BESTie z vesmíru

Žirafa

Lidé, pokud ještě nějací existujete, chtěla bych vám vyprávět o svém nečekaném a úplně šíleném výletu na úplně druhou stranu galaxie a zase zpátky!

Ale nejdříve se musím přiznat k tomu, že na takovou věc jsem nejen nebyla připravena, ale byla jsem tím nejméně vhodným kandidátem. Možná že by mnozí z vás dali cokoliv, aby se dostali do vesmíru. Ale já mezi takové nikdy nepatřila.

Já se narodila ve městě. Ve stejném městě jsem chodila do školy, navštěvovala gymnázium a ve stejném městě teď studuji vysokou školu. Celý svůj život jsem bydlela v jediném městě. Byla jsem prostě městský tvor a to až do morku kostí.
Až do toho večera, kdy jsem si vyrazila s kámoškami ze školy do nedalekého baru s neochvějnou vírou, že se ráno probudím ve své posteli s lehkou kocovinou, jak se to stalo už dříve.
Následující ráno bylo vše jinak!

Právě svítalo. Což byla jediná věc, která byla v pořádku.
Ležela jsem ve vysoké trávě vysušené sluncem, která mne nepříjemné škrábala na zadku. S bolavou hlavou jsem se zvedla a pohlédla do krajiny. Travnatá step, pár stromů a strmý skalnatý kopec nedaleko.
Tohle přece není moje město!
"Kde to jsem?" nechápavě jsem zašeptala sama pro sebe ve snaze, popřít to vše okolo, jako nesmysl a dostat zpátky svou postel. Všude okolo má být město, dům, a především můj vlastní pokoj!
"Ahoj - člověk!" odpověděl mi kdosi.
"Ahoj,"otočila jsem se přátelsky, že tu je někdo, kdo mi vysvětlí, kde právě jsem. Případně jak se dostat zpět.
Jenže nevysvětlí!
Za mnou stálo veliké vysoké páchnoucí zvíře. Překvapením jsem couvla. Byla to živá a zcela reálná žirafa.
V panice jsem se rozhlédla okolo. S velkými zvířaty to neumím. A s vytáhlou variantou krávy už vůbec ne!
Jenže nikdo jiný tam nebyl.
"Tos mluvila ty?" optala jsem se váhavě. Jasně, byla to dost hloupá otázka, ale celá ta situace byla zcela nesmyslná. A žirafa tomu nijak nepomáhala, ať mluvící či mlčící.
Proč je tu žirafa?
V mém životě nikdy žádná žirafa nebyla a neměla tam být ani dnes!
"Kde to sakra jsem!?" zvedla jsem se vztekle a vzápětí jsem v panice přičupla zpět do trávy.
"Sakra! Vždyť jsem úplně nahá!?"
Tohle celé nemůže být pravda! Což se svět okolo úplně zbláznil? Nespím nahá, nechodím ven nahá, nebývám nikdy nahá! Vlastně jsem dost stydlivá. Nemít na sobě vůbec nic bylo snad ještě nesmyslnější, než mluvit s žirafou.
Potřebuji nějaké oblečení!
Jak jsem se sem dostala? A jde to vlastně vůbec jsem?

Někdo si ze mne vystřelil. Celé to musí být nějaký hloupý vtip! Že by spolužačky z výšky? Pili jsme víno. O čem jsme se to bavili? Všechny věděly jak moc se stydím. Určitě to je jejich práce!  Koho jiného?  Každopádně to znělo mnohem rozumněji než podezírat žirafu. Domluvily se a teď se mi někde za rohem pobaveně smějí.
Tedy obrazně za rohem, v celé té krajině nebylo nic, co by se dalo nazvat rohem. Ani jediný růžek! Tedy mimo těch na hlavě žirafy.
Dost! Měla bych se uklidnit! Třeba si zpátky lehnout a pro změnu se zkusit probudit doma v posteli!
To mi znělo jako první dobrý nápad za celé toto ráno.

"Ano! Já - mluvit - k tobě" odpověděla žirafa.
Vyděšeně jsem ustoupila a ze studu si zakryla ňadra. Stále jsem se nemohla rozhodnout, co bych měla vyřešit jako první. Mluvící zvíře, nebo ztrátu veškerého oblečení.
Žirafa mé gesto nepochopila.
"Ty - cítit - strach?" optala se zvědavé.
"Já? Proč bych se měla bát?!! Jsem úplně nahá a bavím se s žirafou. Na tom přece neni nic zvláštního? Teda mimo toho, že mi už totálně hrabe!" odpověděla jsem sarkasticky.
Byla to řečnická otázka, nečekala jsem odpověď. Určitě ne odpověď od žirafy.
Úpěnlivě jsem si přála nemluvit se zvířaty, nějaké šaty na sebe a pak být zpátky doma! A to přesně v tomto pořadí.
"Ty - můžeš - bát - lva?" navrhla žirafa.
Neměla bych se bavit s žirafou! Určitě je na to nějaká psychiatrická diagnóza.
To byla jen domněnka, studuji antropologii. Nebo alespoň včera jsem ještě studovala antropologii. Protože tohle nebylo místo, kde by se dalo něco studovat. Možná jde o nějaké safari? Žirafy totiž jinak žijí v Africe? Alespoň myslím.
Určitě safari. Zbývalo jen přijít na to, jak jsem se zde ocitla.
"Jde - sem!" zvedla žirafa hlavu a klátivým krokem se vydala pryč.
"Kdo?" zavolala jsem na ni nechápavě. O čem se se mnou ta žirafa baví? Protože já se s žirafou určitě nebavím! Takové věci inteligentní a civilizovaný člověk nedělá už ze zásady.
Žirafa mi neodpověděla.
Ale já si vzpomněla.
Mluvila o lvu.