7. generace

Sprchování

Katrin- normálně
Nikolaj-tučně

Hned potom co Jesper odešel nahoru jsme se šli najíst. Ona jenom zvířecí krev nestačí. Museli jsme to dojíst i nějakým tím lidským jídlem. Nikolaj asi nic nechtěl, protože od té doby co se tu objevil nevylezl z pokoje.

Asi se najed po cestě sem. Ne Asi. Určitě vždyť si zabil Jaquina sráč jeden. Při večeři se moc nemluvilo, čekali jsme, že přijde, ale nevíme, co má v úmyslu. Po krátké debatě, co bude dál, která stejně nikam nevedla, jsem šla do pokoje pro oblečení a vyrazila ke koupelně.

Zrovna jsem poslouchal rozhovor těch tří tam dole, když mi brnkla na mobilu zpráva od otce. Ano i tisíciletí upíři používají takový moderní technologie jako je mobil.

Chat
Otec: Doufám že jsi ji našel. Máme totiž problém. Odpadlý mají spojence. Silného spojence.

Já: Našel jsem ji. Jakého spojence?

Otec: Nevíme, ale vypadá to na nějakého hodně silného spojence. Tak ji musíš vycvičit k boji s jejími novými schopnostmi. Zatím ji nic neříkej, ale za dva tejdny chci vidět pokrok.

Já: Ok. Zařídím.

Mobil jsem hodil na matraci, popadl hygienu, ručník a vyrazil jsem do sprchy. Slyšel jsem kroky po schodech a prasknutí dveří. Dveře jsem si nechal odemčený, protože nemohl jsem najít klíč.

Vlezl jsem si do sprchy a pustil si ledovou vodu. Kapky ledové vody mi stékaly po těle a já se příjemně uvolnil. Když však mi kapky vody stekly až k rozkroku, zas tak klidný už jsem nebyl.

Dlouho jsem už neměl nějakou tu děvku na píchání. Zajel jsem si tam rukou a začal si mnouut koule. Neměl bych to dělat, když nemám zamčeno, ale od čeho má upír dobrý sluch ne?

Omotal jsem kolem něj ruku a začal po něm přejíždět. Z nějakého důvodu jsem byl už částečně nadržený už od rána. Spokojeně jsem sykl, když jsme se udělal a nastavil tvář ledové vodě.

Vylezl jsem ze sprchy a zabalil se do ručníku. Mokrý vlasy  jsem si vysušil druhým ručníkem. Slyšel jsem další bouchnutí dveří. A kroky sem ke koupelně. Hned jsem věděl, kdo to je. BOHUŽEL jsem si zapomněl oblečení v pokoji.

Tak jsem si dal ručník kolem pasu  a otevřel dveře.

Když jsem chtěla sáhnout po klice, dveře se naráz otevřeli. Takže moje ruka narazila na bok Nikolaje těsně nad lemem ručníku. Rychle jsem obrátila oči k jeho obličeji. Samozřejmě že se mi poškleboval. Ten jeho zatracený polovičatý úsměv s ďolíčkem mě fakt štve.

Dřív než se stihnu zastavit, jsem mu přejela pohledem celý tělo. Byl krásně nasvalenej .....ehm no jasný jak jinak. Nevím, co jsem čekala jen mě sere, že pán bůh není spravedlivej a nedá takovýmu parchantovi aspoň hnusnou postavu. Ne, musí se mu nechat je fakt hezkej. Co to zas plácám. Dám si v mysli pohlavek.

"Budeš si mě takhle prohlížet dál nebo uděláš ten nesmělý krok a strhneš ze mě ten ručník tady a teď?"vyzývavě zvedne obočí.

"Hajzle, ani jedno."odfrknu si.

Odstoupím stranou a nechám mu prostor, aby mohl projít do chodby. On však nechtěl. Tak jsem ho popadla za vlasy a strčila jsem ho do chodby. Jeho úsměv, který mě doprovázel, až do té doby než jsem zavřela dveře od koupelny, byl nesnesitelný. Kokot.

Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Voda byla neskutečně ledová, nechápu jak se v tom dokáže sprchovat. Když už mi konečně začala téct teplá voda, vlezla jsem si celá pod hřejivou vodu. Pak jsem si nandala mýdlo na ruce a začala si předjíždět po těle.