Zhluboka Dýchej

(23) ,,Ušili to na nás."

Do očí se mi nahrnou slzy. Než abych cokoliv řekla, raději vyběhnu ven. Proběhnu přes vchodové dveře, ale moc daleko nedoběhnu. Podlomí se mi nohy a zhroutím se na zem.

Pohled Dana
,,Slez ze mě!" Odstrčím Tess, ale už je pozdě.
Vyběhnu za Vanes. Nevím kam šla, ale rozhodně nezůstala vevnitř. Zabouchnu za sebou dveře a rozhlížím se po okolí. Vanes sedí na zemi se skloněnou hlavou. Co jsem to provedl. Neměli jsme sem vůbec chodit nic z toho by se nestalo. Doběhnu k ní. Ani se na mě nepodívá.
,,Vanes, vím co si myslíš, ale nebylo to tak jak to vypadalo. Celou dobu jsem se bránil, pak vzala mou tvář a políbila mě, já nechtěl, vždyť mám tebe, proč bych to dělal!?" Snažím se jí to vysvětlit, ale nevím jestli mě vůbec poslouchá.

Pohled Vanes
Snažím se věřit tomu co Dan říká. Zároveň ale znám jeho minulost, takže vím že to není nemožné. Konečně se zvednu. Chvíli koukám do země, pak se mi povede navázat oční kontakt. Přes ty ubrečené oči vidím dost rozmazaně. Nejradši bych mu jednu vrazila. Zvednu ruku a nachystám se na facku, ale pak ji bezmocně pustím zpátky dolů. Nedokážu to... Tenkrát to bylo jiný. Teď přede mnou stojí člověk, kterého opravdu miluju a i když mě hodně zklamal nedokážu mu ublížit.

Pohled Dana
Koukám se do jejich ubrečených očí. Zasloužím si tu facku, kterou mi chtěla dát. Klidně bych jich schytal několik jen, aby se tohle celé nestalo. Chytnu ji za ruce, ale ona se vyvlíkne a běží pryč. Tahle párty mi za to nestojí. Vyběhnu za ní.
,,Vanes počkej!" Volám ale nic.
Běží bez zastavení dál.

Pohled Vanes
Potřebuji být chvíli sama. Snažím se mu utéct, ale je rychlejší. Stihnu doběhnout ke mně domů. Zamču a zavřu se v pokoji. Vím, že nebude zvonit. Je pozdě večer a myslím si, že moje rodiče by nebyli úplně nadšení. Stalo se přesně to, co jsem čekala. Během chvilky uslyším klepání na okno. Neotevřu, hlavu si schovám pod peřinu.
,,Vanes prosím!" Slyším jak volá, ale nereaguju.
,,Nech si to vysvětlit!" Pořád slyším jak na mě volá.
Pak se ozve to nejhlasitější.
,,Vanes! Miluju tě chápeš to! Miluju tě!" Zakřičí.
Zničehonic je ticho. Ležím v posteli a nemám odvahu se na okno vůbec podívat. Tohle bylo poslední co jsem slyšela. Nic dalšího už se neozvalo. Asi to vzdal...

Za půl hodiny mi cinkne zpráva. Kouknu na telefon, ale na moje očekávání to není Dan. Tom chce, abych mu zavolala. Vytočím jeho číslo.
,,No?" Řeknu ubrečeným hlasem.
,,Vanes co to vyvádíš?" Zeptá se zmateně.
,,Já co vyvádím?"
,,Vanes měla by sis ho vyslechnout."
,,Proč, co když je to pravda! A já jsem se zamilovala do toho největšího kokota, kterej si mě jen obmotal kolem prstu a teď už jsem mu zase ukradená..."
Chvíli je ticho.
,,Vanes vy jste pak odešli, ale oni se o tom bavili, bylo to všechno naplánovaný, ušili to na vás."
Chytnu se za hlavu. Má pravdu měla bych si ho vyslehnout, přece nebudu věřit nějaké populární kundě víc, než klukovi kterého miluju. Proč mě to předtím nenapadlo...
,,Kde ho najdu?"
,,Říká se tomu Místo lásky." Zasměje se.
,,Děkuju Tome za všechno!" Tipnu to. Vyběhnu ven. Je brutální zima, ale všechno je mi jedno. V krátkých šatech se ve větru hrabu po žebříku na školní střechu.

Rozhlédnu se. Nikde nikdo. Nejspíš bude vzadu. Pomalými kroky se sunu na druhou stranu střechy. Uvidím Dana.
,,Ahoj..." Pozdravím ho a sednu si vedle něj.
,,Ahoj." Pozdraví mě nazpátek a trochu se pousměje.
Opřu si hlavu o jeho rameno.
,,Tak povídej. Chci vědět jak to bylo, ať už se stalo cokoliv."
Řekne mi přesně, co se stalo.
,,Tom mi volal..." Přeruším ho.
,,A?" Podívá se na mě.
,,Ušili to na nás." Odpovím.
,,Bylo mi to jasný. Neumí nic jiného než kazit štěstí ostatních." Usměje se a pohladí mě po tváři.
,,Promiň měla jsem ti věřit." Pošeptám.
,,A já se měl víc držet u tebe." Políbí mě na rty.

Naskočí mi husí kůže. Zima už začíná být pěkně vlezlá. Položí mi ruku na stehno.
,,Můžeš si kdykoliv říct o mikinu, když ti bude zima." Přetáhne si ji přes hlavu a navleče ji mně.
,,Lepší?" Usměje se.
,,Děkuju." Odpovím a vstanu.
Zvedne se zamnou a společně slezeme dolů ze žebříku. Doprovodí mě domů. Před dveřmi se rozloučíme.

Další den ráno
*
Cítím něžné ruce. Jemně mě hladí po stehně. Pak zajedou mezi nohy. Pousměju se.
,,Dobré ráno." Ozve se.
Tenhle hlas bych poznala všude. ,,Ahoj Dane..."
*
Zazvoní budík. Otráveně se rozhlídnu kolem sebe. Zase jen podělanej sen. Jdu se nachystat do školy. Celé ráno se usmívám, nedokážu přestat myslet na ten sen. Tentokrát mě veze mamka. Přijedeme před školu. Uvidím Dana, už na mě čeká. Usměju se.
,,Hezký den Vanesko." Zasměje se mamka.
,,Díky." Odpovím a vystoupím.
U školy kromě Dana stojí holky z včerejší párty. Napjatě čekají, co se stane. Nejspíš si myslí, že nás vztah skončil. Rozběhnu se a skočím Danovi do náruče. Pevně mě sevře a políbí mě na rty. Pak mě chytne za ruku a společně se vydáme dovnitř. Koutkem oka vidím, jak se na mě Tess vztekle kouká. Nevěnuju jí ani krátký pohled, místo toho se usměju a směle pokračuju dál.

O přestávce se hrabu ve své skříňce. Nemůžu najít tu učebnici, kterou potřebuji. Tess naštvaně práskne skříňkou vedle mě. Trochu se leknu a nechápavě se na ni podívám. Vrazí do mě rukama.
,,Nebudeš to mít tak lehký. Nakonec dostanu to co chci." Usměje se.
,,To se ještě uvidí." Zavřu skříňku a snažím se vklidu odejít.
Bohužel marně.
,,Kam si myslíš, že jdeš!" Zakřičí, zatáhne mě za ruku a přirazí mě ke skříňce.
Všechny pohledy se otočí na nás. Přiblížím se k jejímu obličeji a kouknu se jí do očí.
,,Víš že to nemůžeš vyhrát." Pošeptám.
,,Já nikdy neprohrávám." Odfrkne si.
,,Vsadíme se?" Falešně se usměju.
,,S tebou se nevsázím." Odvrátí zrak.
,,Máš strach že prohraješ, chápu." Zasměju se, odtrhnu její ruku a dám se na odchod.
,,Ty mrcho!" Slyším jak na mě volá. Zastavím se a otočím se k ní. ,,Říkala si něco, nějak blbě jsem tě slyšela."
,,Nemáš právo si na mě dovolovat!" Štěkne a rychlým krokem jde ke mně...