Těm dvěma Luka pozměnil paměť a nechali jsme je v šatně ležet na lavičce. Já táta, Lily a Luka jsme se vydali to někam oslavit. Došli jsme k útulný kavárně, kde jsme se všichni poradně najedli sladkého snad na měsíc dopředu.
Tím že jsem vyhrála mi táta povolil dneska znovu spát u Lily. To je dobře, protože s Lukem mám co probírat. Lily se dneska zdála nějaká unavená, takže když jsme si dali společně večeři tak odkráčela do pokoje, aby se poradně vyspala.
Luka si skočil do sprchy a já přemýšlela jakou otázku mu položím jako první. Když však konečně vylezl z koupelny, přeběhl mě a začal mluvit jako první.
"Dneska je venku hezky. Nechceš se projít? Už jsem pěknou chvíli nebyl na lovu."
Podívala jsem se ven a zjistila, že už je dávno tma, jak v pytli. Ani jsem si to nenechala poradně projít hlavou a už jsem přikývla.
Oblékli jsme si mikiny, mě venku taková zima nebyla tak jsme si vystačili jen s mikinou. Vyrazili jsme podél silnice směrem k louce a ta volně navazovala na temný les. No jako Lukovi věřím, ale že bych mu měla věřit až tak, že mě zavede do lesa, když vím kdo ve skutečnosti je. Zastavila jsem se v polovině cesty přes louku.
"Ale no tak neboj, já tě neukousnu. Jen si chci zakousnout nějakýho toho zajíce. I když podle toho jaký mám hlad, to vidím spíš na srnu."
Vyseru se na strach a jdu za nim. Představa jak si jde zakousnout nějakou tu srnu mě totiž zajímá.
Dostali jsme se do hlubší části lesa. Když jsem se soustředila, slyšela jsem lehký krůčky nějakého zvířete. Luka to nejspíš slyšel taky, protože se přikrčil a pomalu se přibližoval k místu odkud vycházeli tiché zvuky. Šla jsem za ním, když jsme ušli asi tak 30 kroků spatřili jsme dvě pasící se srnky.
Se zájmem jsem sledovala, jak se Lukovi proměnili oči, ty teď na mě ze tmy rudě zářily. Udělala jsem totéž, najednou už nebyla tma, ale světlo jak za dne. Užasle jsem zalapala po dechu. Luka se jen ušklíbl a dál pozoroval svoji kořist.
"Sleduj a uč se." V tu chvíli rychle vyrazil a popadl srnu.
Dřív než jsem se nadála už měl zuby zaražený v těle srny. Ta bezmocně kopala kopýtky. Luka se po pár minutách odtrhl od své kořisti a vyzývavě se na mě podíval.
"Jsi na řadě"řekl a poukázal na druhou srnu, která se už vytratila v dáli.
"A jak jí mám teďka asi najít?"
"Jednoduše zapoj svoje vyvinuté smysly."
Se stále rudýma očima jsme se obrátila k lesu. Špicovala jsem uši jestli nezaslechnu nějaký zvuk, a také jsem slyšela, ale velmi zdáli tak, že jsem nemohla identifikovat odkud ten zvuk přichází. Najednou do mě udeřila její vůně, rychle jsem vyběhla od Luka směrem na severozápad a sledovala okolí.
Dřív než jsem si stihla uvědomit, že takhle rychle jsem ještě nikdy neběžela, jsem se zastavila a schovala za malý keřík. Srna se už znovu spokojeně pásla. Skočila jsem po ni a zahryzla zuby do měkkého těla srny. Luka mě mezitím doběhl a sledoval, jak zdráhavě piju srnčí krev.
Nechutnala dobře, čerstvá lidská krev je o mnoho lepší, ale až budu hladovět je lepší zakousnout si srnu než nějakého dalšího ubožáka po cestě ze školy.
"Tak co už mi to všechno vysvětlíš?"
Přisedla jsem si vedle něho na kámen.
"No tak... ehm... máš nějaké otázky? Nevím jak začít."
"Takže například... Kolik ti je let?"
"103, přistěhoval jsem se sem chvíli poté, co mě jeden tejpek přeměnil. Udělal to jen tak pro zábavu. Měl jsem to těžký neměl jsem nikoho, kdo by mi s tím pomohl. Proto ti teď pomáhám, abys nedopadlo jako já."
"Dobře. Ehmm.... Víš něco o historii upírů?"
"Ne, doteď jsem měl jen málo přátel, kteří byli stejní jako já. Nikdy jsem se však neptal na historii. Proč tě to zajímá?"
"No ten člověk.....co mě přeměnil se o ní zmiňoval, tak mě zajímalo jestli o tom nevíš něco."
Záporně zavrtěl hlavou.
"Co všechno se změnilo?"
"No... je toho spoustu. Například: tvoje smysly zbystřili se, a také emoce máš zesílené, sama se lečíš....."
"Dokážu ovládat cizí mysl?"
Šlo vidět, jak tato otázka Luka zaujala.
"Dokud nedosáhneš upíři plnoletosti tak ne. Tobě se to povedlo??!"
Udiveně na mě civěl.
"No.... Jo povedlo, teda mám ten dojem. Nějakého chlapa jsem se z něj sála a pak jsem ho ovlivnila, aby si myslel, že ho někdo přitáhl rozbitou flaškou."
"Ty kokos, to je hustý. To je zvláštní asi tě proměnil nějaký silný upír nebo tak nějak. Ale nikdy jsem o tom neslyšel."
"Co se změní po upíři plnoletosti?"
"No především, už nejsi cítit jako mládě, upíři tě začnou brát vážně. Můžeš přeměňovat, ovlivňovat a trochu také léčit."
"Léčit?"
"No spíš maskovat kousnutí, ale větší zranění nezvládám."
"Hustý. Jak se to dělá?"
"Ty to ještě nezvládneš. Ale postup je takový to: No ono na tom vlastně nic moc není jen přiložíš dlaň nad tu ránu a použiješ vlastní životní energie na jeho zahájení. Ty to ale vůbec nepocítíš, máme ji totiž dvakrát víc než normální lidi."
"Jak je to s...... s krmením?"
Moje nervozita ho očividně velmi pobavila.
"Můžeš jíst i normální jídlo, ale chutnat ti tolik nebude. Jednou za týden si musíš dát lidskou krev. Jinak tak obden můžeš sát zvířecí."
"Takže popadneš nějakého náhodného člověka na ulici a jen tak ho vysaješ?"
"Ne, svoji kořist si vyhlížíme, sledujeme ji, víme kudy chodí. Někdy zabijeme někdy, někdy necháme žít. Neboj to tě taky ještě naučím."
"Co nás dokáže zabít?"
"Dřevo do srdce, vyrvání srdce nebo urvání hlavy. To by mělo být vše. Nikdy nebudeš už nemocná, tak si na to zvykni."
"Co Lily...?"
"Neví o tom, ale v ohledu na okolnosti bychom jí to mohly říct společně. A možná....kdyby chtěla....."
"Jí můžeš také proměnit. Líbí se mi ta představa ale chci, aby měla na výběr ,ne jako já a ty."
Pak už jsme jen společně pochodovali zpátky k Lily a povídali si o tom jak to Lily povíme. Tak tohle bude ještě zajímavý.
1005 slov
ČTEŠ
7. generace
Vampire(1. Díl série - Krvaví rubíny) Když je příběh příliš nalajnovaný a osud určený jasným řádem lidi to přestane bavit. A ne jenom lidi. Katrin nemá ráda řád a už vůbec ho nectí. Už odmala nedokázala udržet svůj temperament a charakter na uzdě. Žila si...
