7. generace

Válečný tábor

Hlava se mi kymácela ze strany na stranu, podle toho jak se pohybovalo černý auto. Byli dvě odpoledne a my jeli do válečného tábora. Seděla jsem vedle Lily a s unaveným výrazem jsem se opírala o její rameno. Luka seděl vedle Nikolaje, který vypadal bez energie podobně jako já. Rychle jsem zalétla k němu pohledem, a když jsem zjistila, že se na mě potají kouká, odvrátila jsem zrak. Nepotřebuju jeho výmluvný omluvný pohledy.

Lily se mě na nic nevyptávala, věděla že se něco mezi námi děje, ale nechtěla to řešit před klukama. Auto rázem zastavilo a já nepřítomně zamrkala. Musela jsem se vzchopit. Nikolaj mě představí svým kámošům a já nechci vypadat jako zombie. Nasadila jsem vražedný výraz, narovnala jsem záda a vystrčila trochu bradu. Nepotřebuju vypadat jako načančaná nána, ale jako nebojácná bojovnice. Pravá vyvovolená. Při tom slově mě bolestně zamrazilo. Vyvolená. Ach jak já to nesnáším.

Nikolaj mě vedl k jednomu stanu, kde jsem měla bydlet. Byl docela prostorný s výraznou postelí uprostřed. Hodila jsem kufr na postel a vysrala se na vybalování.

"Katrin chtěl bych tě představit pár lidem." řekl Nikolaj a vedl mě na malou mýtinu mezi stany.

Stálo tam asi tak pět lidí. Přistoupili jsme blíž a já si uvědomila, že tohle budou asi jeho kamarádi. Nejspíš z čistokrevných rodů. Přistoupil ke klukovi na levo. Měl hnědé vlasy a výrazný křivý nos.

"Tohle je Sam. Je mu sotva 500 let ale je to náš odborník na zbraně proti vlkodlakům."oznámil mi a Sam mi pokývl.

Popošel k nasvalené vysoké postavě. Oči měl křišťálově modré a vlasy světle hnědé.

"Tohle je Christian. Je odborník na boj se zbraněmi. Naučí tě pracovat s mečem, dýkou, bojovou tyčí. Co si jen vybereš."

Popošel k další mužské postavě napravo od Christiana. Stál tam menší šlachovitý kluk. Měl tmavé zrzavé vlasy, které mu padali do pihovatého obličeje. Oči měl hnědé jako čokoláda. Zaujal mě. Postoj měl uvolněný, ale i tak vypadal že je připravený každou chvíli zaútočit.

"To je Kalen. Je to odborník na boj zblízka. Už několikrát dělal špeha nebo zabijáka. Naučí tě svoje techniky abys byla připravená i na boj zblízka." Nikolaj se mě lehce dotkl na bederkách a já ho probodla vražedným pohledem.

Poslední vedle sebe stály dvě postavy. Jeden kluk a jedna holka. Vypadali symetricky prakticky jako dvojčata. Kluk byl urostlý s širokými rameny. Měl uhelnatě černý vlasy, které mu padali lehce do očí. Měl ostře řezaný rysy a vykrojený rty. Obočí měl hustý ve stejné barvě jako jeho vlasy. Zarazila jsem se u jeho očí. Měl je smaragdově zelený. Měl je lehce přivřený a s nenuceným zájmem si mě prohlížel. Na tváři mu hrál lehký úsměv, když se zastavil na mém malém crop topu. Zamračila jsem se na něj.

Vedle něj stála holka stejně velká jak já. Měla stejně uhelnaté vlasy jako kluk vedle ni a stejně tak zelený oči. Vlasy měla dlouhý a zapletený do dvou copů. Vypadala jak modelka. Sjížděla mě pohledem a na tváři se ji objevil povrchní výraz. Vypadala jako arogantní kráva. No super ty mi v životě teda chyběli. Zamračila jsem se na ni nazpátek.

Nikolaj si našich výrazů nevšímal a pokračoval dál.

"Tohle jsou jsou sourozenci Ortenovi. Finn je odborník na různé bojové styly jak se zbraněmi tak bez nich. A pak je tu Marella je výborná v bojových taktikách a výcviku nováčků."

Oba jsem si podezdrivave prohlédla. Ortenovi.....jeden rod z čistokrevných stvořitelů.

"Já nejsem dobrá jenom v plánování. Stejně mi jdou nejlíp praktiky. Na to nezapomeň Nikolaji."promluvila Marella svůdně a upírala její nalíčený smaragdový oči přímo na Nikolaje.