7. generace

(Ne)očekávaná návštěva

Ráno jsem se probudila a udělala ranní hygienu jako každý jiný. Sešla jsem po schodech dolů do obýváku, tam už na mě čekali, ti dva a obrovská snídaně. Oba dva měli na hlavě kornouty. Nesnáším to a oni to vědí. Protočila jsem oči v sloup.

"Všechno nejlepší" řekli oba s úsměvem.

Sedla jsem si k nim a společně jsme se dali do jídla. Když jsme dojedli, oba si šli pro dárky, které mi pak postupně předávali. První dárek jsem dostala od Luky. Byli to kožené rukavice. Ani nevím k čemu je využiju. No jo Luka nebyl nikdy dobrý ve vymýšlení dárků. Poděkovala jsem mu a netrpělivě čekala na dárek od Lily. Vždycky mi dávala super dárky.

Lily držela v ruce malou krabičku skoro jako od zápalek. Tak tohle vypadá zajímavě.

"Všechno nejlepší" řekla mi znova a podala mi krabičku.

Opatrně jsem ji otevřela a uvnitř jsem spatřila náhrdelník. Byl to podobný kříž jako jsem měla na krku a uprostřed něho se třpytil rubín. Zkoumavě jsem si ho přihlížela byl dost podobný tomu mému, ale některé drobnosti tam byli jinak. Tato zdrobnělina neměla žádné vyryté jméno kromě Silverstone. Nemá tam z provazců nikde vidět sedmičku jako mám já. Uvnitř krabičky byl malý papírek s povědomím písmem. 

Nikdy ho nesundávej, ochrání tě před tím před čím jsem tě nedokázala ochránit já sama. Je to rodinné dědictví tak se opovaž ztratit. A.

"Dala mi to tvoje matka, když umírala. Prej ti to mám dát až budeš plnoletá."

Po tváři mi stekla jedna osamocená slza. Rychle jsem ji setřela a Lily jsem objala.

Když jsme skončili s dárky. Všichni jsme popadli tašky a vyrazili společně do školy. No jo nudili jsme se a tak jsme se rozhodli obnovit si naše vědomosti. Přece jenom si, ale můžeme dělat ve škole, co chcem. Ovládání mysli je jedna z nejužitečnějších schopností, který jako upíři máme.

Ve škole jsem celý den měla hlavu v oblacích, hledala jsem Jaquina, mého přítele. Dnes se neobjevil celý den ve škole. Sice neví, že jsem upír, ale ví že dneska mám narozky, a to že by na to zapomněl a ještě k tomu nepřišel do školy se mu moc nepodobalo.

Celý den jsem měla napjaté nervy, ale taky ještě kvůli něčemu jinému. Dnes by se tu měl objevit Nikolaj Jesper Dalton, což se mi teda doopravdy nezamlouvá.

Po škole jsme si zajeli někam na kafe a pak do nějakých těch obchoďáku na nákupy. Než jsme přijely domu ještě jsme si šli něco ulovit. Cítila jsem se jinak, když jsem lovila. Jako kdybych byla lehčí, rychlejší, víc jsem toho vnímala. Prostě jsem se cítila volná. Příjemnej pocit.

Dorazili jsme domů kolem 17:00 a já na balkónu čekala na západ slunce. Když slunce už jen barvilo mraky do červena, všimla jsem si šmouhy, co se sem blížila z lesa. 40m před našim domem se zastavila.

Když se ten upír na mě podíval ani mě to nepřekvapilo, ale i tak mě zamrazilo přes celá záda. Koukali na mě stříbrně-šedivé oči Nikolaje Jespera Daltona.

S klidem jsem se zvedla a sešla dolů do obýváku ke dveřím. Otevřela jsem je a koukala jsem mu s mrazivým pohledem do oči. Jeho poloviční úsměv se mu zjevil na tváři stejně jako Lily s Lukem za mými zády.

"Chyběl jsme ti?"řekl tím svým medovým hlasem.

"Ani nevíš jak."odpovím co nejvíc ironickým tónem, co jsem ze sebe dokázala dostat.

"Říkal jsem, že tě příjdu navštívit. Po cestě jsem dokonce narazil na Jaquina. To byl tvůj ...... přítel?"

"Je"

"No myslím si že si budeš muset najít nového nějak se z něj stala mrtvola bez krve a hlavy."

Zamrazilo mě. Jaquina jsem milovala a Nikolaj to věděl, proto to taky udělal. Chce mi z života udělat znovu peklo.

Dřív než si to stihnu uvědomit, vidím zase rudě. Nevrhnula jsem se však na něj, jen v hlavě přemýšlím, jak mu vrazím dřevěný kůl do prdele.

Pomalu jsem k němu přistoupila a celou dobu jsem s nim udržovala oční kontakt. Ve chvíli když jsem byla od něj jen pár centimetrů, samolibě se usmál. Dřív než někdo stihl něco říct jsem mu vrazila pěst do ksichtu. Pomalu vrátil hlavu na své místo.  Sáhl si na svou vyhozenou čelist párkrát si s ní zahejbal a dal si jí zpátky na své místo. Znovu se ušklíbl.

"Stále ta vznětlivá holka se silou tisíciletého upíra. Jak úžasná podívaná."

Odstoupila jsem od něj.

"Přinesl jsem ti dárek."

Vytáhl z kapsy stehenní pouzdro na dýku. Když mi to podal, zjistila jsem že tam je zastrčená i dýka. Vypadala jinak než ta Nikolaje nebo Luky tahle byla z tvrdé oceli, čepel vypadala skoro jako skleněná. Rukojeť byla temně černá a na ni byli červené provazce, které se různě proplétaly. Nahoře skoro u čepele se třpytil rubín. Dýka, i když se zdála na první pohled těžká, byla lehká jak pírko. Byla dokonalá to se muselo nechat.

"A ani nepoděkuješ? Co třeba nocleh na pár týdnů?"nadhodil Nikolaj.

Znovu se k němu přiblížila. Popadnula jsem dýku a vrazila mu ji do břicha. Lehce se sklonil, ale ani neceknul.

"Děkuju za nový život, ale tohle je pocit jakým jsi mi ho změnil. Bylo to jako by mi někdo zabodl dýku do břicha."

S úsměvem jsem nožem pootočila a vytáhla. Čepel se leskla krví a rubín spokojeně zářil v zapadajícím slunci.

"Nahoře první dveře v právo, koupelna je tou samou chodbou na konci."

Otřela jsem mu jeho krev do jeho mikiny a zasunula ji zpátky do pouzdra. Spokojeně jsem se na něj usmála. Tohle bude ještě zábava.

Nahoře máte jak přibližně vypadá Nikolaj. Klidně si ho představte jinak je mi to naprosto putná. Je to tam prostě pro představu. Jinak doufám, že se vám story zatím líbí a jestli jo tak dejte vote.
953 slov