Sluneční paprsky, jako onehdy, šimraly Hermionu pod nosem, čímž ji úspěšně probouzely. Ovšem kdo ví, jestli ji náhodou neprobudilo pískání kluběnek, schovaných pod její postelí. Protáhla se. Její oči bloudily po ošetřovně. Zvláštní, ani si nevzpomínala, jak se sem dostala. A vůbec měla myšlenky nějaké zpřeházené...tu jí zrak padl na čarokrásnou rudou růži ve váze na jejím nočním stolku. Mudlovský instinkt jí napovídal, že pravá rozhodně nebude. Přesto se musela ujistit.
Ukazováčkem se jemně dotkla jednoho okvětního lístku. Okamžitě se začal snášet k zemi. Hermiona ucukla. Lístek udělal piruetku a usedl na podlaze, Hermiona se pro něj chtěla sehnout, ale v okamžiku, kdy o něj její prst zavadil, lístek zesvětlal až do barvy pergamenu. Rostl a tvaroval se tak, že připomínal čtvrtku. Jakoby na něj kreslilo neviditelné pero, objevovala se na něm kresba. Hermiona vykulila oříškové oči. Tak krásné kouzlo v životě neviděla a pochybovala, že by ho sama zvládla.
Pergamenová čtvrtka vonící novotou, na ní překrásná mladá žena, choulící se k peřině na své posteli. Rozcuchané vlasy jí běhají po polštáři, na tváři klidný, mírumilovný úsměv. Malíř, jakoby nemaloval rudkou, ale kouzelným proutkem.
Málem se nepoznala. Někdo tak hezký přece nemůže být ona! Dech jí vyrazila také úhledně napsaná věta pod kresbou.
Kéž bych ji dnes viděl s úderem jedenácté u Chrliče
Podrážky Hermioniných bot klapaly po podlaze, která zvuk krásně odrážela, takže se rozléhal po celé chodbě. Tu nyní zalévalo měsíční světlo, v němž se její vlasy krásně třpytily. I její pleť, trochu přibarvená nemocí, byla bledá, tudíž se Hermiona jevila jako mladší verze Šedé dámy.
Dorazila k Chrliči, respektive k tomu, co z něj po válce zbylo. Profesorům se sice podařilo ho nějakým způsobem opravit a dosadit zpět na podstavec, ale ztratil tu původní majestátnost, jakési kouzlo, díky kterému připadal Hermioně tak vznešený.
Něco ji přimělo vytáhnout hůlku, až teď si totiž uvědomila, že to celé vypadá jako chytře promyšlená past, ušitá přesně na ni.
,,Mám tě pustit nahoru." Oznámil jí kamenný Chrlič bez náznaku jakékoli emoce.
,,Nevím, jestli je to dobrý nápad, vypadá to jako past." Zabrblala si Hermiona spíše pro sebe.
,,Není, už tam na tebe čeká." Už se jí na jazyk dralo to zvídavé 'kdo?', avšak udržela pusu na uzdě a s napřaženou hůlkou vyběhla schody, jež jí Chrlič odhalil. Hlavou se jí stále honily tipy na onoho záhadného malíře. Však jen chvilku a jistě ho uvidí...
S trochu větší vervou, než měla původně v plánu rozrazila dveře bývalé Brumbálovy pracovny. Bez váhání vyslala z hůlky omračovací kouzlo - z bezpečnostních důvodů. Kupodivu zasáhlo svůj cíl. a ten cíl právě ležel, jak mrtvá žába, na koberci pracovny. Jeho blonďatými vlasy se prodíral potůček krve.
Po delší odmlce jsem opět zpět :). Víte, číst kolem dvaceti povídek a psát další čtyři je trochu moc...takže mám v hlavě trochu maglajs a to se odráží i na kapitolách...kromě toho jsme měli ve škole poněkud náročnější týden...jinak povzbudivý komentář pro mě bude velkou motivací a kritiku potřebuje každý autor-to neznamená že mě zhejtujete jak jistou nejmenovanou 'hvězdu':D...Příští kapitola bude...nevím kdy, ale BUDE :D
ADL
ČTEŠ
Otrava
FanfictionDva smysly slova, dva významy, dva nepřátelé. To všechno se snoubí v příběhu, který se možná odvážíte přečíst. Válka o Bradavice se svým koncem neotálela, proto se bojem poznamenaní studenti mohou vrátit ke studiu čar a kouzel. Pro oživení Vánoc se...
