BESTie z vesmíru

Manale

Napadlo mne, že bych měla už konečně začít panikařit! Jako nevěrec jsem se dostala do biblického ráje, kde jsem zcela nedobrovolně nahou Evou a místo Adama mi dali oboupohlavního lva!  Horší to už snad ani být nemůže!
Ale v tom jsem se jako vždycky mýlila. Bylo to samozřejmě mnohem horší!
"Můžeš mi říct, jak jsem se dostala do ráje? To jsem jako umřela?" zkusila jsem otázku, kterou jsem chtěla položit už žirafě. Vždyť jsem nebyla ani pokřtěna.
"Tak to ti vysvětlím snadno!" přikývla přátelsky a s nadšením se rozpovídala. "Já o tom totiž vím vše. Protože jsem byla u toho! Lovila jsem v rezervaci s pašeráky tajně pozemskou zvířenu. A tebe jsme chytili na lidské stezce jako poslední!"
Znovu jsem si vybavila ta oslňující světla. Oslepila mne jasná zář, ale dopadala shora.
"Bylas tam sama, tak to šlo snadno. O pozemské tvory je teď prý ve vesmíru docela zájem. To říkali pašeráci. Dobře se prý prodávají! Jenže než jsme stihli opustit chráněnou okrajovou zónu, objevili nás strážci parku. A ti nám pak všechna zvířata i tebe zabavili a zavřeli sem! I mne sem zavřeli. Oni si mne totiž, ale to nesmíš nikomu říct," rozhlédla se vyděšené okolo po pláni, "spletli s pozemskými zvířaty. Skryla jsem se totiž do jedné z přepravních beden!" dodala na vysvětlenou. "No a teď nás vezou do chráněného safari, na druhou stranu galaxie." dokončila celou situaci s pokrčením ramen, jako že to už je jen samozřejmá rutina o které je zbytečné i jen se zmiňovat

"Kam že? Na druhou stranu ... galaxie?" snažila jsem se pochopit, co tím myslí a nepanikařit. Ale jediné, co jsem zvládla pojmout, že mne odvezli daleko z mého města. "Já nechci na druhou stranu galaxie!" protestovala jsem. "Chtěla bych zůstat na zemi!"
"Pak," zamyslela se lev váhavě, což ale očividně nebyla její silná stránka, "asi bys na druhou stranu galaxie měla chtít!"
"Nechci!" nesouhlasila jsem zatvrzele. Nikdy jsem nepřišla na chuť cestování. Celý život v jediném městě, vzpomínáte se? Teda až na pár výletů v jeho okolí. V blízkém okolí! Žádný vesmír!
"Probudili nás z hybernačního spánku, tak že už budem blízko safari. Tak že tvá planeta teď bude na druhé straně galaxie!" vysvětlila trochu omluvně.
"Cože?"přece se nemohu po dvou sklenkách vína probudit na druhé straně galaxie? To je trochu moc! "Musím se vrátit dříve, než to někdo zjistí?" panikařila jsem.
"A za jak dlouho to asi tak někdo zjistí?" optala se mne zvědavě lev.
"Proč?" prohlédla jsem na ni s hrůzou.
"No sem je to docela dlouhá cesta!" připustila nejistě.
"Jak dlouhá cesta?" už jsem tušila malér.
"Asi tak patnáct oběhů planety!"
"Patnáct dní? To jsem chyběla ve škole přes dva týdny! Jak takové zpoždění doženu?" panikařila jsem každou vteřinou více. "Ale já za to přeci nemohu. Omluvím se, že mne unesli mimozemšťani!!!" Vždyť je to pravda! Tak proč to zní tak nevěrohodně?!! Potřebuji nějaké potvrzení. Jako je třeba od lékaře! Tohle je přece obrovský omyl. Správci ráje mi musí potvrdit, kde jsem byla! A hlavně musí letět zpatky! Vrátit mě!
"Patnáct roků! Biosféra Dilmun je stará loď, tak že možná i dvacet roků!" vysvětlila.
"Dvacet roků?" zhroutila jsem se zdrcené na zem. "To už mi ve škole určitě neomluví! To mne dávno vyhodili! Tak to jsem v totálním průšvihu!
A pak .... to ne ... všechny mé kamarádky už jsou stařeny! Nemám už žádnou kamarádku! ... Dvacet let je celá věčnost, možná že už lidé zničili planetu a já jsem úplně poslední člověk v celém vesmíru!" přemýšlela jsem zoufale. Můj život je úplně v troskách!
"Tak já budu s tebou poslední člověk, budeme poslední pár člověků v ráji!" snažila se mně uklidnit lev a objala mne.
"A zalidníme zpátky zemi srstnatými potomky!" odtušila jsem sarkasticky nad tím nápadem zoufale.
Ale mimozemšťan nadšeně souhlasil.
"Jo!"
Odmítavě jsem zvedla ruku.
"Tak to ani náhodou! Jsem rozhodně proti množit se s čímkoliv tady!"
Já si tu zoufám, a tohle cosi bez penisu se mne snaží ojet!
"Myslíš že je to hloupý nápad?" viditelně  posmutněla. "Víš, u nás, u Manale, vedou jen samci! Samice se bojí a poslouchají. Nápady samic jsou vždy moc hloupé!" povzdechla si smutně, jsk jí ten samec nejde.
"Nápady samic nejsou vždy hloupé!" protestovala jsem. "A můžeš být moje best-kamarádka," navrhla jsem smířlivěji. "Zrovna teď žádnou nemám!" pokrčila jsem rameny odevzdaně. Ať už byla čímkoliv, byla tím jediným, s čím jsem si mohla povídat. Nepočítaje žirafu, kterou jsem už dříve zamítla.
Nadšeně přikývla. "To je super nápad. Tak buď samec ty. A já budu poslouchat a rodit naše srstnaté potomky!' přikývla smířlivě.
"Zapomeň už na srstnaté potomky. I na to že ti budu dělat samce! Jen kamarádky!"
ukončila jsem dohady o našich rolích v xeno-sexu.
"Kamarádky!" přikývla trochu nechápavě s tím, co je to jako za vztah. "Dvě samice - ale kamarádky? Úplně bez potomků?"
Přikývla jsem.
"Mně říkají Natalie. Jak se jmenuješ ty?" usmála jsem se přátelsky.
"Tak dobře, kamarádky. Já jsem Zapadající-rudý-kotouč-hvězdy-Manal-barví-vrcholky-trav-v-rudé-ocásky," predstavila se mi.
"Ocásky??? povzdechla jsem si zoufale. "Něco kratšího nemáš?"
"Vesmírní pašeráci mi říkali Génius. Říkali, ty jsi náš Génius. Nepřemýšlej Génie a dělej co jsme přikázali! To bylo pěkné jméno! Říkalo, že jsem jako chytrá."
O tom jsem pochybovala, ale nechtěla jsem ji kazit nadšení vysvětlováním, co je sarkasmus.
"Budu ti říkat Zuzana!' rozhodla jsem.

-------------------------------------

Poznámka pod čarou:

Letět někam dvacet let, to je docela doba. Tak že jak velký je vesmír? Průměr naší galaxie je 105.700 světelných let. Hvězda s názvem Slunce leží přibližně 26.000 světelných let od středu. Druhá strana vesmíru, pokud to vezmeme lidově, nemusí být úplně na hranici galaktického pozemku. Kdyby to bylo podobně na okraji, jako se Sluncem, můžeme říct že šlo spíše jen o 50.000 světelných let.
Pak dvacet let cesty představuje deset-tisíc-krát větší rychlost, než je rychlost světla. Deset tisíc krát, to je úžasná, nepředstavitelná, přímo gargantuovská rychlost. Těch osm minut co se kodrcá světlo od slunce k zemi by tato loď  letěla pouhý mžik, pět setin vteřiny!
Na nejbližší hvězdu Proximu Cenatury cesta na 4 hodiny. Večer budete zpátky doma.
A dvacet let cesty na překonání poloviny galaxie! Bohužel, vesmír je fakt velký.

Ale jak bylo řečeno, Dilmun je již starší loď. Určitě existují rychlejší modely.