7. generace

(Ne)příjemné ráno

Nechali jsme ji u mě v pokoji, protože jsme se báli ji přenášet, aby jsme ji nezpůsobili ještě větší utrpení. Dal jsem ji na levou část postele a sám si lehl na tu druhou. V noci se třásla zimou, tak jsem ji došel pro její peřinu a přikryl ji ještě tou. Takhle to pokračovalo dva dny, neprobouzela se a třásla zimou v noci. Třetí den po jejím utrpení ve sprše se ráno konečně probudila.

Bylo mi teplo, velký teplo. Otevřela jsem oči a přejela pohledem místnost. Tohle nebyl můj pokoj a stoprocentně tohle není moje paže, která mě objímá. Rychle se narovnám do sedu až mi rupne za krkem.

Nikolajova víčka zůstala stále zavřená, ale jeho tělo se ke mně přitisklo ještě víc jako by nechtělo, abych šla pryč. Rychle jsem vyhrnula deku a zkontrolovala co mám na sobě. Neměla jsem nic, byla jsem nahá.

Okamžitě jsem myslela na to .....nejhorší...asi jak se to vezme. Vzpomínat takhle ráno jsem vážně nechtěla a tak můj unavený mozek vydedukoval jen jedinou možnost, lehla jsem si zpátky do dek a spokojeně znovu usnula.

Po asi tak hodině mě probudili jemné doteky na krku u kříže na šíji. I když jsem neotevírala oči, věděla jsem, že je to Nikolaj, kdo mi obtahuje černý kříž na krku. Než jsem se stihla zastavit, otevřela jsem pomalu oči a koukal do jeho překvapené tváře.

„Budeš na mě takhle dál šahat nebo mi přineseš oblečení?"vyzívavě zvednu bradu.

„Ach jak ty dokážeš být tak milá už od rána mě fakt udivuje. Jinak asi si vyberu tu první možnost."usmál se.

Sevřela jsem jeho ruku za zápěstí a výhružně zčervenala oči.

„Hmmm.....dobře, ale přicházíš tím o hodně. Jsem velmi dobře sexuálně založený člověk, obdarovaný bohem." významně na mě mrkne.

Znechuceně jsem si odfrkla. Když teď už nepřejížděla jeho ruka po mém krku, cítila jsem jak mi ten dotek chybí. WTF už neumím ovládat ani svoje myšlenky.

„Co se stalo?" zeptala jsem se zmatená ze svých vlastních myšlenek.

„No myslím si, že je to docela očividné. Hezky jsme si to spolu užili a ty jsi pak po sedmém kole odpadla."

„I kdyby bych byla sebe víc sjetá, nikdy bych nespala s takovým egoistickým prasetem jako jsi ty. Zas tolik si nefandi. Teď fakt, co se stalo?" zamračím se na něj.

„No jak se to vezeme, my vlastně nikdo nevíme, co se přesně stalo. Když jsi se sprchovala najednou jsi vykřikla bolestí, tak jsem rychle vyrazil za tebou a ty jsi tam ležela zhroucená na dně sprcháče. Nějak to souvisí s tvým X na rameni, když jsem tě nesl sem všiml jsem si, že je čerstvě zahojené, i když podle Lily je to už hodně stará rána. ......Řekla nám o tom... co se ti stalo. Tvoje plnoletost je spojena s mnohým neznámím. Tím že patříš mezi rodiny zakladatelů, předpokládalo se že budeš mít nějaké nové schopnosti. A tohle bylo nejspíš nějak spojené se vzpomínáním. Měla jsi takzvanou živou vzpomínku, je to normální až na to že u tebe to ovlivnilo i tvoji tělesnou schránku. Vlastně... nevíme vůbec nic. Máš hodně nových schopností, které se budeš muset naučit ovládat. Od toho jsem tu já. Tak mi nech ti pomoct."

Vyjeveně jsem na něj koukala. Nové schopnosti...živé vzpomínky....znovu otevřená rána na rameni. Co se to sakra děje?!

Její vyjevený výraz byl předpokládatelný. Chápu její zmatek. Nevíme kolik nových shopností bude mít ani, jak je ovládat, ale pokusím se ji pomoct. Je to 7. generace Silverstone, sice to o sobě neví, ale je jiná. Proroctví, přepoklady, výpočty to všechno má jeden výsledek a to, že 7. generace smíšené rodiny je ta, která nastolí rovnováhu dvou světů.

Nadpřirozené schopnosti do toho automaticky zapadají, avšak nikdo neví jaký. Povzdechnul jsem si. Ach jo tohle bude těžký úkol. Ach jak já miluju svého otce.

„Víš ty co nech mě si to projít hlavou jo. Ten tvůj takzvaný trénink si necháme na zítra jo. A teď mi už sakra přines to oblečení."

„Ach jo to asi nepůjde, nějak jsem se unavil tím povídáním s tebou asi zůstanu tady ležet." rozespale na oko jsem zívnul.

Katrin zamumlala několik sprostých slov mým směrem a začala se zvedat. To mě teda už začalo zajímat tak jsem se otočil na bok a podložil si hlavu rukou opřenou o loket.

Když vylezla z pokrývek viděl jsem její... jak to říct... prostě prdel. Ale ne jen tak nějakou. Spokojeně jsem hvízdl.

„Hezký pozadí, to se musí nechat."

Prudce se zastavila a rázně otočila mým směrem čelem. To jsem už měl možnost si prohlídnout její celý tělo bez zábran. Byla hubená a nasvalená, ale hlavně měla hezký křivky jak nahoře tak dole. Prostě Perfekct, ale to bych ji nikdy nepřiznal. Přece jenom si musím zachovat přezdívku egoistickýho prasete.

„No ale ten předek, to je teprve něco." řekl jsem a spokojeně zamručel.

Její oči rudě zazářily.

„Jestli nesklapneš tak ti narvu ten tvůj božský dar do prdele." zasyčela výhružně.

Ukázala na mě fakáče a odkráčela do svého pokoje. S myšlenkami u jejího těla jsem se přetočil na záda. Ten její slovník je čím dál lepší. Potutelně se usměju.

Pardon už nepíšu tak intenzivně tak sorka.
855 slov