7. generace

Znovu v baru+nehoda

Koukám z očí do očí slaměnému panákovi na kterého mám házet černo-rudé šipky. udělám pár výkrutů a hodím šipku, která se zabodne přímo do břicha. v ruce jsem si vytvořila další šipku, která se tentokrát zabodne přímo do hlavy mezi oči. Štve mě to, stále dokola musím házet nudné neúčinné šipky do slaměného panáka na cvičení. Neumím prakticky nic kromě pár magických triků, který se hodí leda tak do cirkusu. A víte co mi taky leze na nervy. Nikolaj. Furt mě buzeruje že dělám něco špatně a nechává mě hladovět. Tři dny od probuzení z omdlení (toho z lesa) jsem měla jen obyčejné lidské jídlo a k tomu jednu sklenici zvířecí krve denně. Uslyšela jsem tichounké našlapování za mými zády, vlevo ode mě. Ta osoba se stále přibližovala a já automaticky šáhla po dýce v stehenním pouzdře.

Když po mě šáhla ruka, uhla jsem ji takže mi proletěla kolem hlavy a já ji popadla a zatáhla, takže můj protivník se svalil na zem přede mě. To by byla super představa, ale ta osoba zatáhla dřív takže mě to vyvedlo z rovnoháhy a málem jsem sletěla na prdel. Naštěstí jsem to udržela a stihla jsem se skrčit před dalším úderem do boku. Nevrle zavrčím, když spatřím obličej Nikolaje. Ach jo už další test! Je rychlejší a mrštnější než já. Kdo by taky nebyl, když má každý den nějké to zakousnuté zvíře plus trochu lidské krve. Kopnula jsem ho do holeně, ale on ani nezavrávolal. Sám mi dal herdu do ramene a já cítila jak mi vyskočil ramenní kloub. Agrhhh. Do prdele dubové. Už mě začíná fakt srát. Rychle jsem si rameno nahodila a zaútočila levou rukou do břicha. Nikolaj však uhnul, což mě vyvedlo z rovnováhy, a nastavil mi nohu takže jsem elegantně hodila držku přímo na držku. Vyflusla jsem kus hlíny z pusy a začala nadávat.

"Jsi pomalá a nekoncentrovaná. Proč nepoužiješ magii? Pomohla by ti víc než si myslíš, tvoje magie je založená na tvém odhodlání a emocích, když vybuchneš vzteky ona s tebou."

"Tak to by sis na mě měl dávat pozor jinak za chvíli budeš bez hlavy jenom díky mé úžasné magii."

"Tak jo dáme sázku. Pokud mě třikrát z pěti zápasů porazíš, tak dostaneš odměnu." rozjařeně na mě mrkl.

První dva zápasy, ve zkratce, byli katastrofa. Neměla jsem sílu na to. A nechtělo se mi nic dělat. Třetí zápas jsem takovým zázrakem vyhrála. Čtvrtý zápas už byl napínavější. Bránila jsem se jako o život a rozdávala rány, které však neměli žádný výsledek. Už mě to nasralo a vrazila jsem mu pěst do břicha, ale dřív než pěst dopadla na jeho pevné břicho, odrazil Nikolaje černo-červený impuls, odhodilo ho to do do kmenu stromu.

"Dobře máme tu novou schopnost tak ji pojďme otestovat."na Nikolajově tváři se objevil zářivý úsměv.

Rychle se zvedl a upíří rychlosti mě obkroužil a hodlal mi vrazit ruku do boku, ale já stihla uhnout. Sama jsem se skrčila, vystřelila nohu a snažila se podkopnout mu nohy. Nikolaj však byl nějak mrštnější a rychlejší než já, nadskočil a vrazil mi pěstí do držky. Naštvaně jsem si stoupla, naznačila rukou úder do boku, ale pravou nohou jsem ho kolmá do břicha a znovu impulzem odrazila 7 metrů dozadu.

"Jooo vítěz. Jsem vítěz. A teď ta odměna."

Tančila jsem svůj vítězoslavný taneček kolem Nikolajova ležícího těla. Sice jsem byla neskutečně unavená, kvůli magii a hladu, ale byla jsem šťastná ze jsem se naučila ovládat ty impulzy tak rychle.

"No jo tak to si zasloužíš odměnu. Dnes už nemusíš cvičit. Večer jdem do baru."

Rozjařeně mě vzal za ramena a vedl mě směrem k domu. Jupí, konečně nějaký pořádný chlast. Plus bar je nejlepší příležitost jak se odreagovat od toho ustavičného cvičení magie.