7. generace

Roky plynou

Katrin-normálně
Nikolaj-tučně

Roky plynou a tím se blíží má upíří plnoletost. Za ty roky se toho moc nestalo tak to trochu shrneme.

Hned týden po mé proměně jsem mámě řekla o tom, co se ten večer stalo. Zírala na mě jako na jednorožce. Místo toho však aby mi to nějak vysvětlila jen dělala jako bych jí to v životě neřekla. Musela jsem snášet její vyděšený a starostlivý pohledy. Celá má rodina věděla o tom, co jsem. Nikdo nechtěl být jako já. A tak jsem se musela koukat, jak mi postupem času umírá každý koho mám ráda. Už mi zbyli pouze Lily a Luka.

Vystudovali jsme společně pět středních škol a tři vysoký. Ty dvě hrdličky se snad nikdy nepohádali. Zato z jejich pokoje bylo několikrát slyšet jiné zvuky......ehm ehm. No jednoduše řečeno jim to spolu klapalo. Já měla taky milion kluků například ze střední nebo vysoký školy. Ale prostě nikoho jsem nemilovala, tak že bych s nim chtěla zůstat celý zbytek života a proměnit ho.

No jinak snažili jsme se najít něco o historii upírů, ale nezjistili jsme vůbec nic. Potkali jsme i někoho našeho druhu, ale nikdo nebyl dostatečně starý, aby něco o tě historii věděl, nebo se báli nám to říct...nevím.

V noci jsme my tři chodili společně na lov. Upřímně jsem z nich nejlepší. Bydleli jsme dlouho na jednom místě a stranili se lidem, ale potom už celá moje bývalá rodina odešla a nás už tu nic nedrželo. Tak jsme se stěhovali chvíli po Česku, ale nakonec jsme usoudili že tenhle stát hodíme za hlavu a tak jsme se přestěhovali do Ameriky.

Tam jsem potkali upíru více, ale nikdo nám nechtěl nic říct. Dnes je 14. dubna a já se už nemůžu dočkat zítra. Zítra totiž už budu plnoletá...

Když jsem konečně dorazil domů, otec mě chválil a já konečně získal aspoň část jeho respektu. Upřímně mě to ani netěšilo, furt jsem musel myslet jak jsem ji nechal ať se naučí být upírem sama. Já už jsem se jako upír narodil a vše jsem uměl odmala díky svým starším protivným bratrům, ale ona. Ona nemá nikoho. Ale já nejsem žádná její chůva.

Celá moje rodina je tak trochu formálnější. Žijeme ve velké vile a jsme docela DOST bohatí. Tak taky jsme jeden z zakladatelských rodů našeho druhu, ale i tak se snažíme, aby nás příliš upíru neznalo. Ono potom ten obdiv ostatních, že někdo zabil čistokrevného a ještě k tomu potomka zlostvořitele je dost lákavá. Těmto upírům říkáme odpadlý.

Můj otec má od nich přezdívku zlostvořitel od doby co se podílel na stvoření upírů. Jinak on společně jako ostatní stvořitelé si říkají "osvobozující řád" neboli čistokrevní. No jo žít ve strachu ze nás někdo zabije není náš styl. Spíš odpadlý zabíjíme dřív než se o něco pokusý.

Nejdou nijak poznat od normálních upírů, ale oni jsou jako paraziti našeho světa. Když jsou přeměněni hned ucítí nenávist k nám a sama sobě. Rozežírají naši společnost zevnitř. Za ty roky co jsem měl po očku hlídat Katrin, jsem je pronásledoval a vraždil.

Upřímně i přesto všechno jsem si našel čas si skočit do nějakého toho bordelu nebo si nějakou tu kořist ovlivnit. Můj úkol, postarat se o 7.  generaci, stále neskončil. A já už se nemůžu dočkat až ji ukážu, kdo vlastně je. Plus s ni je prdel narozdíl od mé rodiny, aspoň se zabavím.

Nejhorší kapitola co jsem kdy psala.😅
568 slov