BESTie z vesmíru

Zájezd

Horší už to být nemohlo.
Loď byla o dost větší než Karavan, ale ne o o moc větší než velký autobus. Alespoň ne zevnitř. Přední čtvrtinu tvořil můstek, kam nebyl umožněn přístup nikomu z cizích. Tedy ani nám. Zbytek tvořila jediná kajuta pro posádku, ve které bylo nacpáno přes třicet pirátů. Dělilo se o deset spacích kójí u stěny, kde se mohlo spát jen střídavě na tři směny. O větší stůl vedoucí středem místnosti. okolo kterého se nedalo pořádně ani projít. A o jediný záchod umístěný na konci místnosti, který neměl ani dveře, ani závěs, ale za to byl ve výklenku uprostřed zadní stěny, kam bylo na něj odevšad vidět.
Jak jsme prolezli dovnitř zasáhl nás těžký zápach mnoha nemytých tel smíšený s pachem oleje a ozónu. A pak  šílené vedro, jako v tropech. Umělá atmosféra udržovala hodně přes třicet stupňů Celsia a vlhkost blížící se k maximu.
Začala jsem ze sebe strhávat oblečení.
"Samice na palubě?!" zašeptal kdosi z nich a skoro polovina si položila prst na krk v gestu zahánějící zlé.
"Samice na palubě přináší smůlu!" odplivl si nejbližší na boty souseda.
Byl poslední kterému se to podařilo. Vzápětí loď opustila kotviště a rychle ztratila gravitaci.
S hrůzou jsem pohlédla přes místnost na záchod, na jeho privilegované postavení v čele místnosti, vyvýšen nad úroveň stolu, jako trůn a polilo mne ještě větší horko, než zvládlo tropicky nastavené prostředí.
"Potřebuji čůrat!" zašeptala jsem zoufale k Susaně. "Jak dlouho poletíme?" optala jsem se s nadějí, že bych to mohla nějak vydržet.
"Osm až dvanáct hodin. Tam!" odpověděla mi.
Vydržela bych to tak osm až dvanácti minut. Proč jsem si neodskočila na karavanu, litovala jsem pozdě. Protože Susana spěchala, že musíme už jít, že už není čas!
Nemůžu přeci sedět polonahá před celym zájezdem pirátů!
"Musím!" zašeptala jsem úpěnlivě ke lvovi.
Loď již plně ztratila gravitaci a Susana mne přetáhla k trůnu.
Odvázala jsem od sebe jeden z šátků.
"Zakryj alespoň vchod!" požádala jsem ji, zatím co jsem se snažila zachytit, posadit se a připoutat k míse.
Susana použila šátek ale v beztížném stavu neměla oporu ani sama pro sebe a šátek měl snahu vlát kamkoliv, jen ne clonit.
Celá pirátská posádka se otočila k nám, zaujatá máváním šátku, a nechápavě hleděli na mne, jak se snažím vysvleknout.
Místnost utichla.
Zvedla jsem hlavu a pohlédla do třiceti párů očí, nepočítaje ty tvory, kteří měli další pár či čtveřici očí navíc, Ať už jimi skutečně viděli, nebo rozeznávali jen světlo či barvy.
Susana dál mávala šátkem jako trosečník mává na letící letadlo a pohyb barevné tkaniny poutal pozornost. Dívejte se sem! Halo, vidíte mne!!!
Pokusila jsem se usmát. Nevině a omluvně. A pak jsem zvedla ruku a zamávala.

Seděli jsme už přes hodinu u stolu a nudili se. Někteří hráli jakousi virtuální hru o peníze přes hologram na stole. Většina se bavila pokřikováním, krkáním, pohazovanim předmětů, povětšinou ostrých, odrazem přes stěnu, ve snaze zasáhnout někoho dalšího u stolu. Proti tomu bylo vzájemně plivání po sobě docela nevinnou hrou. Typický školní zájezd třídy plně grázlů a rváčů. Šprti seděli na můstku za pevnými dveřmi. A bohužel, jakýmsi nedopatřením, zavřeli mě i Susanu zde.
Jeden z důstojníků šťouchl do lva.
"Brácho, my se tady o vše dělíme! Jsme tu taková velká rodina! Rozdělíme si kořist i problémy. I o postel se s tebou dělím. Nikdo z nás neví kdy zgebne, že. Možná už za pár hodin, tak k čemu něco vlastnit!" zachechtal se.
Susana chápavě prikyvla. Ani ona nebyla zvyklá vlastnit věci.
"No jde o to, že máš samici. Normalně na loď samice nesmí, ale tobě ji povolili. Fajn. Nejsem pověrčivěj. Ale nadrženej, to zase jo. Tak že si ji půjčím do kóje. Však ti ji tam nechám, až se bude měnit směna na postel!"
"Třeba jo!" připustila Susana.
"Co?" nesouhlasila jsem.
"Nechceš si lehnout, odpočinout si?" optala se mně starostlivě.
"S nim určitě ne!" odmítla jsem. "To můžeš sama!"
Zamyslela se nad tím.
"No, já právě nemůžu! Mám přeci hrát samce!" připomněla mi. "Jen jedna z nás může být za samicí!"
"Vždyť je dvakrát větší než ty!" upozornila jsem ji nechápavě.
"To vadí?" optala se nejistě. "Nemám moc zkušeností s mimozemšťany!" připustila.
"Tys byla už s mimozemšťanem?!" optala jsem se jí.
"Ne!" zavrtěla hlavou. "Jen s tebou!"
"No každopádně s žádným s těch grázlů do kóje nepůjdu!" trvala jsem rozhodně na svém.