7. generace

Hnusný začátek

Ten den, co jsem se probudila se ke mě všichni chovali jako k dítěti. Dokonce jsem dostala srnčí krev zamíchanou v přesnídávce.

Další den jsem na sebe hodila sportovní oblečení samozřejmě v tmavý barvě. Společně s Lily a Lukem jsme se vydali na mýtinu hluboko v lese. Nikolaj už vyrazil napřed, protože se potřeboval najíst.

Když jsem byla v pomyslném komatu, nechtěl chodit dál od domu než k silnici. Nebo tak to říkala Lily. Asi jsem pro Nikolaje dobrá investice. No jo tak jupí hurá na trénink.

Slunce právě kleslo k mrakům na západě, když se Nikolaj konečně objevil. Pusu a rukávy měl ještě zamazané od lidské krve a mě pochmurně zakručelo v břiše. Měla jsem hlad a potřebovala jsem lidskou krev, ale nikdo mě nepustil dál z domu než na pár kroků.

Teď když mi vál studený vítr do tváře, měla jsem chuť utýct do lesa a najít si tam nějaké to jídlo.

"Tak co připravena?"

"Podle toho na co."

Potutelně se zakřenil a kývl na ty dva vedle mě.

"Jestli chcete můžete jít s námi. Hodlám ji vzít na lov. Ale nesmíte vystrašit zvěř."

Lily si pohrdavě odfrkla a postavila se vedle mě. Nikolaj na nic víc nečekal a vyrazil. Rychle jsem ho následovala.

Musela jsem si změnit oči jinak bych nic v tý hrozný tmě neviděla, neviděla bych  jak Nikolaj kličkuje mezi stromama a jak někdy udělal zatáčku tak ostrou, že jsem ji sotva vybrzdila. To je tou lidskou krví fakt mi chybí.

Zaslechla jsem tiché okusování trávy, rychle jsem se zastavila a číhala na srnečka přede mnou. Ti tři proběhli hned za mnou a udělali za mnou a za srnkou takovou oponu.

"Dobrý postřeh, ani jsem si ji nevšiml." Pochválil mě Luka.

"Tohle by slyšel i roční upír." odfrkl si Jesper.

"Tak jak to, že jsi to přeběh"přezíravě jsem pozvedla obočí.

"Nepřeběh jen jsem čekal, až si najdeš potravu sama."

Protočila jsem oči v sloup a znovu sklonila zrak k srnce. Už jsem se pokrčila v kolenou a chtěla po ni skočit, ale Nikolaj mě zarazil.

"To tě snad nikdo neučil lovit? Takhle loví šelmy, a ne vyspělí upír." Zeptal se znechuceně a znovu vystavil na obdiv jeho polovičatý úsměv.

Sám popadl pár kamínků ze země a pohazoval si s nimi v ruce. Pak jeden hodil za srnku, ta se trochu polekala a přiblížila se blíž k nám. A tak to udělal i se zbývajícími třemi kamínky. Po každém hodu si nahrál srnku blíž k sobě, ta ho však neviděla, kvůli keři před námi. A pak po ni šáhl rukou a zakousnul se ji do krku.

Když už měl dost podal srnku dál. Takhle kolovala mezi námi čtyřmi. Sama jsem se musela přinutit se od ní odtrhnout, aby zbylo i něco pro hrdličky. Když Lily, po asi třetím kole, zjistila, že srnka má dost blízko k smrti, nechala toho a položila ji doprostřed našeho malého kroužku.

"Zkus ji uzdravit Katrin." řekl Nikolaj.

Pomyslela jsem si že na to nemám dostatečnou sílu. Pak jsem si však vzpomněla, jak dokáže být Nikolaj vytrvalí a přesvědčivý. Svraštila jsem obočí a přiložila ruku nad ránu od naších zubů. V hlavě jsem si vybavila svou vlastní životní energii a pomalu se pro ni natáhla a přesouvala ji do srnky.

Rudá záře pod mou rukou byla zářivá asi jako měsíc na nebi. Když už jsme si myslela, že mám vyhráno, ucítila jsem palčivou bolest. Bylo to jako by mi někdo zabodával miliony jehliček do mozku. Se zuřivým výrazem jsem stáhla ruku od srnky a chytla si hlavu. A pak už jsem viděla jenom temnotu a cítila jenom bolest.

Někdo mě chytl za stehno a bolest rázem přestala. Když jsem otevřela oči, koukali na mě, pro mě, už dávno zapomenuté oči.

"Tati?" můj hlas skřípal jako nenaolejovaný dveře od sklepa.

Nemohla jsem tomu uvěřit, ty nazelenalé oči, vrásky od smíchu. Byl to můj táta, který však už dávno umřel. To znamená, že jsem mrtvá taky? Jeho ruka na mém stehně se pohnula, jakoby mě chtěla uklidnit. Přesně tak to táta dělal, když jsem byla malá. Soucitně až smutně se na mě usmíval. Naléhavost v jeho hlase byla však víc jak jasná:

"Dobře mě poslouchej. Máme málo času. Musíš se naučit ovládat, nejen své emoce, ale i tvé nové schopnosti. Podnětem pro tvé schopnosti je INDUSTRIA, je to velmi nebezpečná magie a musíš se ji naučit ovládat. Dodává ti životní energii, ale když by se ti vymkla kontrole mohla by tě pohltit, což by mělo katastrofální následky. Nezapomeň, až nastane krvaví měsíc tak jen ty rozhodneš, kdo přežije a kdo zemře, proroctví není jasně určené, furt máš na výběr."

Nechápala jsem z toho skoro ani slovo, ale i tak jsme si všechno pečlivě zapamatovala, abych si o tom mohla zjistit víc. Proroctví, krvaví měsíc, industria.....nic nechápu.

Táta vzal do dlaně můj řetízek od mámy a znovu se na mě soucitně pousmál.

"Nesundávej ho hlavně ne o krvavém měsíci. Dokáže toho víc než si myslíš. Nezapomeň, musíš se naučit své schopnosti ovládat, jinak tě změní. V proroctví se říká........"

Dřív než to stihl dopovědět jsem se se škubnutím probudila. Ležela jsem hlavou na Nikolajově klíně. Všichni tři na mě koukali s vystrašený výrazem.

"Proč jste to udělali. Kdybyste mě nechali ještě chvíli dozvěděla bych se víc." zoufale jsem si prohrábla vlasy a zvedla se do sedu, bohužel moc rychle takže jsem málem znova omdlela.

"O čem to mluvíš? My jsme tě nemohli probudit a pak ses najednou probudila sama. Ani nevíš jak si nás vystrašila!" Luka na mě téměř řval.

S povzdechem jsem se zvedla a potácivým krokem jsem se vydala domů, cesta byla obtížnější, než když jsem sem běžela za kořistí. Nasadila jsem rychlejší tempo a ztratila se mezi stromy ostatním z dohledu.

Industria....energie. To jediné co po celou dobu v bezvědomí mumlala. Když ji spadla hlava ke mě do klína, bál jsem se na ni šáhnout. Myslel jsem si, že je to nějakej z jejích záchvatů. Tentokrát však někdy pootevřela oči.

Když jsme ji pak sám nadzvedl jedno víčko spatřil jsem rudě červené oči propletené černou barvou. Ještě jsem zkusil jednu věc. Vytáhl jsem ruku na její spánek a navázal kontakt s její myslí. Necítil a neviděl jsem nic kromě bolesti, ta však přestala stejně naráz jako se jí zbarvili oči zpátky do sytě rudé. Přestala se třást a všeobecně se zklidnila. Vypadla jako mrtvá.

No jo zas tak od věci by to nebylo aspoň bych měl o starost míň. Ale to tělo by mi chybělo a ten její humor, ale samozřejmě její tělo víc.

Takto ležela asi 10 minut, pak najednou sebou trhla a probudila se. Něco nesrozumitelného zanadávala a odkráčela pryč.

"To si dělá prdel ne?" Lily nevěřícně otevřela hubu.

"Běžte domů já to s ni vyřídím." zvedl jsme se hodlal vyrazit za Katrin, která už zmizela v dáli.

"Tak to teda ne. Nenecháme ji s tebou o samotě."

"Jejím schopnostem rozumím líp než vy dva dohromady. Plus mě otec poučil o tom co mám dělat a ublížit ji či unést v tom fakt nebylo tak zklidni hormon zlatovlásko. Běžte domů. Za dvě hodiny jsme oba tam."

Po určitě neverbální konverzaci mezi těma dvěma, se mi rozhodli důvěřovat. A tak jsme se se teda rozhlédl a vydal se ji hledat.
1204 slov