(10) Dluh zplacen

60 7 0
                                    

Přijde ke mně bez jediného zaváhání, chytne mě za ruku a táhne pryč. Tom mě chytne za druhou ruku a zastaví nás.
,,To je dobrý Tome, budu vpohodě." Řeknu tiše.
Nesouhlasně nakonec pustí moji ruku. Dan mě vleče dál. Nepromluví ani slovo, prostě jen jde a táhne mě za sebou. Dovleče mě do prázdné třídy a zavře nás. Snažím se vypadat klidně. Sedne si na lavici. Vidím zlost v jeho očích. Posadím se vedle něj a nervózním hlasem řeknu. ,,Promiň za tu facku."
Pousmejě se a zlost v jeho očích trochu vymizí. ,,To je dobrý." Konečně promluví. ,,Nesere mě to, že teď vypadám před ostatníma jako kokot, sere mě, že se mi vyhýbáš Vanes."
Cítím z jeho hlasu lítost. Co se to děje? Od kdy Danovi záleží na tom jestli se mu holka vyhýbá. Chytnu ho za tvář a políbím ho na rty. ,,Dluh zplacen." Usměju se a seskočím z lavice.

Vratím se k ostatním a všichni napjatě čekají až jim povím co se dělo. ,,Jen jsme potřebovali něco vyřešit." Zadívám se do země a pousměju se. Zazvoní na hodinu a po dlouhé době nemám potřebu se hnát do své lavice.

Po škole
Tom nám nabídne, že nás hodí do města. Kdo by odmítl odvoz? Nasedneme do auta a jedeme směrem k městu.
,,Díky Tome!"
Vysadí nás kousek od obchodů kam míříme. Samozřejmě se jako první vrhneme do obchodu s oblečením. Holky si nakoupí celkem dost hader. Já si nakonec vyberu jen kalhoty. Rychle vběhneme ještě do obchodu s potravinami. Brambůrky, pití, sladkosti vše co práva párty potřebuje. Nasedneme na bus a vyrazíme ke mně domů. Před domem na nás čeká překvapení. Celkem velká krabice.

Chvíli na ní jen tak koukáme.
,,Kdo to otevře?" Zeptá se Maya.
,,No asi já." Odpovím a pomalu nadzvedávám víko krabice.
,,No to mě poser!" Vykřikne Sally. Krabice je plná alkoholu a nahoře je papírek s nápisem.  *UŽIJTE SI TO HOLKY* Papírek otočím. V rohu je další nápis *OD TOMA*
,,Já se z něj jednou fakt zblázním." Vezmeme krabici a všechno jídlo a pití odneseme do kuchyně.
,,Tak a párty může začít!"

Večer
K večeru nanosíme matrace a peřiny do obýváku a rozložíme je na zem. Zhasneme světlo a všichni si lehneme. Máme toho tolik na probrání, že snad prokecáme celou noc. Zítra je stejně víkend, takže je to všem jedno. Becky se rozhodne, že o stěhování řekne i holkám, pak probíráme Dana a co se dnes teda dělo, když mě odtáhl pryč.
Kecáme asi do 3:00. Pak postupně každá z nás usne.

Ráno se probudíme asi někdy kolem 10 hodiny. Udělám nám tousty a doprobereme co jsme v noci nestihli. Na oběd holky musí být doma a tak je čas se rozloučit. Po jejich odchodu mě nečeká nic jiného než uklízení. Rodiče se za pár dní vrátí a asi by nebyli nadšení kdyby to tu takhle viděli. Mamka mi zrovna zavolá jestli je vše v pohodě. Odpovím že jo, a tak hovor moc nenatahuje. Zároveň bych měla zavolat Tomovi a poděkovat mu za tu krabici. Vytočím jeho číslo, ale nebere to. Nejspíš prostě nemá čas. Položím telefon na bok a dál se věnuji uklízení.

Už je večer, takže si jdu lehnout.
,,To jsem vážně celou sobotu zabila uklízením!?" Řeknu a vyčerpaně si lehnu do postele. Zazvoní mi telefon.
,,Ahoj" Ozve se. Konečně volá Tom.
,,Ahoj, chtěla jsem ti jen poděkovat za tu krabici."
,,Nemáš vůbec za co." Odpoví, ale zní divně, jako kdyby se něco stalo.
,,Děje se něco?" Zeptám se.
,,No takhle ti to řeknu mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu..."
,,Pokračuj." Pobídnu ho.
,,Ta dobrá je, že Dan už není s Liou." Okamžitě mi na tvář naskočí úsměv, ale ten se během okamžiku vytratí.
,,Ta špatná je, že jsem ho včera viděl jak jde ke Katherine..."
Chvilku mlčím pak se zmůžu na odpověď. ,,Dobře děkuju za info." Zavěsím.

Abych vás uvedla do obrazu Katherine je další populární holka z naší školy. Zkráceně jí všichni říkají Ket. Jak bych jí popsala pár slovy... toxická mrcha.

_________________________________________Dokázala mít 10 kluků najednou

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

_________________________________________
Dokázala mít 10 kluků najednou. Jakmile se to dozvěděli... domlátili se do krve. Kdyby jste se ptali koho si nakonec vybrala... ani jednoho, našla si jiné. O dalších nechutnostech, které dělá se s vámi radši nebudu bavit.

Odhodín telefon a snažím se na to nemyslet. Nejsem tak blbá, vím že puzzle k ní domů skládat nešli. Nechci si představovat, co se dělo, a tak vezmu svůj notebook a pustím si film. Po chvilce mě to přestane bavit, a tak ho zaklapnu a jdu spát.

Nedělní ráno není ničím zvláštní až na to, že se po dlouhé době domů vrátil bratr. Ten mě ale jen pozdraví a odejde do pokoje, takže vlastně jako by tu nebyl. Sednu si do pokoje na židli a přemýšlím, co budu dělat. Ozve se ten známý zvuk. Zase se ke mně hrabe někdo přes okno.
,,To neumíte používat dveře!" Zakřičím. Otočím se k oknu a chvíli se stažím rozeznat, kdo to je. Málem bych ho nepoznala.
Otevřu okno. ,,Ty jsi ten kluk ze záchodu, když jsme byli u Jamese žejo?"
Vklouzne dovnitř. ,,Přesně tak... jmenuju se Samuel, ale můžeš mi říkat jen Sam."
,,Vanessa." Představím se.
,,Tvoje jméno znám až moc dobře." Zasměje se a sedneme si na postel.
,,Jak vůbec víš kde bydlím?"
,,Bavím se s Tomem, potřeboval jsem ti něco vyřídit, ale on dnes nemá čas, takže jsem sem musel jít já."
Přikývnu a poslouchám co mi řekne.
,,Měla bys vědět, že se zároveň hodně bavím s Danem a to je taky důvod proč tu jsem..."

Zhluboka DýchejKde žijí příběhy. Začni objevovat