BESTie z vesmíru

Obojek

Obě jsme kráčely něčím, co by se dalo nazvat hlavní třídou, nebo také hlavní důlní šachtou. Asteroid měl umělou gravitaci a pocit pevné země a jasného nahoře-dole byl příjemný. Ale tím veškerá pozitiva končila.
Susana kráčela pevným rozložitým krokem něčeho dvakrát tak většího, než byla. Ruce zatnuté v pěst držela od sebe jako by nesla pod paží dva neviditelné melouny. A při tom vrčela o sto šest. Ale se svými pětačtyřiceti kily váhy a výškou přesahující jen lehce metr a půl připomínala spíše naštvaně morče, než drsného piráta.
Přišlo mi to spíše komické. Alespoň z počátku, pak jsem dostala strach. Protože ostatní obyvatelé tohoto místa měli shodně přes dva metry výšky a museli vážit okolo půl tuny. Pokaždé když narazili do Susany, nebo když zkusila Susana narazit do nich, odrazili drobného lva na kamennou nerovnou a hrubé vytesanou stěnu asteroidu.
Působili jsme tu nenápadně asi jako myš uprostřed kočičí misky, která se snaží mňoukat.
Naštěstí pro nás bylo veškeré obyvatelstvo asteroidu jednotně a zjevně opilé. Nenaráželi do Susany z důvodů, aby působili drsně samcovsky, ale protože jejich klátivý krok křižující chodbu z leva do prava byl zcela neodhatelný.
Vlastně celé to místo silně páchlo nasládle kvašením až alkoholem.
Po pár dalších metrech jsme minuly hmyzoidního tvora, co vyměšoval tekutinu do nádoby před sebou. Nebylo jisté, zda jde o lidskou podobu zvracení, vyměšování, nebo dokonce biologický způsob vyrábění alkoholu. Alespoň dle silného zápachu mohlo být i to reálnou možnosti. Přitom z podobné nádoby něco zároveň lil do sebe.
"Podívej Natali!" šťouchnula mne Susana.
Otočila jsem se.
Míjel nás pirát, který na vodítku vedl za sebou pripoutané další tři menší, podobně vyhlížející tvory. Šli za ním tiše a poslušně jako stín a zcela zjevně k němu patřili.
"Potřebujeme vodítko!" prohlásila lev.
Za normálních okolností bych proti něčemu takovému protestovala, ale naše absolutní absence jakékoliv nenápadnosti mne už několik minut děsila. Jestli potkáme někoho střízlivého, jsme mrtvé.
Musíme sem lépe zapadnout. Vypadat více jako zdejší. Více jako samec vedoucí svou samici.
"Potřebuju vodítko!" přikývla jsem. Byla to naděje skutečně splynout s prostředím.
"Kde se dá ale taková věc pořídit?" rozhlížela jsem se zoufale.
"Tam!" ukázala sebevědomě Susana a vyrazila ke dveřím, před kterými stálo několik klecí s barevně pomalovanými tvory.

Zevnitř to místo vypadalo jako obchod se zvířátky. Vodítka, pelíšky, hračky, oblečky a mnoho tvorů v klecích, žádný menší než Susana. Majitel, rozvalený v něčem, jako velký smradlavý pelech, se široce usmál, čímž odhalil řídkou řadu zubů velikosti paže. Nejvíce připomínal obézního hrocha.
"Vítejte příteli. Všechny tyto samice jsou na prodej! Ukázal na klece okolo.
Tak to nejsou zvířátka, pochopila jsem.
'On už samici má, mně!" nesouhlasila jsem rozhodně. "Chceme jen obojek!"
"Ano, tedy vrrrr. Chci jen obojek. Vrrr!" zavrčela Susana.
"Co je to za samici?" pohlédl hroch na mne se zájmem. Ze záhybů madrace a nastlaných zbytků jidla vytáhl skener a přeskenoval mne.
"Není v databázi!" zapředl překvapeně.
"Vrrrr, je vzácná a je moje!" ujasnila Susana.
"Chceme jen obojek!" dodala jsem.
"Chceme obojek... Vrrr!" odsouhlasila lev.
"Stojí tři zlaté plíšky!" usmál se hroch mile. Z jeho úsměvu bylo zřejmé, že se nás snaží natáhnout,  prodat hodně draze.
"Dva plíšky! Vrrrrrr" smlouvala Susana a vrčela dvakrát hlasitěji.
"My nemáme žádné peníze!" upozornila jsem ji.
"A jo!" překvapeně zapomněla drnčet.
"Ale koupím tu samici. Je tu sběratel co chce mít samici každého druhu. Tuhle ve sbírce nemá. Dám vám dobrou cenu. Dám vám za ní dvě samice dle vašeho výběru plus obojky! A navíc třicet zlatých plíšků!"
"Chceme jen jeden obojek, neprodaváme samice!" protestovala jsem. Hroch si mne nevšímal.
"Příteli!" domlouval Susaně. Tahle samice je pro vás očividně nevhodná. Je příliš velká a drzá. Potřebuje silnejšího samce aby ji zkrotil. Vy potřebujete menší a povolnější samice, co poslouchají. A dvě vám poslouží lépe jak jedna!"
Susana se otočila ke mně a usmála se.
"Tu nabídku vezmeme, co? Stejně nemáme peníze a takto získáme obojky a budeme mít penize i na regulátor! A dvě samice jsou prý lepší než jedna."
Naštvaně jsem ji kopla.
"Co to plácáš! Jsem proti tomu, abys mne prodala a odletěla s karavanem s dvěma jinými samicemi!! To jsme si nedomluvily!!!"
"Já to vzdávám. Prostě mi ten samec nejde!" povzdechla si lev.
"Ale jde!" uklidňovala jsem ji.
Hroch podezíravě přihlížel hádce.
"Kdo z vás je tedy samec?" optal se nejistě.
"On!" ukázala jsem na Susanu.
"Ona!" ukázala lev na mne.
"No nic, my půjdeme!" uklonila jsem se a couvala k východu. Lva jsem táhla za sebou, zatím co se snažil vrčet.
Ale dveře se před námi s cvaknutím zamkly.
A úsměv hrocha byl dvakrát širší než před tím a také dvakrát zubatější.