Otrava

XIX.

Hermioně záhadně zmizel vzduch z plic. Malfoy už její ruce pustil, těma svýma ji však držel kolem pasu. Jí, ačkoliv by to nepřiznala ani za sto dortíků paní Weasleyové, to bylo...příjemné.

,,Chceš to vysvětlit?" Zeptal se Draco a ozvěna jí potvrzovala, že něco takového opravdu řekl. Přesně v tu chvíli se Hermionin mozek vrátil zpět z dovolené.

,,Myslíš si, že na to nepřijdu sama, Malfoyi?" Sykla jedovatě, odstrčila Malfoye juniora z cesty a vydala se vstříc tmě.

,,Kampak, slečno Grangerová?" Zakvílel někdo, přímo za jejími zády. Otočila se. Štěstěna se jí dnes opravdu vyhýbala velkým obloukem. Zírala do mopslího obličeje Pansy Parkinsonové.

,,Copak? Něco se ti nezdá, Pansy? Nějaký problém, který tvoje mastná hlavička není schopná vyřešit?" Její has přetékal ironií.

,,Nebuď blbá Grangerová. Ach...vlastně pozdě. No, jděme k věci, nech Draca na pokoji, jestli si to se mnou nechceš rozházet." Hermiona byla nucena se zasmát.

,,Rozházet s tebou? Drahá Pansy, to je přesně to, o co bych stála! Ani nevíš, jak moc bych si přála, abys mě uřkla, to je opravdu ten nej..." To už tmavovlasá dívka nevydržela. Švihla hůlkou a její protivnice se odporoučela k podlaze.

***

Hodiny, postavené na římse krbu v Nebelvírské společenské místnosti odbily jedenáctou. Zpoza dveří dívčí ložnice se vynořila Ginnyina hlava, rudé lokny měla značně rozcuchané. Zřejmě neodolala pokušení, dát si při studiu malého šlofíka.

,,Nevíte, kde je Hermiona?"

,,Taky jsme nad tím přemýšleli. Já ji od sedmi neviděl." Odvětil Harry, jemuž samou únavou sjížděly brýle z nosu.

,,Mám o ni trochu strach, obvykle mi říká, kam jde a kdy se vrátí. Asi se po ní půjdu podívat."

,,Ne, zůstaň, tady. Školní trest by ti zrovna vhod nepřišel. Podíváme se po ní my s Ronem, že jo?" Ron zničehonic zvedl hlavu. Netvářil se zrovna šťastně, ale i přesto zvedl svoje pozadí z čalouněného křesílka.

Z chodeb byla cítit vlhkost. Ani okolní teplota nesahala do úctyhodných výšek, louče ve stojanech nabízely sporé osvětlení, plameny vrhaly po stěnách děsivé stíny. Postavy na obrazech se už pomalu chystaly spát, tudíž je přítomnost tiše debatujících výrostků nijak netěšila. Oba dva byli tak zabraní do hovoru, že přeslechly zvuk dalších kroků.

Poplašeně uskočili, když se jim do cesty postavila profesorka McGonagallová se smrtelným výrazem ve tváři.

,,Pottere! Weasley! Co tu u Merlinových vousů děláte v tuto dobu?!" Rozkřikla se, čímž rozhněvala usínající obyvatele obrazů.

,,My hledáme Hermionu." Vypravil ze sebe Ron.

,,Slečna Grangerová se momentálně nachází na ošetřovně a to je jediné, co vás ospravedlňuje, takže se rychle odeberte do své ložnice, než si vysloužíte školní trest."

Harry s Ronem si vyměnili vyděšené pohledy. Kde se Hermiona courala, že skončila na ošetřovně? Harry měl na jazyku tisíc otázek, týkajících se Hermionina zdraví, nicméně uznal, že bude v této chvíli lepší držet pysk.

Tak se to trochu natáhlo, ale věřím, že vám to nevadí. Jak už jsem zmiňovala, chystám se vás opustit, takže další kapitolu očekávejte v pondělí nebo v úterý. Zároveň vám oznamuji tvorbu nové povídky s názvem Hodinář. Je to taková fantasmagorie, až se dokopu dospat druhou kapitolu, zveřejním ji.

Hezký zbytek týdne.

ADL