7. generace

Ledový klid

Ráno jsem se vzbudila až kolem 11 hodiny. Neskutečně dobře jsem se vyspala, nejspíš mi pomohla ta včerejší noční procházka.

Došla jsem do kuchyně a tam narazila na Luka dělá snídani.

"Bré ráno. Kde je Lily?"

"Šla dokoupit nějaké ty potraviny."

"Takže, víme plán. Nejlépe bych to řekla teď při snídani, přece jenom jídlo spravý všechno."

Dřív než stačí něco říct vzala jsem mu jeho připravenou snídani, do které právě hodlal zabořit lžičku, a odkráčela jsem s tím ke stolu. Nechápavě na mě koukal, co si to dovoluju.

"Podej mi prosím lžičku."

Jeho naštvaný výraz mě upřímně rozesmál. Zvedl jeho lžičku, ale místo toho, aby mi ji podal ji po mě hodil. Dal do toho svoji sílu a tak lžička opravdu rychle přiletěla ke mě. Dřív než jsem si stihla uvědomit, co to dělám, jsem ji chytla.

Lily vešla do místnosti zrovna, když jsem chtěla po Lukovi mrsknout botu. Rychle jsem toho nechala.

Lily vypadala, že se dobře vyspala, byla jako sluníčko. Možná si po cestě šňupla nějakou tu rozfoukávací pampelišku. Jenom takový náš vtip.

"Čau lidi. Na chvíli odejdu a vy už se tu vraždíte navzájem."pozvedla obočí.

"To ona si začala. Sebrala mi snídani.."

"Ale on po mě mrštil lžičku."

Lily se neudržela a vyprskla smíchy.

"Vy jelita."prohlásila stále s úsměvem na tváři.

Společně jsme snídali, když klid prolomil Luka. Přesně jsem věděla ,co jde udělat.

"Ehmm.. chtěli jsme ti tady s Katrin něco říct..."začal zdráhavě.

"Jestli mi hodláš říct ze mě podvádíš tak to ani neříkej a bež si sbalit svoje věci."
Lily se na mě se šklebem na tváři podívala.

Dělala si jen srandu, ale i tak šlo vidět jak to Luka vyvedlo z míry. Naprázdno polkl. Vrátila jsem ji její úsměv.

"Ne Lily, tohle je něco důležitějšího."pokračoval trochu pevněji Luka.

"A jéje, už jde to tu zas. Ten vážný výraz"

Vložím se do toho:
"Lily on mluví pravdu, vše co ti teď řekne není nic bláznivého, ale krutá pravda. Potom ti dokážeme důkazy."

"Lily, já a Katrin jsme proměněni nejsme normální jak ty. Katrin od včerejška já od svých 20 let. Pochop zní to šíleně, ale my  jsme jiná rasa..."vyklopil najednou Luka.

No jako mohl to říct líp no.

"Tím myslí upíři."skočila jsem mu do řeči.

Do prdele tak takhle úplně ne. V hlavě si dám pohlavek za takový neomalený prozrazení.

Lily na to nic neřekla, jen stále koukala na Luka a v očích se jí zračil ten ledový klid, který dokáže nastolit jenom ona.

"A ten důkaz?"zeptala se pevným hlasem a dál civěla na Luka.

Ten se nadechl a vydechl. Když znovu otevřel oči byly temně rudé. Lily nedala na sobě znát žádnou reakci.  Pak pootočila hlavu ke mě a já své oči také zbarvila do ruda. Dřív než se stihla otočit na zpět otevřela jsem pusu, aby viděla moje tesáky, který se objevovali společně s rudýma očima.

"Proč jste mi to neřekli?"

"Já jsem nováček, jak už říkal Luka, včera mě Nikolaj proměnil."bránila jsem se.

"Nikolaj?"pozvedla tázavě obočí.

"Dlouhý příběh, ale na někdy jindy."

"Důvod proč jsem ti to neřekl je, že jsem se bál abys mě odkopla. Já tě mám rád a nechci, abys mě nesnášela, kvůli věci kterou nedokážu změnit."

Dřív než jsem stihla ještě něco dodat, se Lily k němu naklonila přes stůl a políbila.
Nejsem romantik fanda normálně u něčeho takového zavírám oči a modlím se k satanovi, aby to skončilo, ale při tomhle pohledu mě hřálo. Bylo to tak cuteeeeee.

Odtáhli se od sebe. Lily na mě vševědoucně usmála. Bylo to jako kdyby mi četla myšlenky. Brrrrrr jen to ne.  Kdo by se mi hodlal hrabat v hlavě, tak by se dozvěděl věci, z kterých by nejspíš spáchal sebevraždu.

"EhmEhm vím ze je na toto téma příliš brzy. Ale Lily chtěla bys být jako my?"zeptala jsem se s nadějí v hlase.

Moc bych si přála věčnost strávit právě tady s těma dvouma tupcema. Lily chvíli váhala.

"Co to obnáší být....upírem?"zeptala se nakonec na celkem logickou otázku.

"Musíš zabít minimálně jednoho člena rodiny a spáchat sebevraždu se speciální dýkou."řekla jsem naprosto vážně.
Rozesmála jsem se z jejího vyděšeného pohledu. Luka se taky pousmál, ale pak na mě hodil vážný výraz ať toho nechám. Nakonec jí Luka vše vysvětlil.

"Chci to."řekla pevným hlasem.

"Vážně?"zeptal se ustaraně Luka.

"Ano. Mužem začít?"

Luka si jen povzdechl a šel někam bůh ví kam.

"Udělej znova to se svýma očima."poprosila mě a já jí vyhověla.

Na chvíli jsem mrkla a už jsem se koukala znovu na svět mým oblíbeným pohledem. Luka se vrátil s dýkou v ruce. Byla dost podobná, té kterou měl Nikolaj. Lily se na něj vyřešeně podívala.

"Neboj bodat tě nebudu."usmál se nervózně.

Přišel k ní a řízl se do dlaně. Dřív než se rána dokázala zahojit, dal dlaň nad ránu a kapičky krve se začali točit. Všimla jsem si, že jich bylo méně než při mé proměně. Nakonec se slily dohromady a vytvořili jednoduchý kříž jako mají křesťani.

Zamyšleně jsem na něj koukala. Podle toho co mi Luka říkal, upíři poznají kdo má dostatečnou sílu (protilátky) na to, aby jed přežili a dokončili přeměnu. Když jsem se na Lily podívala připadala mi silná, ale neměla jich moc. Proto do ní Luka vpravil míň jedu. Nevím jestli to bude mít nějaký dopad na její budoucí schopnosti, ale nehodlali jsme riskovat ,že by mohla umřít.

Luka přiložil kříž k její tepně na levé straně krku. Když se kříž dotkl její kůže, zasyčelo to a ihned potom upadla do bezvědomí. Rychle jsem vstala a šla k ní.

"Je v pořádku?"obrátila jsem se k Lukovi.

"Ano, tohle je klasický proces teď bude tak do oběda v bezvědomí. Nic neobvyklého."uklidnil mě.

Luka ji vzal do náruče a odnesl ji do její postele.

"Jak to že ten kříž byl tak jednoduchý?"zeptala jsem se, když se vrátil.

"Jak jako jednoduchý?"nechápavě zamžikal.

"Můj kříž byl větší a složitější, propletený."

"To je divné, hodně divné. Každý upír má podobny takovýto, ale ne tak složitý jaký popisuješ. Jed se muže lišit, ale znamení je vždy stejné. Někdy záleží na mláděti upíru, jaký je nebo tak nějak. Je to složité. Stejně tak znamení upírství vidí pouze upíři. Normální lidé ho nevidí."zamyslel se Luka.

"Hmm aha"neskrývá jsem údiv v hlase.

"Ukaž mi to "

Odhrnula jsem si vlasy a tím odhalila můj kříž na krku. Luka nevěřícně civěl. Jako kdyby chtěl ještě něco zkusit a tak si změnil zorničky na rudou. Neudržel se a z jeho údivu se stal smích.

"Co je?"nevrle jsem ho vybídla ať mluví.

"Máš ho úplně jiný než ostatní ale hlavně tam máš i své příjmení na jeho okraji. A ještě jedno jméno...."

"Jaké?"

"Nikolaj Jesper Daltone."

Nevěřícně jsem se na nej koukala.

"Ten hajzl si mě podepsal!

1134 slov