7. generace

Pomsta je sladká

Najednou jsem měla hlavu čistou jako nikdy. Už mě nobolela, nesvědil krk a už jsem neměla hlad, prostě jsem se cítila silná jakoby tohle byla moje práva podstata. Přesně tak to taky Nikolaj říkal.

Vrátila jsem se do budovy a vyrazila za tátou. Byl neskutečně naštvaný.

"To si děláš srandu, já ti říkal ať neponocuješ a nepiješ, že máš zápas. A ty se na to úplně vykašleš."

"Neboj tati další zápas dám to ti slibuji"pousmala jsem se.

"To doufám. A dávej si pozor na její loket, díval jsem se na ni a používá ho až moc." ještě mě stihl upozornit táta.

Vyrazila jsem se připravit na další zápas, když jsem si zkontrolovala mobil zjistila jsem ze mě Lily s Lukem prijdou dnes podívat.

Vstoupila jsem do ringu a čekala na svojí sokyni. Ta přišla o minutu později. A pak zápas konečně začal, připadala jsem si jako kdyby mi v žilách proudil elektrický proud. První ránu jsem dala já, byla to jedna z rychlejších ran mířících do ramene.

Vyvedla jsem ji z rovnováhy, ale i tak na mě zaútočila pravým loktem ten jsem stihla vykryt a sama jsem ji vrazila kolenem do břicha což ji znovu vyvedlo z rovnováhy. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Nikolaje, jak jsem mu dala kolenem do koulí a jeho to vyvedlo z míry. Když jsem se podívala na tu holku znovu, viděla jsem jeho.

Silnou ranou do boku jsem ho odmrštila na kraj ringu. Párkrát jsem zamrkala a zjistila jsem že místo Nikolaje tam leží ubohá holka, která se už nemůže zvednout, jak byla omlácená. Rozhodčí zapískal pro mou výhru a já se odporoučela do šatny.

Když jsem otevřela skříňku, cítila jsem jak kříž na mém krku zažhnul. Na něco mě upozorňoval. Někdo se ke mě potichu blížil. Počkala jsem až byli kroky co nejblíž a rychle se otočila. Dotyčnou osobu jsem chytla pod krkem a přitiskla ke skříňce, tahle pozice však nebyla moc na dlouho. Za ani ne dvě sekundy mě ten člověk chytl za zápěstí, který mi krutě zkroutil a pritiskl mě zády na skříňku a chytil mě pod krkem stejně jako já před tím jeho. Loktem jsem ho flákla do žeber, nohou jsem mu podrazila nohy čímž se svalil na zem. Rychle jsem na něj vylezla a už jsem mu chtěla vrazit jednu do obličeje, když jsem si všimla jeho očí. Byli temně rudé, jako ty moje. Ale co mě nejvíc udivilo byl obličej. Tuto osobu já znám...

"Luko, to jsi ty?" šokovaně jsem se nadechla a zamrkala čímž jsem si změnila barvu očí z sytě rudé do normálu.

Překvapeně se na mě usmál:
"Já to tušil. Včera tě někdo proměnil."

"Počkat ty jsi jako já?"skočila jsem mu do řeči.

Smutně se na mě usmál.

"Myslíš upír, ano. Hele nemáme moc času za chvíli máš další zápas. Nesmíš myslet na nic a na nikoho, kdo tě naštval. Když na někoho nebo na něco takovýho myslíš, tak se přestaneš ovládat a mi nepotřebujeme, aby tě někdo zavřel za umlácení nějaký holky k smrti, rozumíš. Už teď u tebe mají podezření na doping tak neudělej žádnou volovinu." poslušně jsem přikývla.

Rychle jsem z něho slezla a naposledy jsem se na něj zamračila.

"Měl jsi mi to říct!"

"Nebyl jsem si jistý a nechtěl jsem ti motat hlavu pitomostma."s tím jsem se zvedla úplně a vrazila znovu do ringu.

Další zápasy, konkrétně 2, jsem vyhrála velmi lehce, i když jsem se snažila svůj vztek udržet na uzdě furt jsem vyhrávala s neuvěřitelným silovou převahou.

Můj poslední soupeř byla holka, s kterou jsem bojovala jako první, obě jsme se totiž dostali do finále. Nevrle na mě koukala, já na ni hodila posměšný škleb.