BESTie z vesmíru

Tanec

"Jau!" otočila jsem se od počítače. "Mohla bys ztlumit tu hudbu Susano, snažím se poslouchat romantický příběh a tobě to děsně řve!!! Je to zamilovaný příběh bipoda a tripoda," upřesnila jsem zápletku.
Susana se otočila.
"Cos říkala? Neslyším?" podívala se nechápavě.
"Počítači, ztlum hudbu!" přikázala jsem lodi a pak zopakovala. "Neslyším přes ten řev příběh o zamilovaných mimozemšťanech. Co má jeden dvě končetiny a druhý tři! Je to moc smutný!"
"Co je smutného na tom mít tři nohy?" nechápala.
"Víš co je v tom problémů? Ale na to jsi ještě malá!" mávla jsem rukou a otočila se zpátky k obrazovce.
"Vím co je pařit se! To ty nechceš potomky!" ohradila se Susana dotčeně.
"Chci sex, ne potomky! A sex se samcem!" upřesnila jsem své představy. "Ne s chlupatou holkou!"
"Co máš proti chlupaté holce?" zatvářila se dotčeně. "To ty jsi holá a ještě se za to stydíš!"
"No spíše už zarůstám. Potřebovala bych oholit!" pohlédla jsem na své nohy s despektem.
Má poznámka ji zmátla.
"Ty se holíš, abys byla holá, a pak to zakrýváš, protože se stydíš že jsi holá?" optala se nechápavě.
"Naopak zakrývám, kde jsem chlupatá. Holé ukazují!" nesouhlasila jsem.
"Tak se ohol všude a nebudeš se už stydět!" navrhla mi jednoduché řešení.
"Nazí jsou lidé, jen když se chtějí pářit!" protestovala jsem
"Ty se chceš pářit?" pohlédla ke mně zvědavě.
"Nejsem nahá. A myslela jsem před samcem! Mezi holkami je to jedno! Víš vůbec co je to romantika?" povzdechla jsem si. "Co to vlastně děláš?" pohlédla jsem na rozřezanou postel
"Zábavu!" vysvětlila hrdě.
"Já si čtu!" pokrčila jsem rameny. To mi jako zábava připadalo až dost. Byla jsem spíše studijní typ. Narozdíl od ní.
"Dělám zábavu pro nás obě!" vysvětlila hrdě.
"A co to znamená?" znejistěla jsem. "Toho se trochu bojím!"
"Holčičí hudba a tanec!"
"Já netančím!" upozornila jsem ji. "A v hudbě se také neshodneme!" zapochybovala jsem. "Počítači pusť nějakou pozemskou klasiku!" požádala jsem loď.
Z reproduktorů zazněla klasická hudba. Odhadovala bych to na Bethovena, i když jsem si tím nebyla jistá ani trochu.
"Tal tohle ne!" nesouhlasila jsem,  "Něco novějšího počítači! Rollingstine?"
Loď vyhověla a prostor vyplnil rychlý rytmus.
'To by šlo!" zaposlouchal se lev do rytmu a pak začala tančit. Tančit stejně divoce, jak duněla prostorem hudba. A beztížný stav, který očividně ovládala, její tanec umocnil. Létala prostorem.
Než jsme se nadála, připlula ke křeslu, ve kterém jsem seděla, a odpoutala mne z něj.
"Susano, ne!!" protestovala jsem marně a přitiskl se k ní. Bylo to jediné, čeho se dalo ještě chytnout.
Tančila se mnou prostorem, které plně ovládala. Vznášející se předměty jsme rozstřelili po karavanu, ale jinak jsem nikde nenarazila. Jak jsem získal jistotu, odvážila jsem se pustit a nechala se vést.
Tančila jsem a důvěřovala Susaně, že mne ochrání před mou vlastní nešikovností. Parket byl všude okolo, nahoře i dole. Smály jsme se a poletovalo vzduchem v divokém reji tance a hudby.

Když píseň dozněla, Susana nás obě v manévrovala k dílu, které před tím tvořila. Byla jsem úplně zpocená a vyčerpaná. Ale šťastná.
"Co to je?" pohlédla jsem na složitě vyřezávanou konstrukcí.
"Dotkni se toho!" pobídla mne.
Zkusila jsem to a ozval se tichý tón. Udeřila jsme silněji a tón byl hlasitější. Zkusila jsem to jinde a tón byl jiný.
Susana se přidala a změnila mé náhodně tóny v hudbu.
Hrály jsme čtyřručně na nástroj, jehož jméno jsem ani neznala.
Znovu jsem se rozesmála.
"To je úžasné Susano. Jsi tak šikovná!" pochválila jsem ji a zrychlila náhodnost svých tónů.
Lev se hned přizpůsobila a hudba začala být živější a rychlejší.
"Už chápu, proč ti říkali Génius!" smála jsem se s dětskou radostí.
Také se smála.
Cítila jsem jak se pevněji přitiskla ke mně. A najednou jsem cítila romantiku.
Po jednu, možná dvě vteřiny.
Pak se loď ponořila do absolutní tmy. Něco bylo špatně!!