ale očividně to bylo velmi chutné.

,,Budeš jak tvoje teta Marie-Claire, copak to chceš? Takhle Hermionu na rande nedostaneš, musíš nějak vypadat. Už to vidím, jak se valíš ze schodů, jako sněhová koule..." Komnata se otřásla smíchem, Hermioně zahořely líce.

,,A co teda uděláš s tou nevinnou kráskou, když ji Davies tak negalantně odkopl?" Zeptal se neznámý.

,,To samé, co s tím koláčkem." Draco se pravděpodobně labužnicky zakousl do borůvkového koláčku, jeho vůně (stále hovoříme o koláčku) šimrala pod nosem i Hermionu. Ta se ovšem zaobírala něčím jiným. Co měla znamenat ta věc, kterou řekl druhý hlas?Pexeso bylo slabé přirovnání ke zmatku, jež panoval v její mysli nyní. Už nebyla možnost, aby by si hlavu nějak vyčistila, rozhodla se tedy naplnit ji kupou nových informací. Proto teď měla pocit, jakoby jí někdo na hlavě rozklepl vajíčko.

Trvalo dobrou půlhodinu, než se dveře Komnaty nejvyšší potřeby konečně otevřely. Vypadl z nich Draco Malfoy a (Hermionina neviditelná čelist spadla dolů, přestože to tušila) Blaise Zabini. Oba se křenili na celé kolo a každý z nich nesl v ruce nejméně tři borůvkové koláčky, které si Hermiona vybavovala z Choiny smuteční hostiny. Svižný krokem se přesouvali ke sklepení, Zabiniho úšklebek pomalu pohasínal, až došlo na otázku.

,,Draco...jak jsi ji vlastně to..no víš co?"

,,Otrávil, zašeptal Draco do dusotu nohou po schodech, ale víc ti radši neřeknu, bude lepší, když toho budeš vědět co nejmíň." Blaise jen kývl, zato Hermionin mozek se začínal hroutit.

S potěšením vám oznamuji, že stále žiju :D Zítra očekávejte další kapitolu...bude se vám líbit...doufám...ale špatná zpráva je, že se vás od čtvrtka do neděle chystám opustit...tak to snad přežijete...jakože přežijete, nic jinýho vám nezbývá...

ADL