7. generace

Záchodová mísa

Katrin-normálně
Stále neznámá osoba- tučně

Po několika klopýtavých krocích směr záchod, snad, mě něco popadlo silně za zápěstí. Naštvaně jsem se otočila a střetnutí se pohledem se zářivě stříbřitýma očima. Byl to ten tejpek, kterého jsem málem shodila. Zmrzla jsem v polovině pohybu jako ledová socha.

"Myslel jsem, že chceš na záchod." řekl lehce posměšně.

V tu chvíli bych mu za ten jeho, i když jen lehký, arogantní přízvuk vymlátila všechny zuby.

"Kam asi teď jdu?!"odsekla jsem nabroušenějc než jsem chtěla.

Přece jenom jsem ho malém schodila a vůbec se neomluvila, tak bych na něj mohla být aspoň trochu milejší.

"Ehm nemám ponětí, ale záchody jsou tamtím směrem." teď už mu na obličeji hrál posměšný škleb od ucha k uchu.

Ach jo já kráva, kam to zase jdu. Vždyť sem chodím už pěknou chvíli a pak si nezapamatuju ani, kde je záchod s moji oblíbenou záchodovou mísou.

Vypadala dost zmateně až uražená, když jsem jí ukázal kudy na wc. Malém na mě znova spadla, když se pokoušela dostat rovný směr záchod, ale vůbec se ji to nedařilo. Furt jen klopýtala a motala se sem a tam.

Povzdechl jsem si a šel ji na pomoc. Když jsem ji podepřel, malém se mi zas vyškubla, jak se mě lekla.

"Nepotřebuju tvoji pomoc."zabrblala.

"Jasný a jednorožci existují co?"zeptal jsem se ironicky popošel jsem s ní k dámským záchodům.

Už jsem ji chtěl tady nechat ať si jde na záchody sama, nejsem přece žádná chůva, když jsem to, ale udělal zhroutila se a začala se hlasitě smát. Tak mi nezbývalo nic jiného než ji popadnout a donést ji až k té záchodové míse.

Konečně moje oblíbená záchodová mísa. Měla jsem chuť ji dat pusu, ale naštěstí jsem si to na poslední chvíli rozmyslela.

"Hele budeš tady jen okounět nebo mi podržíš vlasy až budu zvracet?"laškovně jsem na něj mrkla.

"Asi to první."protočil oči v sloup a dál mě zkoumavě pozoroval.

V tu chvíli jsem ze sebe dostala první dávku zvratků.

"Furt čekám omluvu."ozval se po mé šavli.

"No tak tu nečekej a nebuď uražený, jak holka."zčervenala jsem takový blbosti bych v životě cizímu člověku nikdy neřekla. Teda doufám.

Její odpověď mě upřímně rozesmála.

"Třeba holka jsem jen v přestrojení, jak tajný agent."odpověděl jsem pobaveně.

To se rozesmála zas ona, ale ne moc na dlouho, protože už zase měla ponořenou hlavu v záchodové míse.

"Ty nejsi plnoletá co ?"zeptal jsem se ji podezřívavě.

Nevypadala na to že by byla nějak zodpovědným osoba.

" Nejsi ty náhodou Einstein?"

"Na to jsem až moc hezkej, takže asi ne."

"Ale ty vlasy by k tomu seděli."

Protočil jsem oči. Ta to už nevydržela a začala se smát na celý záchody.

"Tak co jsi nebo nejsi plnoletá?"zeptal jsem se znova vyzývavěji.

Záporně zavrtěla hlavou.

"Co teď zavolaš na mě policii rodiče nebo co?"vyzývavě vystrčila bradu.

Znovu jsem se rozesmál. Ona na mě jen nechápavě vykulila oči.

"Já toho Luka asi vykastruju sráče jednoho!"

Právě jsem si něco uvědomila. Ono asi není normální, že ten chlap na sobě má jednorožčí pyžamo a vždycky, když se začne smát tak to zní jak řechtaní.

On mi do toho pití prostě musel něco přidat o tom není pochyb. Znovu jsem zabořila hlavu do mísy. Čím více jsem toho vyblila, tím víc jsem si začala uvědomovat věci kolem sebe, i jak vypadá ten pan záhadný doopravdy.

Na sobě měl černý roztrhané džíny, triko ve vínnové barvě a přes to černou koženou bundu. Nedbale se opíral o umyvadlo a pozoroval můj zkoumavý pohled.

Už dnes asi po desáté jsem se otočila k záchodové míse. Ne, že by byl tak hnusný, ale že by tenhle chlap nosil make-up s duhou na tváři mi přišlo podezřelé. Když jsem se něj podívala znova už byl make-up pryč. Díky bohu.

Sedla jsem si do tureckého sedu a dala si hlavu do dlani.

"Nemáš vodu?"zakňučela jsem.

Když se ke mě otočil zády, vyprskla jsem smíchy a rázem hodila další šavli do mísy. Podezdřívavě se na mě podíval, ale já prostě nemohla. Měl totiž na zadku duhový jednorožcí ocas.

683 slov