Otrava

XVIII.

Harryho s Ronem pomalu zasypávala smršť domácích úkolů, esejí a pojednání. Když tu nebyla Hermiona, která by jim pomohla, dělalo se všechno mnohem hůř. Volný čas byl ten tam a i tu trošku, jež jim zbyla, zabraly famfrpálové tréninky. Samozřejmě se občas vyskytl i nějaký školní trest, který byl chlapci tak proklínán a nenáviděn.

,,Kde ta zatracená holka lítá?" Prskal Ron, hrbící se nad učebnicí přeměňování.

Harry jen vzdychl a opřel si čelo o dlaň, Hermioninu pomoc opravdu potřebovali, ale zřejmě se jí nikdy nedočkají, neboť s nimi stále odmítala mluvit. Harryho také zajímalo, kam zmizel jeho Pobertův plánek, navykl si v něm pozorovat Ginny, když měl čas....byl si však jistý, že ho včera ráno odkládal na noční stolek, vedle postele. Neměl by být tak nepořádný, napomenul se v duchu.

Zmizení plánku by se nemuselo přikládat jeho nepořádnosti, jako spíš jeho nepozornosti, anebo Hermionině šikovné ruce.

Samotná Hermiona teď opět šmejdila hradem s plánkem v upocené ruce. Rozsvícenou hůlku nakláněla nad něj, odhazujíc své čokoládové vlasy. Očima hledala černou tečku označenou jmenovkou Malfoy Draco. Nemusela hledat dlouho, nacházel se ve druhém patře poblíž umývárny Ufňukané Uršuly. Zrychlila tempo.

Konečně ho uviděla. Draco Malfoy v celé své kráse. Ze školní uniformy si na sobě nechal jen sněhobílou košili a tmavé kalhoty, platinové vlasy mu padaly do očí. Hermiona málem upustila od původního plánu. Málem. Schovaná pod rouškou neviditelnosti se k němu zezadu přiblížila.

,,Zabil jsi Cho Changovou?" Zašeptala těsně vedle jeho ucha. Šíleně se lekl a ona měla co dělat, aby zachovala vážnou tvář.

,,To jsi ty, Uršulo?"

,,Není zdvořilé odpovídat na otázku otázkou, pane Malfoyi." Poučila ho, tentokrát hlasitěji. Kdyby to viděli Harry s Ronem, určitě by se dusili smíchy.

,,Stejně tak není zdvořilé zůstat při rozhovoru neviditelný." Opáčil Draco.

,,Dobrá tedy, když pravdivě odpovíš na moji předchozí otázku, odhalím svou tvář." Pronesla slavnostně.

,, Odpověď na tvoji otázku zní ne." Zadíval se Hermioniným směrem. Ozvěna odnášela jeho slova pryč.

,,Takhle lhát, Malfoyi!" Vykřikla Hermiona. Trucovitě se rozmáchla rukou, čímž omylem zrušila zastírací kouzlo. Skryla okamžik zděšení pohledem do země. Neváhala však dlouho a rázným krokem mířila pryč.

,,Grangerová! Počkej!" Ucítila jeho teplo ruku na své. Škubla sebou. Jakoby jí někdo neustále poléval záda kbelíky ledové vody. Nemilosrdně ji přimáčkl ke zdi. Hermiona nebyla s to se pohnout, ani kdyby chtěla. Chvíli oba hluboce oddechovali, snažíc se si uvědomit, co se právě stalo. Pak Dracův stisk povolil.

,,Co když jsem to udělal kvůli tobě?" Zvedl k ní své stříbrné oči, nad jejichž krásou by bez problémů roztála i dobře mražená zmrzlina.

Hmmm...mám chuť na zmrzlinu :) Jo příští kapitola, podobně dlouhá, bude asi zítra.

ADL