Otrava

XXV.

Chuť ambrosie a třešní se spojila v jednu, vášeň plála, jako zapálený benzín, bledé ruce svíraly útlý pas, oříškové oči hluboce hleděly do stříbrných a naopak. Přesně tak se stalo, že rty Draca Malfoye a Hermiony Grangerové se podruhé seznámily. A to důkladně.

Vzal ji do náručí-byla tak lehoučká, ani se nedivil, nikdy ji neviděl se pořádně nacpat. Nepřerušujíc polibek položil Hermionu na svou postel. Jako upír chtivý krve se nahnul k jejímu krku. Zakvílela slastí. Následně si uvědomila svou chybu v plném rozsahu. Co to tady ve jménu Merlinova nejsmradlavějšího spodního prádla vyvádí?!

,,Malfoyi, porosím, nech mě být." Vydechla.

,,Nikdy." Dracovi se zablýsklo v očích. Nebelvírská princezna bude v téhle chvíli jenom jeho. Zato v Hermioně se hromadil vztek. Ačkovil Malfoy líbá více než úžasně pořád je to Malfoy. Snad má taky nějakou důstojnost. Vzedmula se v ní vlna magie, která odhodila Malfoye stranou. ZASE se o něco práskl do hlavy. No nemá ten kluk vážně smůlu?

Nic nemohlo Hermioně ještě víc zrychlit tep, než zvuk otevírajících se dveří. Co se stane, až je tady ten někdo najde? Určitě bude potrestána, nebo možná i vyloučena! To se nesmí stát, snad se to bude dát nějak vysvětlit...Polkla na prázdno-zbytečný pokus. Knedlík v krku držel stejně dobře jako předtím a úspěšně tak ucpával její dýchací cesty.

,,Hermiono?" Blaise zůstal stát ve dveřích s pusou dokořán a rukou přilepenou na klice. Pomalu stočil zrak na Draca s rozhozenými končetinami, ležícího na podlaze. Prakticky by ho šlo považovat za mrtvolu, avšak teoreticky zatím ještě ne.

Hermiona se opatrně přisunula k dřevěné tyčce, položené na nočním stolku. Lehce ji objala prsty. Dracova hůlka zavibrovala, bohužel ne tak, jak správná hůlka vibrovat má. Byl to náznak nesouhlasu. Skrz na skrz Zmijozelem pročpělá hůlka se odmítala podvolit lvici. Tomu však Hermiona nevěnovala pozornost. Její chyba. Zamířala hůlkou na Draca.

,,Rene..." Rána jako z děla otřásla ložnicí. Blaise se odporoučel k zemi. Ona se zmohla jen na vyděšený pohled, pokusila se vstát z postele, ale škobrtla o lem dlouhých šatů a s hůlkou v ruce ponechala své tělo gravitaci.

Tím však zkáza Dracovy ložnice nekončila. Proud ledové vody prorazil sklo, které zakrýval stříbrný závěs a vmžiku zachvátil tři bezvládná těla, rozesetá po podlaze.

Jeho procitnutí rozhodně nepatřilo k těm příjemným, kdy vám po tváři tančí sluneční paprsky, slyšíte zpěv ptáků. Upřímně, nepříjemných probuzení zažil Draco Malfoy tolik, že každé další pro něj bylo jen vstupem do většinou mizerného dne. Nikdy se ovšem neprobudil po kolena ve vodě a s krvácením hlavy. První myšlenka patřila dvěma osobám, plavoucích v jeho ložnici. Samozřejmě se nejvíce soustředil na Hermionu. Jak se sem dostala a proč má na sobě ty nejkrásnější šaty, jaké kdy viděl? Přišla sem dobrovolně, nebo ji musel očarovat? V hlavě se mu motalo tisíc otázek a to způsobovalo, že se nevšiml jednoho důležitého detailu-z Hermiony pomalu vyprchával život.

Konečně zpátky z Festivalu mladého cirkusu, neboli Freš Manéže (opravdu se to tak píše :D), sice znavená včerejším vydatným tréninkem a dnešním vedrem, ale stále schopná psát :) Nejspíš se ohlásím za týden, užívejte posledních dnů školy, nezapomeňte po uzavření známek pořádně naštvat učitele ;)

ADL