BESTie z vesmíru

Soud

Další den nás nechali osprchovat. Voda páchla mnohonásobnou recyklací, ale byla to voda. A koupelna byla čistá a útulná. Dlouho jsme rozčesávali moji a Susaninu hřívu. Hned jsem se cítila lepe.
Pak nám přinesli výběr šatů, co si budeme chtít obléct. Nabídli líčidla i parfém.
Sprchu jsem považovala za slušnost civilizace, ale tím dalším jsem zaváhala. Pročpak se starají o naší vizáž?
Vzala jsem si lehké střízlivě šaty. Lev Manale si natáhla na ruku ponožku a nohy ovázala pentlemi. A pak si vzalo tričko, které ji bylo malé i krátké, ale mělo na sobě místní fialový kaktus a nápis: Miluji bazar.
"Myslela jsem, že nepotřebuješ oblečení?" připomněla jsem ji.
"Nepotřebuji oblečení. Ale někdy jej nosím! Je to zábava!" vysvětlila nadšené.

Pozdě večer nás odvedli na velké náměstí, kde už čekal mnohahlavý dav zvědavců a diváků z řad turistů.
Na této planetě byl soud pořádán jako šou. Ti co zaplatili nejvyšší vstupné, měli nejen nejlepší místa, ale byli porotou s právem rozhodnout o vině či nevině. Sto prominentních míst pro porotu. Ta nebude soucítit s cizinkami bez peněz, napadlo mne.
Vycházeli jsme na obrovské pódium osvětlené světly.
"Jako obžalované tu máme Natálii člověk a Susanu Manale, což jsou zaostalé ale exotické civilizace v rezervaci na druhé straně galaxie," představil nás uvaděč.
Dav začal tleskat a nás usadili na vysokých barových stoličkách. "Jako žalobce pak roztomilé zvířátko Watara ze sousední soustavy Zelený ráj."
Usadili jej na stoleček po druhé straně uvaděče. Nechápavě jsem na něj hleděla. Byla ta opička ze zverimexu, co mne prosila o pomoc.
"Začneme žalobcem, tím neinteligentním zvířetem ze sousední soustavy. Jak jste se dostal na trh?" optal se jej uvaděč.
"Unesli mne..," začalo zvířátko kňouravě.
"Prostě klasický příběh který nikoho nezajímá!" přerušil jej moderátor a otočil se k nám. "A co vy, dámy?" optal se.
"Já ještě předevčírem nevěděla že ve vesmíru existuje tolik ras. Stále mi to přijde nepředstavitelně!" přiznala jsem.
"Opravdu! A jak to na vás působí?"
"No jsem zmatená! Je to vše moc zajímavé. Ale nesouhlasím s otroctvím!" dodala jsem už bojovněji.
"Také bych nesouhlasil, kdybych měl být prodán!" přikývl zdánlivě procítěně. Diváci se tomu zasmáli.
Než jsem mohla protestovat, přesunula se světla k Susaně.
"Vesmír je velmi zábavný! Takových věcí co se tu děje. Miluji vesmír! A miluji tuhle planetu!" zamávala vesele.
Vzbudila tím aplaus.
"Začíná žalobce!" předal slovo uvaděč zpět tvorečkovi.
"Ta dvě zvířata chtít ukrást mne a další zvířata od vážený a čestný obchodník. V noci se plížit a brát klece!" přednesla opice. Najednou mi nepřipadala tak roztomilá.
Byla to zákeřná bonzácka vopice
"Několik turistů tento zajímavý kousek natočilo, rozhodné je čas si to pustit!" navrhl s nadšením moderátor.
Nejistě a překvapeně jsem hleděla na holobrazovku mezi námi a diváky, kde se zobrazoval náš pokus o loupež. Jak procházím okolo, jako že nic, a na čtyřech přikrčenou plížící se Susanu. Byla tak nápadná, že jsem se ani nedivila, proč nás někdo natáčel.
Zastavila se u dveří. Naslouchala elektronickému zámku a pak do něj uhodila kamenem. Dveře se otevřeli a Susana zmizela uvnitř. A já po chvilce za ní.
Těch záznamů byla desítka, z různých úhlů a jeden dokonce nahlédl chvilinku za mnou i dovnitř. Aby stihl zachytit nadšenou Susanu jak lomcuje klecí. Ke všem záběrům byla doplněna zábavná hudba a posměšně zvuky.
Dav se smál a bavil. Já se propadala hanbou. Susana se usmívala a všem radostné mávala.
"No," prohlásil nakonec moderátor,"co se stalo jsme viděli více než dobře. Tak že čím se budete hájit?"
"On mne prosil o záchranu!" ukázala jsem rozhněvané na žalobce. "Prosil mne, abych jej osvobodila!" dloubla jsem do Susany, ať přestane mávat davům. Očividně se dobře bavila, narozdíl ode mne.
"Zvíře může prosit a mluvit vše!" skočil mi do řeči opičák. "Nesmí utéct, dělat škodu obchodu. Mluvit může!"
"Ano ano!" přidal se moderátor. "Podle našich pravidel může zvíře i otrok prosit o pomoc! Je to obchodní strategie, soucit také prodává! Kdo z nás to nezažil!" zasmál se. Dav se k němu chápavé přidal. "Ale krádež se musí vyrovnat desetkrát. Tak praví obchodní pravidla bazaru! Máte na vyrovnání?" optal se mně. Věděl že nemáme peníze. Ale šou šla dál.
Zavrtěla jsem hlavou.
Susana stále mávala davu v hledišti.
Zvířátka mohou vzbuzovat lítost? Možná právě proto dostala ta opice čip na mluvení. Obchodník ji navedl, aby prosila. A náležitě zvedl cenu.
A já byla tak hloupá, že jsem na to skočila.
"Tak že finále!!!" zvedl se moderátor nadšeně ze židle. "Co navrhuje žalobce?"
"Obě prodat v obchodě zvířata místo mne!" řekla ta hnusná zrádcovská opice.
"Roztrhnu tě jako hada a předhodím Susaně k svačině!" křikla jsem na opicí.
"To je protinávrh obhajoby?" optal se trochu překvapeně moderátor.
"Ne! To ne!" utichla jsem.
"Jo!!!" souhlasila Susana a usmála se na zvířátko. To se viditelně přikrčilo.
"Pak můžeme vážená poroto přistoupit k hlasování! Co bude zábavnější? Co chcete vidět víc?" optal se moderátor.
A já si uvědomila, že mne už v "restauraci tisíce ras" chtělo pár zákazníků koupit. Koho zajímala Susanina večeře? Jen Susanu.
Kdo si chtěl koupit člověka ze zlaté vizitky? Každý!
Tohle nebyl žádný soud. Kdybych navrhla v našem vítězství zápas v bahně já versus Susana, měly bychom větší šanci. Kam jsme to proboha vlezly.

Nemýlila jsem se.
"Obžaloba vyhrává drtivou většinou devadesát sedm ku třem! Je rozhodnuto! Pokud má někdo zájem o tyto dvě dámy, od zítra si je může koupit v obchodě se zvířaty na druhé souběžně ulici. Kdo se chce vyfotit s obhájci a žalobci, za mírný poplatek je to možné v budově soudu. A všem ostatním přejeme příjemnou zábavu..."
Naštvaně jsem se otočila k Susaně.
"Přestaň už konečně mávat!"
"Proč? Vždyť se jim libíme!" nechápala, proč se na ní zlobím.
"Neboj, tví fanoušci budou hned z rána čekat před obchodem, aby si tě koupili!" slíbila jsem ji vztekle.