Zhluboka Dýchej

(28) Dovolená?

,,Vanesko zlatíčko co se stalo!?" Obejme mě.
,,Neboj mami všechno ti vysvětlím, už je to dobrý. Dan zavolal kluky a společně mě zachránili." Odpovím.
Vrhne se na Dana a pevně ho obejme. ,,Děkuju."
Ten překvapeně kouká.
Musím se pousmát.
,,Není za co." Obejme ji nazpátek.
,,Pojďte rychle dovnitř, ať se vám ještě něco nestane."
Taťka za náma vystřelí na chodbu.
,,Díky bohu že jste zpátky."
,,Dobrý den." Pozdraví ho Dan.
,,Čau." S úsměvem odpoví taťka. Sedneme si na gauč. Nevím jestli úplně mamce chci říkat pravdu. Hrozně by to řešili, a tak to svedu na tu partu co se pohybuje po městě a tenkrát zmlátili Dana. Pak si všichni oddechneme. Taťka zapne televizi... fotbal jak jinak. Chvíli tam sedím. Dana to samozřejmě zaujalo.

Vzpomenu si, že jsem vlastně ještě neviděla tu ránu a ráda bych si trochu opláchla vlasy, musím je mít od krve. Navíc, sprcha mi udělá dobře. Zvednu se a dám se na odchod. Dan sleduje jak odcházím.
,,Asi bych měl jít za ní co?" Zeptá se taťky.
Ten přikývne a zasměje se.
Dožene mě.
,,Klidně ses mohl koukat, stejně se jdu sprchovat." Otevřu dveře od pokoje.
,,To je dobrý, radši dohlédnu na tebe." Odpoví.
Mamka už uklidnila všechen bordel, kterej tu Tess udělala. Zavřu dveře a jdu ke skříni. Hledám něco na sebe. Dan mezitím skočí do mé postele. Konečně najdu to co chci a když se otočím zpátky, Dan je bez trička a pobídavě se na mě usmívá.
,,Ne, vůbec na to nemysli." Řeknu. Zvedne obočí a ještě víc se usměje.
,,Já tě tak hrozně nenávidim." Zasměju se, otočím zámkem a jdu k němu." Chytne mě za krk a vášnivě mě políbí.
,,Vím že mě miluješ." Pohladí mě po tváři.
,,Jo?" Žduchnu do něj, aby si lehl.
,,Víš co mi to připomíná?" Zasměje se.
,,No?" Přejíždím rukou po jeho břišácích.
,,Chceš ulevit od bolesti?" Zopakuje větu, kterou jsem mu tenkrát řekla, když byl zraněný.
Protočím oči v sloup.
,,Takže... chceš ulevit od bolesti?" Podívá se mi do očí.
,,No víš ta hlava hrozně bolí takže..." Pousměju se.
,,Ale teda nevím... co když to tímhle ještě zhorším." Pozoruje mojí ruku.
,,Máš pravdu, asi bych přeci jen měla jít raději do té sprchy."
,,Ona ta sprcha určitě bude lepší než tohle..." Chytne mě a položí na polštář.
,,Na 100%." Odpovím a nechám se unášet jeho příjemnými doteky...

Pomalu mi vyslíká kalhoty. Pak drobnými polibky pusinkuje mé břicho. Postupně sjíždí níž. Stáhne mé kalhotky úplně a odhodí je na zem. Zhluboka se nadechnu. Rukou přejede přes mé stehna až mezi nohy. Pousměju se. Dvoumi prsty zajede dovnitř a postupně zrychluje. Zapřu se o rám postele. Použije i jazyk. Úplně zapomenu na všechnu bolest. Potichu vzdychnu. Usměje se a pokračuje...

,,Kurva!" Ozve se.
Leknu se a rychle se přikryju.
,,Co to bylo?" Rozhlédnu se kolem.
Dan se zvedne a jde k oknu.
,,Denny?" Pozoruje ho jak leze pryč od okna.
,,Doprdele." Řeknu, obmotám kolem sebe deku a jdu taky k oknu.
Otevřu ho.
,,Sorry lidi!" Zavolá a snaží se co nejrychleji slézt dolů.
,,Vpohodě!" Zasměju se a okno zavřu.
,,Jak moc velkou smůlu na tohle máme?" Obmotá kolem mě Dan ruce a usměje se.
,,Vetší už snad mít nejde." Položím mu hlavu na hruď.
,,Musíme někam, kde nás nikdo nevyruší..." Zamyslí se.

,,Řidičák ještě nemám, ale mohli bychom někam letět..."
,,Cože?" Překvapeně se na něj podívám.
,,Chtěla bys?" Zeptá se mě.
Chvíli váhám. ,,Dane... moc ráda bych, ale budu si teď nejspíš muset koupit nový telefon a nevím jestli zvládnu našetřit i na dovolenou..." Odpovím a skloním hlavu.
,,A kdyby se stal zázrak?" Zvedne mi ji zpátky.
,,Možná." Políbím ho.
Usměje se. ,,Jen si to představ. Sami dva někde na pláži..."
Pohladí mě ve vlasech. ,,Kam bys vlastně chtěla?"
,,Kamkoliv kde budeš ty." Odpovím. Pousměje se. ,,Teď vážně, kam?" Zeptá se znovu.
,,Někam na ostrov." Hraju si s jeho vlasama.
,,Na ostrov říkáš..." Znovu mě políbí.

Nejvíc bych si přála, aby tu přespal. Bohužel ale musí domů. Rozloučíme se a on odejde. Nejspíš budu mít teď dlouho strach otevřít okno. Možná mě děsí už jen to, že jsem sama v pokoji. Odejdu za rodičema. Koukají na film. Kupodivu nespí. Sednu si k nim. Společně to dokoukáme, a pak si jdu umýt ty vlasy. Lehnu si do postele a během okamžiku usnu.

Ráno
Nesnáším vstávání do školy. Rychle se upravím a jdu si pro svačinu. Dnes mám celkem dost času, takže si stihnu dát i snídani. Mamka si sedne vedle mě.
,,Jak ti je?" Prohlíží si mou hlavu.
,,Už líp." Usměju se při vzpomínce na včerejšek.
Dojím snídani a talíře odložím do umyvadla.
,,Měj se mami!" Zavolám při odchodu z kuchyně.
,,Počkej!" Zavolá zpátky.
Vrátím se za ní. ,,No?"
,,Malém bych zapomněla." Podá mi obálku.
,,Co je to?" Prohlížím si ji.
Nikde žádnej nápis, prostě obyčejná bílá obálka.
,,Ráno ji sem donesl Dan, řekl, že musí něco zařídit, tak jestli bych ti to mohla předat." Odpoví.
,,Musel tu být hodně brzo." Opatrně rozbaluju obálku.
,,Nechci tě rušit zlato, ale nečeká na tebe někdo?"
Kouknu na hodiny.
,,Sakra!" Vyběhnu k botníku.
Rychle se navleču do bot. ,,Ahoj!" Zavolám a zavřu za sebou dveře. Naštěstí mají zpoždění i ostatní, a tak mám čas nahlédnout do obálky. Vytáhnu papír.
,,Já se z něj poseru!"