7. generace

Industria

Rozechvěle jsem se opřela o kámen. Byl na mé oblíbené mýtině. Byla pokryta mechem a sladkou vůni kytek, který tu rostli. Smutně jsme si položila hlavu na mech a hleděla na hvězdy.

Industria. To slovo mi něco říkalo. Znělo to jak nějaký cizí jazyk. Za mnou se začalo šumět listí stromů a já slyšela opatrné, ale rychlé kroky mým směrem. Zavřela jsem oči a představovala si že jsem tu naprosto sama. Když jsem je znovu otevřela, dívala jsem se do stříbrně šedivých očí Nikolaje. Ach jo proč museli poslat za mnou právě jeho.

Dřív než jsem si stihla sednout, si on lehl do mechu vedle mě. Takhle jsme leželi dalších 10 minut, pak jsem to však už nevydržela a promluvila jsem jako první.

"Proč jsi přišel právě ty?"

"Přece se nemůžu spolehnout na ty dvě nemehla."

Povzdechla jsem si.

"Tak to vyklop co chceš říct už mě to ticho přestává bavit."neudržela jsem se už. I tak to znělo víc vyčerpaněji než vzdorovitěji.

"Co se stalo? Koho jsi viděla?"jeho hlas zněl až nepřirozeně mile.

"..tátu...Když se mě dotknul rázem ta bodavá bolest ustala. Viděla jsem ho přesně tak jak si ho pamatuju. Mluvil na mě, uklidňoval a radil."

"Jak tvůj otec zemřel?"natočil hlavu mým směrem a upřeně mě pozoroval.

"Autonehoda. Bylo mi 25 a táta zrovna jel autem domů. Chtěl mi něco naléhavého říct. Když však jel kolem lesa poblíž domu, jeho auto sjelo ze silnice a narazil do stromu. Zemřel na místě. Policisté si myslí že mu do cesty vletěla srna a on strhl volant."nasraně jsem si setřela osamocenou slzu z tváře. Nesmíš projevovat slabost, nebo ji ten druhý využije ve svůj prospěch. Základní pravidlo, tak se toho drž.

"To mě mrzí."

"No jasný jako všechny ale nikdo s tím nedokázal nic udělat."

"Co ti řekl?"

Chvíli jsem zaváhala než jsem odpověděla.:
"Říkal že se musím naučit ovládat nejen své emoce ale i své nové schopnosti. Nejnebezpečnější je podle něj moje nová schopnost INDUSTRIA. Co to je? Co to znamená, Nikolaji?"

"Je to z latiny, znamená to energie. Nejspíš tahle tvá nová schopnost bude mít něco společného s tvojí životní energií. Něco jsem o tom slyšel tato schopnost je neskutečně výjimečná. Dokáže ti životní energii předat či sebrat je to nebezpečné. Musíme se to naučit ovládat."

"Musíme?"

"Jo jedu v tom s tebou jestli sis ještě nevšimla."odfrknul si a protočil očima.

Industria je neskutečně nebezpečná jak pro ni tak i pro ostatní. Musí se naučit ovládat vlastní emoce a sama sebe. Což v jejím případě nepůjde moc dobře.

"Možná proto jsi měla tu živou vzpomínku. Možná se dokážeš napojit na bytosti a cítit jejich vzpomínky a jejich životní energii. Sedni si zkusíme to."rychle jsem se vymrštil do sedu.

Je to dost riskantní, ale za pokus to stojí. Sedla si naproti mě a podezřívavým pohledem si mě měřila od hlavy k patě. Natáhl jsem ruce a čekal až mě za ně vezme. Znovu přimhouřila oči.

"Na to ale potřebuješ fyzický dotyk. Neboj já tě neukousnu."mrkl jsem na ni.

"To teda fakt neukousneš protože bys byl mrtvej dřív než bys na to jen znovu pomyslel."flákla rukama a vložila je do těch mých.

"Soustřeď se jen na své myšlenky, jenom ty šťastné, a pokus se přesunout mým směrem. Jestli to zvládneš zkus převzít nějaké ty ode mě. Pamatuj nemysli na bolest mysli na štěstí. Nebo na mě."znovu jsem na ni hodil svůj polovičatý flirtující výraz.