Zhluboka Dýchej

(9) Jednu mu vlepím

,,Co je?"
,,Nechala jsem tam mikinu!" Koukám kolem sebe. ,,Tohle se vážně může stát jen mně!"
Dennyho to rozesměje. ,,Však se pro ni zítra stavíš." Uklidňuje mě.
,,Já vím, ale už jsem byla domluvená, že odpoledne strávím s Becky a né hledáním mikiny."
,,Ty něco vymyslíš." Poplácá mě po rameni.
Lehneme si a během chvilky jsme oba usneme.

Další den ve škole
Dorazíme před školu. Snažím se vymyslet plán na odpoledne. Becky mi nabídne, že se pro mikinu semnou staví, a tak není co řešit. Stoupneme si na chodbu a povídáme si. Kolem projde Dan s Liou za ruce a za nimi klasicky jejich parta. Teď už mě vážně nasral. Ještě včera se semnou líbal na záchodě a dnes už je to zase Lia? Zhluboka dýchej Vanes... zhluboka dýchej. Snažím se uklidnit. Je to prostě namistrovanej kokot, kterej si myslí že mu všechno patří. Mám chuť za ním jít a jednu mu vrazit. Takhle si semnou hrát nebude...

Celou přestávku nasraně sleduji jak ji drží a dává jí pusy na krk. Zachvíli bych byla schopná vybouchnout vzteky, a tak svůj pohled odvrátím někam jinam. Místo toho budu raději koukat do země. Zazvonění na hodinu pro mě v poslední době znamená záchranu. Sednu si do lavice a snažím se dávat pozor. Cinkne mi zpráva.

Dan: Něco pro tebe mám.

Hodím mu zobrazeno. Chci to vůbec? Možná radši ani ne... Další oznámení.

Dan vás začal sledovat na instagramu.

Drtím telefon v ruce a mám chuť ho někam odhodit. Zazvoní na přestávku. Ani se mi nechce na chodbu. Bohužel třídu musím opustit, protože matiku máme jinde. Přímou čarou jdu po chodbě rychlým krokem k učebně matiky. Někdo mě zatáhne za ruku do jiné třídy. Otočím se a uvidím Dana.
,,Ahoj Vanes." Usměje se.
,,Čau." Skřížím ruce přes hrudník.
,,Něco sis tam včera zapomněla... ale já to nejsem."
Obrátím oči v sloup. ,,Mikinu já vím." Vytáhne ji ze svého batohu a podá mi ji.
,,Dík." Vytrhnu mu mikinu z ruky a dám se na odchod.
Zase mě chytne za ruku a přitáhne si mě k sobě.
,,Chci něco za to." Pousmejě se a podívá se mi do očí.
,,To jako vážně?" Zvednu obočí.
Nastaví pusu na polibek.
,,Zasloužil bys možná tak pořádnou facku." Vyvlíknu ruku a uteču pryč. Slyším jak na mě volá. ,,Vanes počkej!" Nereaguju a vběhnu do matiky. Zbytek dne se mu vyhýbám.

Po škole
Všichni jdeme společně (já, Becky, Denny, Tom, Maya a Sally). Vyjdeme před školu a já zase vidím Dana s jeho partou.
,,To je snad zlej sen, schovejte mě prosím!"
Ostatní se začnou smát a snaží se mě zakrýt. Marně.
,,Vanes!" Uslyším Dana.
Přijde k nám a vytáhne si mě bokem. ,,Dlužíš mi tu pusu."

Teď se všechny zraky lidí před školou upínají na nás a čekají, co bude.
,,To by sis jí musel nejdřív zasloužit." Vlepím mu facku.
Ostatní si kolem šeptají a někteří se i potichu smějí.
Překvapeně se na mě podívá.
Falešně se usměju a jdu za Becky. ,,Můžem." Vypadá taky překvapeně, ale zároveň se usmívá.
Po cestě si povídáme o tom jak jsem mu flákla a jak se na nás všichni koukali.
,,Ani nevíš jak moc uvolňující to bylo!" Vydechnu si.
,,Pořádně si mu to nandala Vanes!" Zasměje se a obejme mě. ,,Flákla si Danovi! Nejpopulárnějšímu klukovi na škole, myslí si jak mu patří každá holka, která kolem něj jen projde a tys ho teď předevšema odkopla!" Vykřikne.
,,Kdyby u nás existovaly školní noviny, zařídila bych, aby to bylo na první straně! Jen si to představ Vanes! První kopačky Dana Burtona a rovnou před celou školou! To by si přečetl úplně každej!" Smějeme se a vymýšlíme hovadiny.

Přijdeme ke mně domů a nastane trochu dusnější atmosféra.
,,Asi bys měla něco vědět..." Zesmutní Becky.
Pozorně poslouchám.
,,Nechtěla jsem to zatím moc nikomu říkat, ale za 14 dní se stěhujeme..." Řekne a skloní hlavu, jde vidět jak se jí do očí hrnou slzy.
Pevně jí obejmu. ,,Je to hodně daleko?" Zeptám se smutně.
Nic neodpoví jen přikývne.
,,Slib mi že si budeme často volat." Podívám se jí do očí.
,,To si piš! Nenechám si přece ujít až dáš zase někomu kopačky!" Utře si slzy a usměje se.
,,Takže nás čeká posledních 14 dní společně?" Zeptám se a podívám se do země.
,,To znamená že si je pořádně užijeme!" Zvedne mi Becky hlavu.
,,Máš pravdu! Neměli bychom ztrácet čas hroucením se z toho, čeká nás ještě krásných 14 dní!" Chytnu jí za ruce a běžím do obývaku. Zapnu na televizi píšničky na plný pecky.
,,Trochu tance na zlepšení nálady?" Podívám se pobídavě na Becky.
,,To si piš!"
Odhodím ovladač a společně tancujeme.

Vyčerpaně skočíme na sedačku. Trochu hudbu stlumím.
,,Tak tanec bychom měli... co teď?" Zeptám se.
,,Pečení dortu poslepu!?" Navrhne Becky.
Chvíli se vydýcháme a pak pokračujeme v našem holčičím dni. Večer hodně dlouho kecáme v posteli. Hlavním tématem je Dan. Střídáme se ve vymýšlení nápadů, jak to teď bude.
,,Věříš tomu, že mi teď ani nechybí?" Zasměju se.
,,Vážně!? Ani jehooo... TEPLÉ JEMNÉ RTY!?" Začne se smát a snaží se mě zlechtat.
,,Jó dobře tak možná trochu mi chybí."
,,Já to věděla!" Přestane mě lechtat a zpátky si lehne. Usneme z ničeho nic.

***
Dobré ráno zlato. Rozespale otevřu oči. ,,Dane!?" Posadím se a on mě začne vášnivě líbat. ,,Ani nevíš jak si mi chyběl..."
,,Vanes? Halooo? Země volá Vanes!"

***
Probudím se a uvidím Becky jak se uculuje.
,,Aha byl to jen sen..." Pochopím po chvilce.
,,Měla ses vidět!" Začne se smát. Podívám se za sebe a vidím polštář, kterej je celej oslintanej. Ušklíbnu se.
,,Doufám že měl polštář stejný rty jako Dan. A teď vstávat ať stihneme školu." Řekne a vyskočí z postele.
U snídaně si ze mě celou dobu utahuje.
,,Ooo Dane ani nevíš jak si mi chyběl!" Usměje se.
,,Když ono to bylo tak reálný!" Naštvaně se zakousnu do rohlíku.
Doufám že to bylo naposled co se mi o něm zdálo...

Dojíme snídani a vydáme se do školy. O přestávce neřešíme nic jiného než to, že Denny byl včera se Žanet venku. Moc nám toho nechtěl prozrazovat, ale prý si to užili. Pak s holkama řešíme dnešní prespávačku u mě doma. Co budeme dělat a že společně půjdeme po škole nakoupit nějaké jídlo. Celý den za mnou lidi chodí a vyptávají se mě na Dana. Je pravda že jsem ho tu dnes ještě neviděla. Vzpomenu si na včerejšek. Doufám, že za tu facku nebude až moc naštvanej.

Dan se objeví ve dveřích a celá chodba ztichne. Namíří si to rovnou ke mně.
,,Sakra..." Řeknu potichu.