Zhluboka Dýchej

(16) Místo lásky

Usměju se když vidím východ. Vyběhneme ven, ale tím to zdaleka nekončí.
,,Koledujeme si o průser." Pošeptám mu. On se na mě usměje a odpoví. ,,Když budeš semnou nemůže se nic stát." Chytne mě za ruku a vede mě někam do lesa.
,,Dane kam to jdeme?" Zeptám se nervózně.
,,Někam kde nás nenajdou."

Jdeme už asi 15 minut někde lesem ve tmě, takže kdyby mě tu teď nechal, s největší pravděpodobností se poseru strachy.
,,Jsme tu." Zahlásí.
Rozhlédnu se ale stejně nic nevidím, poznám tak leda to, že stojíme na nějaké louce. Pozoruju Dana jak něco chystá na zemi.
,,Chceš pomoct?" Zeptám se nejistě, protože vlastně ani nevím co dělá.
,,Jestli chceš můžeš nasbírat nějaké klacky." Vydá se zpátky do lesa.
Jdu za ním abych mu pomohla. Pochytáme pár klacků a vrátíme se na louku. Vytáhne z kapsy zapalovač a dřeva zapálí. Konečně jde alespoň trochu vidět. Nejspíš to nebude stačit. Znovu posbíráme klacky v lese a přiložíme je na oheň.
,,Musím na záchod." Řeknu a odejdu pryč.
Přisahám netrvalo mi to ani 5 minut. Vrátím se zpátky a vidím Dana s cigaretou v ruce...

,,No tak to v žádným případě." Zasměju se a cigaretu mu vytrhnu.
,,Zkoušelas to vůbec někdy?" Zeptá se a usměje se.
,,Vlastně ne." Odpovím a prohlížím si cigaretu. Zajímalo by mě co je na tom tak hrozně dobrého... Popotáhnu si a zakuckám se. ,,Fuj dej ten hnus ode mě!"
Oba se začneme smát.
Odebere mi cigaretu z ruky a odhodí ji do ohně. Vezme mě kolem pasu a přitáhne si mě blíž.

,,Co všechno si ještě nezkoušela?" Podívá se mi do očí a pousměje se.
,,Je toho tolik, že ani nevím." Vezmu ho kolem krku a políbím ho na rty. Přesune ruce na můj zadek a vyhoupne si mě do náruče.
,,Tebe se ani ptát nebudu, vím že si zkoušel všechno."
Usměju se. ,,Seš si tím úplně jistá?" Zvedne obočí. ,,Na sto procent."
,,Když myslíš." Vášnivě mě začne líbat...

,,Už je čas jít." Pošeptám mu.
Pustí mě na zem. Oheň už skoro dohořel. Chytne mě za ruku a jdeme zpět na naše ubytování. Nechápu jak se tady může vyznat, ale zvládneme dojít zpátky. Teď začíná fáze 2 dostat se na pokoj... Stačí, aby se nám to podařilo stejně jako předtím. Asi máme štěstí. Podaří se nám dostat zpátky k mému pokoji a než odejdu za dveře, políbím ho.

Ráno
Dneska u snídaně nikdo nic neříkal. Asi nás vážně neslyšeli. Odjíždíme až večer, takže nás čeká další výlet. Učitelé zase naplánovali okruh. Nachystáme se na výlet a zároveň už si musíme zabalit věci. Tašky nahážeme do kufru autobusu a vyrazíme na další túru. S Danem jdeme celou dobu spolu. Všimne si že vepředu jsou Maya a Tom.
,,Jsou spolu nebo ne?" Zeptá se mě.
,,Zatím asi ještě ne." Pokrčím rameny.
,,Tak jim trochu pomůžeme." Usměje se a vydá se k nim.

,,Zdarec nechcete jít s náma někam až se vrátíme zpátky?" Zeptá se jich Dan. Já na něj vrhnu nechápavý pohled, protože se zatím nedomluvil ani semnou. Tom a Maya se společne domlouvají, nakonec přikývnou.
,,Dobrá tak se pak ještě domluvíme." Řekne Dan a vrátíme se zpět dozadu.
,,Promiň měl jsem se nejdřív zeptat tebe."
,,Vpohodě." Odpovím a usměju se.
,,Půjdeš?"
,,No samotného tě jít nenechám." Nahnu se k němu a dám mu pusu na tvář.

Náš výlet zakončíme ještě poslední procházkou města. Kousek od nás jsou i Žanet a Denny. Jdeme vedle sebe a povídáme si.
,,Taky už vás tak bolí nohy?" Zeptá se Žanet.
,,Jo!" Odpovím. Kluci se po sobě podívají, usmějou se a chytnou nás do náruče.
,,Tak co holky už je to lepší!?"

,,Jo!" Zavoláme zarás.
Chvíli nás nesou, pak učitelky zavelí, že tady počkáme na autobus, který pro nás přijede. Položí nás zpátky na zem. Netrvá to ani tak dlouho a autobus přijede. Jdeme se usadit. Tentokrát zůstaneme popárovaní kluk holka.

□ Já a Dan _ Samuel a Sally □
□ Žanet a Denny _ Tom a Maya □

Celou cestu prospím. Minulou noc jsem bloudila po lese a pak celý den chodila. Koho by to neunavilo? Autobus zaparkuje před školou. Rozespale otevřu oči. Podívám se na Dana, taky usl. Probudím ho a všichni vystoupíme z autobusu.
,,Musím si dát domů věci, napíšu ti."
,,Dobře." Odpoví rozespale.
Rozloučím se i s ostatními a vyrazím domů. Rodiče mě přivítají s otevřenou náručí. Obejmu je a jdu si dát věci do pokoje. Mamka zaklepe na dveře.
,,My už jdeme spát Vanesko, popovídáme si o tom zítra. Dobrou noc."
,,Dobrou." Usměju se a mamka zavře dveře.
Napíšu Danovi jak je na tom.

Já: Už můžu.

Dan: Ok dej mi chvilku, budu čekat pod oknem.

Rychle se ještě převleču. Je tam celkem teplo. Dám na sebe tepláky a Danovo tričko. Ještě pořád voní jako on... Rozplývám se nad jeho vůní. Teď ale vymyslet jak se dostat ven. Měla bych jít dveřmi? Co když si toho rodiče všimnou, určitě by nebyli rádi, že jdu takhle pozdě ven. Je tu druhá možnost. Vykouknu z okna. Nebudu kecat není to úplně nízko. Jak to ti kluci dělají? To sem jako lezou přes garáž nebo jak? Je to asi jediná možnost, ale ani ta není přesně pod mým oknem.

Behem chvilky se tu objeví Dan. Sleduje co vymýšlím a směje se mi. Přijde mi na pomoc. Pozoruju jakým způsobem se ke mně dostane. Měla jsem pravdu. Musím se dostat na garáž jinak to nejde. Kdybych kolem okna neměla to zábradlí nikdy by se ke mně nedostali. Pevně se ho chytnu a spustím se mírně dolů. Na garáž dosáhnu jen pravou nohou. Levou mám ve vzduchu. Dan mi pomůže, abych nespadla.
,,Dá se to i seskočit, ale radši to vezmeme tudy." Pošeptá a já ho následuju.
Sleze po plotu a pomůže i mně. Konečně znova na zemi. Co ti kluci nevymyslí, jen aby se dostali k holce do okna.
,,Ahoj." Pošeptám.
,,Ahoj, můžem?"
Přikývnu.

Sejdeme se u Toma před domem. Maya už tu je. Pozdravíme se.
,,Tak kam půjdem?" Zeptá se Maya.
,,O jednom místě bych věděl." Odpoví Dan a podívá se s úsměvem na mě. Hned je mi jasné co má v plánu. Zase ten žebřík. Vylezeme na střechu školy.
,,Stejně tohle místo miluju." Řeknu a Dan mě chytne zezadu kolem pasu. Zachvíli se za námi vyhrabe i Maya a hned za ní Tom.
,,Tak sem chodíte trávit večery?" Řekne.
,,Bylo tady naše první rande." Odpoví Dan a políbí mě na krk.

,,A co vůbec vy? Jak to mezi sebou máte?" Zeptám se.
Nejistě se na sebe podívají.
,,Flašku tady sice nemám... ale právě teď ti Tome zadávám úkol, aby si políbil Mayu." Řekne Dan.
Tom se na Mayu podívá chytne ji za tvář a dlouze ji políbí.
,,Odteď to tu pojmenujeme místo lásky!" Zakřičí Dan a políbí mě.
Nachvíli si ještě všichni sedneme a povídáme si. Pak postupně slezeme dolů po žebříku. Takhle jsem se už dlouho nenasmála. Procházíme se ulicemi.
,,Ale ale ale... koho pak to tu máme?"
,,Holky, utečte!"