7. generace

Změna hry

Krvavý měsíc
Spala jsem poklidným spánkem, když jsem uslyšela hlas Lily.

"Vstávej Katrin. Musíš se přichystat."dloubla do mě prstem.

Otupěle jsem otevřela oči. Lily stála u mé postele už v připravené výzbroji. Všude po těle měla pouzdra na dýky a na trupu něco jako zbroj. Byla to látka zpevněná pokrytá na určitých částech kovem, který měl střibřitou barvu a vyrytou rytinu.

Ospale jsem si protřela oči a okamžitě mě zaujala postava za Lily. Párkrát jsem zamrkala a zjistila jsem že je to Nikolaj, jak odchází plachtou pryč.  Co tu sakra dělal?

Spala tak neklidně a furt se převracela. Odvážil jsem se a přejel jsem ji prstama po tváři a odhrnul jsem ji vlasy z obličeje. Přestala se převracet a přiblížila se blíže k mé ruce. Bolestně jsem zavřel oči. Jsem takový kterén. Jak jsem ji mohl takhle ublížit. Chytl jsem ji za ruku a položil jsem si hlavu na svou paži. Myslel jsem, že ji dokážu dát prostor, ale nedokážu. Nedokážu ji opustit. Pomalu jsem upadl do spánku.

Probudil mě tichý třes na ramenou. Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že tam stojí Lily a výhružně mi naznačuje ať vypadnu. Rychle jsem se rozkoukal a nakonec jsem silou vůle vstal a odešel jsem ze stanu. Rychle jsem si protřepal hlavu. Byla noc asi hodinu a půl do půlnoci a já se musel připravit na bitvu. Rovnou jsem si to zamířil do mého stanu.

"Lily já všechno pokazila."zaskučela jsem.

"Já vím. Daniel mi to všechno řekl."chlácholila mě.

"Pojď musíme se přichystat. Když jsi nás dostala do té šlamastiky tak nás z ní i dostaň."vytáhla mě na nohy.

Postavila mě před figurínu v mé životní velikosti. Údivem mi spadla čelist.

Byla to zbroj, ale ne jen tak nějaká. Byla mi naprosto šitá na míru a v černých nenápadných barvách s odlesky červené. Měla dlouhé rukávy, které byli na ramenou a u zápěstí zpevněný. Hruď byla pokryta tvrdou kůži prošívanou částečně ocelí. Měla jsem u stehnech, na lýtkách, v botách, u pasu a všude možně  zasunuté dýky z Nerbinské oceli. A na stehnech navíc připevněné dva dlouhé zvláštní meče. Vzala jsem je do ruky a zjistila jsem že se dají spojit do jedné perfektně vyvážené bojové tyče.

Usmála jsem se.

Navlékani do toho sice bylo složitější, ale když jsem pak viděla výsledek v zrcadle, pyšně jsem se prohlížela. Prsty jsem si přejela po vyrytém znaku vrány na levé straně hrudi. Moje zbroj byla narozdíl od té Lilyiný černá a někde i červená. Nejspíš se budu zbrojí odlišovat od všech  ostatní. Upřímně jako vždy.

"Nikolaj ji nechal vyrobit přesně na tvoji míru. Věděl že se ti bude líbit."prohlásila Lily. Tuhle poznámku jsem nechala bez odpovědi. Nechtěla jsem o něm mluvit ani na něho myslet.

Vyšli jsme ze stanu, kde už byl mumraj a zástupy pobíhajicích upírů sem a tam. Vyrazila jsem na tréninkový plac, kde se rozřazovali pozice. Zamířili jsme rovnou za Christianem. Měl na sobě zbroj a když nás uviděl hned nás gestem přivolával. Došli jsme až k němu.

"Katrin, ty jdeš s námi do první linie. Tvoje magie je i na dálku a uprostřed by to bylo nevýhodný i pro naše lidi. A ty. Jak se jmenuješ?"poukázal na Lily.

"Lily Kensová."odpověděla Lily a napřímila se.

Christian projel lejstra pohledem a já se jen modlila ať je někde poblíž mě.

"Jsi v páté linii. Hlas se u Faremy. Druhý stan od kuchyně."prohlásil.

"No tak to ne. Chci ji poblíž sebe. Je to dobrá bojovnice její přítel Luka taky. Oba jsem je učila. Dej je minimálně do druhé linie." Založila jsem si ruce v bok.