Otrava

XXVII.

Hermionu čekala další bezesná noc na ošetřovně. Blaise už dávno pravidelně oddychoval, sem tam něco zamumlal ze spaní, zatímco ona čokoládovýma očima propalovala strop. Nesmírně ji rozčiloval drobný pavouček, právě upřádající jemnou pavučinku v rohu místnosti. Kéž by měla dost síly popadnout hůlku a zneškodnit ho. Kéž by měla alespoň tu hůlku. Kam se vlastně poděla? Nejspíš zůstala v Malfoyově ložnici...chudák hůlka.

Nechápala, proč musí tvrdnout zrovna tady. Do stropu mohla přece koukat i ve své posteli s nebesy. A co přinést jí nějaký uspávací lektvar? To byla zřejmě věc, kolem níž se myšlenky madame Pomfreyové netočily. Co asi dělá její Zmijozelský princ? Taky se ještě netopí ve svých snech? A už se jí myšlenky motaly kolem blonďatého chlapce. Nebezpečná zóna. To, co se odehrálo v jeho ložnici jí stále dokázalo vehnat hejno motýlků do břicha. Co by se stalo, kdyby ho nechala zajít dál? Na to nechtěla ani pomyslet. Taková odpornost.

Dveře ošetřovny se mírně otevřely, mezírkou pronikl proužek světla z chodby. Hermiona strnula úlekem. Stála tam hubená postava s bledou tváří a platinovou čupřinou, padající do rtuťových očí. Zalapala po dechu. To přece nemůže být on! Vždyť má ležet u svatého Munga, napůl utopený, s vážným poraněním hlavy!

,,Her...Grangerová!"

,,Malfoyi, co tu krucinál děláš?" S vypětím sil se zvedla na lokty. Možná je trochu slabší, než si myslela.

,,Hezkých pár dní jsi prospala. Docela ti závidím." Nakrčila nos. To zranění hlavy muselo být opravdu vážné.

,,Co bys řekla krátké noční procházce kolem jezera?"

,,Ani omylem. Je zima a já musím ležet." Na důkaz toho se uraženě zachumlala do peřin.

,,Grangerová musím...musím ti něco říct."

,,To mi to nemůžeš říct tady?" Místo odpovědi ji popadl do náručí. Sotva se zmohla na nějaký odpor, její nohy připomínaly párátka a celkově se cítila jako hadrová panenka. 

,,Proč musíme jít ven?" Otázala se nevrle. K někomu, kdo ji takhle surově vytáhl z její vyhřáté postele přece nemohla být milá.

,,Nechci, aby nás někdo slyšel." To vzbudilo její zájem. Copak má drahý Malfoy na srdci?

U zdi hradu ji postavil na zem, avšak její kolena nebyla tak silná, aby ji udržela. Draco jí nabídl svou bledou ruku jako oporu.

,,Takže?" 

,,No jen...chtěl jsem se zeptat...jaký máš názor na Ha-Pottera a Weasleyho?"

,,Tak o tohle jde. Jsou to moji kamarádi."

,,Vážně?" Zdálo se jí to, nebo se Malfoy na okamažik usmál?

,,I když v poslední době...to jak se ke mě chovají. Zvlášť Ron. Nevím, proč mám pocit, že mě chce jen využít, a..."

,,Grangerová!" Ze tmy si to k nim rázoval Malfoy. Hermiona začala uvažovat o tom, zda jí nepodali nějakou halucinogenní látku.To už ji nově příchozí Malfoy popadl za ruku a vláčel dovnitř.

,,Ten Weasley je ale spratek nevychovanej!" Mumlal si pod vousy nadávky na Ronovu adresu.

,,Počkej, cože?" A opravdu. Konečky vlasů Malfoye číslo jedna už nebyly tak blonďaté, jako dřív. Do vlasů se mu rychle vkrádala rezavá, švy jeho oblečení vydávaly nebezpečný praskavý zvuk. Přece jen, je nutné si přiznat, že Draco byl poněkud hubenější, než tenhle rusovlasý zmetek, jehož obličej právě nabral barvu granátového jablíčka. 

Hrmiona měla co dělat, aby nevybuchla zlostí a nezačala po něm metat nadávky, jako kouzelné formule . Takový podraz. Od ní už si tedy Wízlánek úkol neopíše.

Odměna za 3000 přečtení je tu :) tři čtvrtě kapitoly psané z placu :D Pokusím se ještě tento týden něco napsat, ale nic neslibuji :D  Jo a dejme tomu, že z postele s nebesy se na strop koukat dá,nechce se mi to přepisovat...Děkuju za votes a komentáře, rozhodně nebudu naštvaná, když mi zanecháte nějaké další :)

ADL