Otrava

XXIX.

„Kufry pošleme ihned za vámi." Ujišťovala ji snad posté Kruvalská asistentka, která měla zajistit její bezpečný přesun na novou školu. Hermiona měla pocit, že asistentka je snad ještě nervóznější, než ona sama. Tenkými prsty si neustále prohrabávala řídké karamelové vlasy, pomněnkovýma očima nervózně přejížděla po ředitelově pracovně. Zjevně se tu necítila ani trochu příjemně.

„Promiňte, pojedeme už?" Otázala se jí jemně Hermiona. Chtěla zmizet co nejdříve, aby nemusela čelit pohoršeným pohledům profesorky McGonagallové. Ze šech sil se jí snažila přechod vymluvit, avšak marně.

„Neříkala jsem vám snad, že se přemístíme přesně v deset hodin?!" Vypěnila asistentka. Hermiona o krok ustoupila. Neměla z té ženské dobrý pocit, už jenom proto, že se jí poprvé představila jako Amanda Fleterwiková, podruhé jako Maddy Housevillová a potřetí jako Zapomeňte-na-to-slečno-jsem-Aly.

„Na Kruvalu mají teď prázdniny, takže budete mít čas se začlenit do nového kolektivu..."

„Ano, já vím, už jste mi to říkala!" Nervózně pohlédla na hodinky. Zbývala minuta. Minuta do nového začátku. Byla velmi překvapená, jak šlo všechno rychle. Puštík s odpovědí od rodičů přiletěl hned druhý den po odeslání, peříčka měl zcuchaná větrem, nový ředitel Kruvalu s odpovědí také neotálel, přesto na žádost profesorky McGonagallové, zda si nemají o přestupu popovídat osobně, odpověděl záporně. Asistentka sebou trhla, jakoby dostala ránu elektrickým proudem.

„Co se stalo?" Zeptala se jí Hermiona s nakrčeným nosem.

„Deset hodin!" Asistentka ji, ačkoliv nemohla tušit, jak se jí to příčilo, pevně uchopila za paži. Zamumlala si pro sebe tři dva jedna...a potopila sebe i Hermionu do svíravé prázdnoty.

Ještě než stihla Hermiona nabrat do plic pár doušků vzduchu, ústa jí přikryla obrovská dlaň a ruce jí uvázly v něčím silném sevření. Oči jí zasáhlo oslepovací kouzlo.

„Тя е тук, господа."* Pípla Aly roztřeseným hlasem.

,, добър, Aly."** Pochválil ji kdosi drsným hlasem. Vzápětí však slyšela svist hůlky a Alyino táhlé zavřeštění. Hermioniny útroby se kroutily strachem. Takhle si příjezd na novou školu nepředstavovala. Je to nějaký druh severského přivítání, nebo padla do nějaké léčky?

Hermionu náhle oslnil paprsek světla. Někdo zrušil oslepovací kouzlo a ona měla tu čest, pohledět do oříškových očí Viktora Kruma.

„Viktore, vydechla překvapeně, ale...ty už sem přece nechodíš! Dávno jsi dostudoval!"

„Copak člóvěk nemůže přijít a podívat na kamarádku?" Zahučel na ni nazlobeně. Ona vůbec nechápala, proč se tak čertí. Provedla snad něco? Viktor ustoupil o krok dozadu a Hermiona se opatrně rozhlížela kolem. Kromě neomítnutých kamenných zdí ji obklopoval houf chlapců, soudě podle jejich vzezření, o pár let starších než ona. Marně mezi nimi hledala známou tvář, od které by mohla požadovat vysvětlení. Ale počkat...

„Goyle?!"

„Copak, Grangerová? Jak se ti tady líbí? Nestýská se ti po Potříkovi, nebo po Wízlánkovi? Kdopak jim bude asi zahřívat postel, když ne ty? Ale no tak, neboj, určitě se někdo najde. Tady budeš mít totiž spoustu práce." Zachechtal se Goyle a pár chlapců se k němu nesměle přidalo.

„Vlastně těma dvěma můžeme poslat Aly, tady už ji nikdo potřebovat nebude, že?" Jeden z chlapců zvedl ze země třesoucí se uzlíček, který sotva připomínal Kruvalskou asistentku. Pečlivě vytrhané obočí měla přeseknuté, na rukávu se jí skvěla šarlatová skvrna.

„Proč, Viktore? Co to má znamenat?" Zašeptala Hermiona, zmítaná strachem.

„Jen co jsem odjel z turnaje, už jsi nenapsala..." Začal vybroušenou angličtinou.

„...ale to není pravda!"

„...jeden dopis, dva. Pak jsi mě nechala a byla jen s těmi dvěma. Já čekal na svou příležitost, a když jsem přišel na svatbu, utekla jsi. To se nedělá, напусне човек, не се извършва, om he?" Obrátil se na ostatní. Ti přitakávali.

„A za takové věci se platí."

„Hezká tvářička, pěkná kočička." Zakrákal jeden chlapec s vlasy jako vrabčí hnízdo a tváří posetou pupínky.

„My dopisy psali!" Křikl další.

„Zaplatí, zaplatí!" Přidávala se další a další, mizernou angličtinou. Začali se k ní sbíhat, jako supi k mršině. Goyle obemkl své prsty, tlusté jako klobásy, kolem jejího zápěstí a...přemístil ji.

*Něco ve smyslu, je to tady, pánové.

**Dobře Aly-pochvala.

Původně jsem chtěla končit u toho, že Hermionka otevře oči a uvidí Kruma, ale pak jsem si řekla, proč vás napínat? Cha! Ale teď vás napnu taky, protože nevíte, kam ji Goyle přemístil....muhahá, to je tak krásnej pocit, že já to vím a vy ne :,D. Fine, další kapitola bude za dlouho, anebo hodně brzy. Spíš za dlouho. Mějte se hezky, radši nepřekládejte tu bulharštinu, protože nevím, co za kraviny jsem tam přesně napsala :D

ADL