BESTie z vesmíru

Robot

Hleděla jsem nevěřícně do chodby před námi. Zcela nezpochybnitelně jsme byly ve vesmírné lodi. Ta technologie před námi určitě nebyla lidská. A to jsem poznala i já, jako neodborník!
"Počkej! Co když tam není vzduch?" varovala jsem lva.
Susana zvedla ukazovák na znamení opatrnosti a pak prošla dveřmi. Pomalu a zhluboka se nadechla, chvíli počkala.
"Vzduch tu asi je!" Očividně si tím nebyla jistá.
"Jasně že je, když můžeš mluvit! Ve vzduchoprázdno by nebylo nic slyšet. A hlavně by ti to roztrhlo plíce!" protestovala jsem. "Byla bys mrtvá! Znám to ze sci-fi knih a filmů!"
"Jsem ve vesmíru o tři týdny déle než ty!" odsekla Susana sebejistě a přitom si připoutala k pasu přístroj, který vylovila z boxu vedle dveří . Jeho konec v podobě hadičky si zastrčila do nosu. Vypadalo to podivně.
Kriticky jsem na ni hleděla. Zná vesmír asi jako šaman z pouště zná moderní civilizaci! Opravdu je dobrý napad, nechat se vést po vesmíru Křovákem? Možná tu je o tři týdny déle, ale nerozumí ani základní fyzice!
K pasu přes sukni z trávy mi pripnula druhý takový strojek. Pak mi zastrčila do nosu klipsnu s hadičkou. Jen jsem zafrkala v protestu
"Co to je?"
"Nevím zda to pochopí tvor, co zná vesmír jen z pohádek?" podívala se na mně pochybovačně.
"No dobře, omlouvám se Zuzano. Co to teda je?" rezignovala jsem pokorně.
"Je to regulátor ovzduší," vysvětlila. "Já, ty i Enkidu jsme tvorové Uhlík -kyslik-vodik, C-O-H, stejně jako většina tvorů ve vesmíru. Ale všichni nemáme úplně stejnou atmosféru, jen podobnou. Tento přístroj ti to reguluje. Když vdechneš nosem, doplní či doředi potřebné složky plynu."
"Díky!" přikývla jsem.
A došlo mi to.
A teď nemyslím to o složení plynu v atmosféře, jako že zde mi jsou mé těžce vydřené gymnaziální znalosti dost na houby. O vesmírném cestování nevím vůbec nic!
Opouštím akvárko co je kopií mého světa a vstupují do divokých vod celogalaktické civilizace. Tady jsem tou hloupou opicí já! A ty tři týdny jejích zkušenosti jsou všechno, co máme.

"Stůjte zvířata! Je mi ctí a potěšením potkat vás. Ke své libosti budu nucen použít násilí k vašemu navrácení na ostrov Dilmun!' zastavil nás kousek dál žlutý robot. Pak přejel doprostřed chodby a výstražné zablikal světly. "HOJ! HOJ! JDĚTE ZPĚT, ZVÍŘÁTKA!"
Obezřetně jsem na něj hleděla. Může být nebezpečný?
"Kde najdeme nouzový člun?" přerušila jeho snahu Susana. Robot přestal blikat. "Touto chodbou stotřicetosm vašich průměrných kroků." odpověděl, pak nesouhlasně zablikal a vratil se k původní myšlence. "Ke své lítosti budu nucen použít násilí k vašemu navrácení..."
Susana ho neposlouchala a šla dál. Já ji rychle doběhla. Což robotovu umělou inteligenci rozladilo.
Stroj se rozjel za námi, ale byl pomalý. Dohonil nás až u dveří člunu.
"Buďte poslušní a ..."
"Ticho!" okřikla jej nevraživě Susana, která naslouchala dveřnímu zámku.
Stroj poslechl i když o to horlivěji teď blikal světly.
Jeho umělá inteligence byla očividně zmatená.
"Pokud se nevrátíte dobrovolně, přiřadím vás do své sbírky!" začal vyhrožovat s pod tónem slibu.
'Jaké sbírky?" optala jsem se zvědavě. Stroj, který si získal pozornost, zklidnil blikání.
Z jeho boku se vysunula zásuvka ve které ležela mrtvá moucha a komár.
"K exempláři číslo jedna, to je ten vlevo, těžší malé zvířátko. A k exempláři číslo dva, lehčí malé zvířátko. Ty budeš exemplář číslo tři..." rozhodl se mně předem zatřídit.
"Neopovažuj se mne označit za těžší zvířátko!" praštila jsem do něj preventivně. "Jsem exemplář tři - Natálie. A tamto je exemplář čtyři - Zuzana!"
"O děkuji exempláři tři - Natálie."
"Dávala bych přednost oslovení jen Natálie!" upozornila jsem jej. "A tobě budu říkat Marvine! Podle stopařova průvodce!" usmála jsem se.
"Dobře Jen Natálie, exempláři číslo tři, mohu tě nyní bezbolestné umrtvit?" optal se a vysunul nebezpečně vypadající elektrodu.
"Co?" překvapeně jsem uskočila. "To teda nemůžeš Marvine! Chci zůstat živým exemplářem!"
Tohle ho trochu zmátlo. Zapískal a zuřivě blikal.
"Uchování živých exemplářů je náročnější!" nesouhlasil.
"Možná jo, ale mně to takto vyhovuje! Tak že pojď s námi, my se uchováme sami!' navrhla jsem mu.
Robot nad tím nesouhlasně uvažoval.
Susana ranou své sukovice otevřela dveře ke člunu.
"Natálie," otočila se ke mně s výrazem chůvy poučující malé a naivní děcko, "to je vysavač! A jestli se budeš snažit spřátelit s každým domácím zařízením, která potkáme, pak odsud daleko neutečeme!"