BESTie z vesmíru

Motor

Všechna světla zhasla. V zápětí v motoru zaznělo několik tupých úderů a vše utichlo.
"Co to bylo?" optala jsem se vyděšeně.
"Asi se něco rozbilo," navrhla Susana.
"Ty jsi fakt génius!" odtušila jsem sarkasticky. "Ale co se rozbilo??"
"No, to budeme muset teprve zjistit!" vysvětlila mi logickou posloupnost.
"Ty to budeš muset zjistit! Já tomu přece vůbec nerozumím!" protestovala jsem.
Ve tmě jsem vůbec nic neviděla. Jen jsem cítila Susanu jak se o mně opírá. A teď jsem za její přítomnost byla ráda.
"Začneš to zjišťovat hned či kdy?" optala jsem se.
'Později. To nepospíchá!"
"Když nevíš o co jde, nemůžeš vědět, zda to nepospíchá!" nesouhlasila jsem. "Co když tu umřeme? Nechci ti do toho kecat. Ty tomu rozumíš. Ale měla bys alespoň zkontrolovat zda neumřeme! Kyslík a tak!" Poprosila jsem v předzvěstí paniky.
"Motor stojí, teď už se mu nic nestane. Na práci je plno času," ujistila mne.
"Romantika skončila, když nevím zda umřu!!!" protestovala jsem naštvaně. Pak jsem si uvědomila, že možná opravdu umřeme. "No, jestli tu ale umřeme, tak bych romantiku chtěla!" připustila jsem. "Ale když nevím???" přemýšlela jsem zoufale. "Hele Susanko, pozemská žena potřebuje jistotu na to, aby se uklidnila. Tak že jestli neumíráme, tak v pohodě. A jestli umiráme..." ztežka jsem polkla, "tak už taky!" připustila jsem.
"Tak v pohodě, můžeme pokračovat!" přikývla nadšeně lev a rozehrála svůj nástroj několika dalšími tóny.
"Ale co když... bys to opravila. Tomu bych jako dávala přednost," začala jsem škemrat. "Pak můžeme...," byla jsem ochotna i cokoliv slíbit. Ale pak můj strach vystřídal vztek. "Co... To jsme si nedomluvili. Jen jsme tančily! A teď to jdi hned opravit!" rozhodla jsem vztekle.
Susana rezignovala.
"No tak dobře, tak tedy pojďme!' zvedla se
"My? Kam?" optala jsem se nechápavě. "Já nic nevidím, je tu moc tma!" přiznala jsem.
Susana mne vzala za ruku a odtáhla do čelní části lodě.
Pak mne začala do něčeho oblékat.
"Co to děláš! Co zas zkoušíš? Co je to za pitomý  pařící rituál? Na zemi to dělají samci spíše obráceně!" upozornila jsem ji nechápavě
"To není pařící rituál, musíme jít ven. Potřebuji tam tvou pomoc!" vysvětlovala, zatím co mne soukala do skafandru.
"Já bych se raději chtěla o tebe jen bát tady v lodi!" přiznala jsem priškrceně. "Víš, to je moje úloha. Bát se!
Chápeš že mám závratě!!!
Já nechtěla do vesmíru. Vždy jsem chtěla zůstat na zemi, nebo alespoň v něčem bezpečném!" snažila jsem se vysvětlit, že ji nemohu pomáhat.
Susana otevřela průchod z lodi a před očima se mi otevřela nekonečna prázdnota. Nekonečná hloubka.
Křečovitě jsem se chytila dveří.
"Nikam nejdu Susano! Já tam spadnu!" protestovala jsem.
"Tak zavři oči!" poradila mi Susana plující venku.
"K čemu to bude dobré?" pochybovala jsem.
"Zavři oči a pusť se!"
"Ani náhodou," odmítla jsem!
"Pusť se! Potřebuji tvou pomoc!" trvala na svém Susana.
"A jčemu?"
"Podívat se na motor!" vysvětlila.
"Z venku?" pochybovala jsem. "Proč zrovna z venku? Ve filmu to opravují vždy zevnitř!" snažila jsem se jí přesvědčit. "Pane Spocku, do strojovny!" citovala jsem na důkaz svou odbornou literaturu. "Kde máme strojovnu?" optala jsem se.
"Venku! Tak už se pusť, já tě tam dotáhnu!" slíbila Susana.
"My nemáme strojovnu?" panikařila jsem. "My tu umřeme!"

Susana mne odtrhla od dveří a odtáhla k motoru.
Tam otevřela jeho kryt a napůl se vnořila do něj.
"Podrž tohle!" podala mi nějakou součástku. Vzala jsem ji.
"A tohle!" podala další. "Tohle! Tady!" Podala další dvě.
Opravdu to opravuje nebo to rozebírá? Vypadá takto vůbec opravování motoru? Nechala jsem opravu na primitivovi co opravuje stroje klackem! Začala jsem pochybovat, že to ještě někdy poletí. Jistota smrti byla každou vyrabování součástkou zřejmější.
Pak jsem si něčeho všimla. Jedna ze součástek plula ode mne do nekonečné prázdnoty vesmíru.
"Susano!" zavolala jsem vyděšené.
"Hledám!" odsekla zalezlá stále uvnitř.
"Susano, jedna taková věc pluje támhle!" ukázala jsem před sebe a málem při tom pustila dalších několik součástek.
"Jaká věc?" vylezla z motoru.
"Se podívej!" ukázala jsem nešťastně.
"To vypadá jako regulátor!" podívala se překvapeně na mne. "Kde se tu mohl objevit regulátor?" rozhlédla se okolo po nekonečné prázdnotě nechápavě.
"To je náš regulátor!" přiznala jsem. "Ono to tak nějak prostě odplulo. Blbě jsi mi to podala! A je toho moc! Nechceš říct že to bylo něco důležitého bez čeho umřeme?" podívala jsem se na ni zoufale. "Tys mi dala do ruky důležitou věc?" zhrozila jsem se. Přece nemůže být tak nezodpovědná, aby mi dala do ruky něco důležitého!