BESTie z vesmíru

Ztraceni

"Proč už neběžíme?" nechápavě se ohlédla po mně Susana.
"Už nemůžu!" propadala jsem dech. "Umřeme tu!" připustila jsem zoufale. Uběhla jsem jen několik set metrů. Za chvilku nás doženou.
"Fakt?" znejistěla lev. "A myslíš, že umřít je dobrý plán?" optala se opatrně. "Nechci zpochybňovat tvou roli samce," omlouvala se. "Ani tvé plány, jsi chytřejší, ale máš plán umřít?"
Rozhlédla jsem se. K lodi se nedostaneme. A po cestě nás snadno dohoní. Alespoň mne určitě.
"Musíme se ztratit!" ukázala jsem do pralesa a ztěžka jsem se zvedla. Dobře, běhat moc neumím, ale ztratit se, to mi opravdu jde! To zvládnu za pár minut.

Prodíraly jsme se pralesem již několik hodin a cíl ztratit se, jsme naplnily bez jakýkoliv pochybnosti. Ani přibližně jsem netušila, kterým směrem je silnice či naše loď.
Zastavily jsme se pod jedním ze stromů, pot ze mne tekl a měla jsem hlad. Natrhala jsem si ovoce, ale po dvou dnech ovocné diety to už nebylo úplně ono.
Jak přečkáme noc v pralese? Určitě je to nějak nebezpečné, i když těžko říci jak. A kde seženeme pořádné jídlo?
"Měli bychom rozdělat oheň," navrhla jsem.
"Jak se to dělá?" zvědavě se optala Susana.
"Sirkami... ale ty nemám. Křesadlem... to také nemám.... Dvěma kameny! Ale to musí být asi speciální kameny," připustila jsem. "Vzdávám to, buď teď samec ty!" posadila jsem se ztěžka na zem.
"Můžu?" nadšeně přikývla Susana.
"Jen...," zaváhala jsem, "pokud jde o sex, musí i u vás s ním samice souhlasit, že?" ujasnila jsem si.
Manale přikývla.
"Ano, musí! Samice musí poslouchat!" přikývla.
To nebylo, co jsem chtěla slyšet.
"Aha... a co když nechtějí a protestují?" optala jsem se.
"No pak se stanou samcem," pokrčila rameny Lev.
"A když samec už nechce vést?"
"Tak se stane samicí!"
"Aha!" přikývla jsem. Dosti jednoduché řešení genderové otázky.
Kdesi nedaleko něco zavylo.
"Buď samec ty! Jsi šelma a snadněji nás ochráníš!" rozhodla jsem se pro bezpečí. V tomto prostředí jsem měla strach a potřebovala jsem vedle sebe někoho silného. A Susanu jsem už znala. Alespoň jako samici. Třeba to zvládnu s ní i jako se samcem.
"Jak rychle se změníš v samce? Poznám to?" optala jsem se zvědavě.
"Pár hodin?" odpověděla nejistě lev. "I když..., já ještě samec nikdy nebyla!" přiznala trochu nejistě. "Nevím jak se dělá samec," zakňourala.
"No to ti neporadím. Já také samcem nebyla. Jen doufám že to bude rychleji, než nás něco sežere! Když něco přijde,  jako samec to zabiješ!?" ujasnila jsem si.
"My neradi používáme sílu. Jsme lepší spíše v útěku," přiznala Susana. "A nebo se s šelmou rozdělíme o svou kořist. To funguje nejlépe!" vysvětlila hrdě.
"Rozdělíme o co?" optala jsem se nejistě. Nic jsme neměli a tak nějak jsem se tou kořisti cítila být já sama. A určitě jsem nechtěla, aby se Susana o mně dělila s nějakou šelmou. "Budeme alespoň držet hlídku!" navrhla jsem. "Ty budeš první a až budeš usínat...,' pohlédla jsem na Susanu, která hlasitě zívla, "tedy vzbudíš mne co nejpozději. Chci se také vyspat!" opravila jsem se.
"Dobře," přikývla chápavě.

Probudila jsem se až ráno. Susana vedle spala, aniž by mne v noci vzbudila.
Zatřásla jsem s ní.
"Proč jsi mne nevzbudila?" optala jsem se rozzlobeně.
"Říkala jsi vzbudit co nejpozději! Že se chceš vyspat!" připomenula mi. "Tohle je určitě nejpozději co to šlo!" usmála se.
"Víš vůbec co znamená držet hlídku?" optala jsem se jí zoufale.
Zamyslela se.
"Ani ne," připustila. "Ale myslím že samci to někdy dělali!"