BESTie z vesmíru

Degradace

"Kde jsi!? Řekla jsem ti že nemáš nikam chodit!!!" vyjela na mne Susana tím svým otravně majetnickým způsobem samce, který mne obvykle už docela štval. Ale teď, ve chvíli zoufalého strachu, že jsem tu zůstala sama, jsem se jí vrhla okolo krku.
"Susano!" plačtivě jsem se jí chytla.
"Kam jsi šla?" optala se naštvaně.
"Jen kousek! Měla jsem hlad!" odsekla jsem. Ale pocit bezpečí, že tu nejsem sama, přeci jen úplně nezaplašil strach.
"Oni odletí bez nás! Vrátí se?" zadoufala jsem.
"Určitě se nevrátí! Nevrátili by se ani pro člena své posádky, co jim záleží na pasažérech. Navíc budou rádi, když prorazí a podaří se jim utéct. Jsme v tom samy!"
Chytila jsem se jí ještě pevněji.
"Co budeme dělat?" optala jsem se jí v naději, že má plán. A zcela mne přešla jakákoliv snaha se hádat. Ve svém strachu jsem byla tou nejposlušnější samici na zemi. Nebo alespoň v této lodi. Potřebovala jsem každý kousek samce, který v Susaně byl. Už opět.
"Musíme se schovat. Dobře schovat, jinak nás potrestají za vylupování lodí!!" vysvětlila.
Nadechla jsem se ve snaze upozornit ji, že přesně před tím jsem ji varovala, před pirátstvím. Že já to říkala! Ale rychle jsem tu poznámku spolkla. Když si teď kopnu, jen z ní udělám více samici, a to jsme teď opravdu nepotřebovaly. Mlčky jsem přikývla.
"Už jsem ten napad jednou použila a vyšlo to. Tahle loď je konstrukce COH. A je nákladní!"
Susana přešla k nejbližšímu počítači a několikrát do něj uhodila svým klíčem aby z něj vytloukla potřebné údaje. A pak mne odtáhla přes několik palub do jednoho ze skladišť.

Sundaly jsme skafandry a Susana je uložila do jedné z beden.
"Svlekni všechno!" ukázala na  zbytek mého chaotického oblečení.
"Proč?' dovolila jsem si otázku na úkor svého plánu poslouchat, kterého se mi zatím dařilo držet.
"Protože tě musí mít za zvíře!" vysvětlila a otevřela další přepravovány kontejner. Uvnitř leželo několik prasat. Byla čisté umytá, spící, ale stále to byla prasata!
"Lehneme si k nim a bednu zavřu!" vysvětlila svůj plán.
"To poznají!" nesouhlasila jsem.
"Počítač za chvíli na vše zapomene, donutila jsem ho!" vysvětlila Susana další detail plánu. "Svlekni se!"
Neochotně jsem sundala všechno oblečení a nechala lva ať jej uloží do vedlejšího kontejneru.
"A co když se probudí prasata dříve, než my!" ukázala jsem v obavě na zvířata?
"Neprobudí. Bedna zaznamená že dvě z nákladů jsou probuzené a posádka to vyřeší," vysvětlila mi.
Pak mne objala a já se jí pevné chytla. Pohladila mne po hlavě a pak mi odebrala čip řízení i jazykový čip.
"Ale takto spolu nebudeme moci mluvit!" protestovala jsem. Zbytečně. Už mi nerozuměla. Jen ukázala mezi prasata.
Sama vyňala několik čipů ze své hlavy a všechny je uložila do vedlejšího kontejneru který zavřela. Pak ukázala na prasata.
S povzdechnutim jsem vlezla mezi ně. Stejně byla trochu cítit zvířecím pachem, pižmem. Neochotně jsem lehla mezi ně. A hned si připadala, že mezi ně patřím. Stejně růžová a bez srsti. Stejně tučná. A za pár hodin zde i stejně páchnoucí.
Susana uzavřela kontejner.
"Susano?" protestovala jsem s výkřikem, ale v odpověď mi bylo jen duté neprodyšně ticho.
Proč sem nevlezla se mnou?
"Protože je dravec!"odpověděla jsem si hned sama. Nikdo by nedal predátora a lovena do jedné krabice. I kdyby oba druhy spály, už jen pach blízkého dravce by zvířata traumatizoval a možná i vzbudil.
Jenže takto tu jsem sama! Úplně sama a ještě po tmě! A navíc s prasaty! Na cizí lodi! Bez možnosti mluvit! Ve vesmíru na úplně druhé straně galaxie!
Panikařila jsem. Ale už jen tak napůl. Cosi ve vzduchu mne uklidňovalo. Cítila jsem tíživou lenost, se kterou jsem se nemohla zvednout. Vlastně už jsem nechtěla ani nad ničím přemýšlet.
Poslední myšlenka, která mne napadla, že musí být něco ve vzduchu.