7. generace

Barová stolička

Katrin-normálně
Jiná osoba- tučně ( dozvíte se v příběhu)

Když jsem zazvonila na zvonek u dveří baráku patřící Lilyiným rodičům, už jsem cítila pachuť zábavy a alkoholu, co mě dnes čeká. Lily mi přišla otevřít a přitom se na mě  šklebila.

"Čau, hoď si tu tašku na horu. Dnes řídí Luka, za pár minut je tu tak pohni." poťouchle se na mě  usměje.

Moc dobře ví, jak nesnáším, když řídí Luka. Jezdí sice docela dobře, ale má řidičák ani ne měsíc a furt mu moc nevěřím. Minimálně jednou už naboural popelnici a jednou dokonce ťukl i sloup.
Neubránila jsem se náznaku paniky.

"Ach jo, tak to jsi mi měla říct dřív vzala bych si sebou aspoň helmu." povzdechla jsem si a šla si odložit tašku nahoru.

Luka nás vyzvedl před barákem, musím uznat, že je to fajn kluk možná trochu moc formální. Když jsme jeli po ulici s těmi nejlepšími bary ve městě ,už jsem zase cítila tu známou chuť alkoholu a zábavy na jazyku.

Jezdím ulicemi sem a tam po náročném dnu, hledám jen jednu věc, která dokáže uhasit tu nudu, která mě už několik let zužuje. A pak jsem to spatřil, Bar. Rychle jsem zabrzdil až do mě auto za mnou málem nabouralo. Odročil jsem do postranní uličky a tam jsem auto nechal. Ani jsem si nepřečetl název baru a už jsme lezl dovnitř.

Bylo tu plno, až na pár volných barových  stoliček u pultu. Na jednu z nich jsem si sedl a objednal si ten nejtvrdší rum, co mají.

Už 538 let netrpělivě čekám na prvorozené dítě 7. generace Silverstone. Jo je to dlouhá doba a ještě k tomu se mi Alison, prvorozené dítě 6. generace ztratilo beze stopy. A od té doby ji hledám všude po světě.

Hlava mi třeští z hluku a hladu, který mě zužuje. Už týden jsem neměl čerstvou krev a zdá se mi, že se mi rozpouští mozek ve vlastní šťávě. Ve městě se nedá bohužel jen tak si někoho zakousnout, protože všude jsou okna baráků plných lidí. Jen tvrdý alkohol mi pomáhá v téhle mizérii. Jedním pohybem jsem do sebe hodil panáka a tupou ránou jsem položil prázdnou sklenici na pult.

Bar byl přeplněný, jen pár barových stoliček u pultu byli volný. Hned jsme si na ně šli sednout. Tenhle bar znám líp, jak své boty, chodím sem příležitostně už od 15, takže už po mě Adam nechce moji fake občanku, kterou dávno prokoukl.

S Adamem jsem se skamarádila díky svým občasným návštěvám tohoto baru. Je to super kluk, dobře se s nim baví, umí miliony vtipů a nalejvá mi často na účet podniku. Beru ho jak staršího bráchu, možná by byl i něco víc, kdyby nebyl gay. No jo karma pro mě.

Hrdličky si sedli vedle sebe a já si musela sednout vedle nějakýho cápka, který popíjel rum. Lily si objednala nějaký koktejl, Luka Colu s rumem a já si objednala gintonik. Celou dobu jsme si povídali, smáli se společně s Adamem, který nás nenechával na suchu.

Když jsem se naposledy podívala na hodinky bylo 23:43, tak to asi nebudu v posteli do jedenácti, promiň tati. Už jsem měla v sobě několikátou dávku nějakého alkoholu, když se ty dvě hrdličky rozhodli mě vytáhnout na parket. Tančení není moje partie, ale on když má člověk v sobě několik promile alkoholu tak vám půjde snad i létání.

Když jsem do sebe lil prvního panáka, sedla si vedle mě nějaká partička skládající se z jednoho páru a hnědovlasý holky, která byla nucena si sednout na stoličku vedle mě.

Celou dobu, co jsem tam jen tak seděl a chlastal, dělali příšerný bordel, vypadalo to, že se znají s barmanem. Ten se tam s nimi bavil a často nedával pozor, tak jsem ho musel párkrát nevrle okřiknout, aby mi vůbec dolil.

Najednou se ta partička vypařila na parket tančit. Ta holka vedle mě malém sletěla ze stoličky, jak byla opilá. Barman mi nalíval další rundu a já se mezitím otočil, abych se podíval jestli ta partička stále tančí. Byli tam a dost nemotorně tam tančily. Bylo to vtipný ale i lákavý. Když se tak zamyslím, už dlouho jsem netančil. Ne ani náhodou nejdu na parket upocených lidi, kteří páchnou krví na kilometry daleko.

Měla jsem hroznou žízeň, tak jsem se musela odebrat nazpátek k baru. Sedla jsem si na stoličku poblíž toho kluka nebo to byl chlap? Nevím vypadal o něco starší než jsem já, ale ne o moc. Až teď jsem si ho poradně prohlédla. Měl tmavě hnědé skoro až černé vlasy sčesané trochu nahoru, světle šedivé oči a ostře řezané rysy. Házel do sebe jednoho panáka za druhým, až jsem se divila, že se ještě neválí opilý na zemi.

Uvědomila jsem, jak to asi musí vypadat, když na něj tady tak neohrabaně zírám. Už jsem se hodlala vydat nazpátek na parket, když jsem se zřítila z barový stoličky přímo na zadek a přitom jsme se chytila toho cápka za bundu. Ten zavrávoral a malém sletěl se mnou. Naštěstí se stihl zachytit pultu.

Podíval se na mě zamračeným a zkoumaným pohledem. Jeho jasně šedivé oči se zaryly do těch mých hnědých. Mozek mi šrotoval a vymýšlel co mu mám říct, jestli se omluvit nebo trapně zdrhnout. Nakonec jsem vybleptala toto:

"Potřebuju na záchod."

A s těmito slovy jsme pokrčila rameny a odkráčela směr wc teda aspoň doufám, že to byl ten správný směr.

Ta hnědovlasá holka přiklopýtala k pultu, kde do sebe hodila nějaké to pití, ale ještě před tím si mě zkoumavě prohlédla. Už chtěla vyrazit nazpátek na parket, ale to nemehlo opilý zakoplo o barovou stoličku a zřítila se přímo na zadek. Při pádu se však zachytila mé bundy a málem mě strhla sebou. Naštěstí jsem se pohotově chytil pultu, abych neletěl hned za ní.

Nabručeně jsem se na ni podíval a čekal omluvu, ale ta nepřišla. Místo toho řekla jen: "Potřebuju na záchod." A odklopýtala úplně opačný směr než je záchod. I přestože se mi neomluvila, jsem se musel ušklíbnout. Ta holka je vážně magor.